Slatiňany – K napsání této zprávy, které jsem již dlouho odkládal, mě „přinutil“ pěkný článek „Ornitologie z okna bytu, aneb krásy městské avifauny“, na který bych rád volně navázal. Již proto, že mě po přistěhování sem do východních Čech (Slatiňany) přivítal právě kalous ušatý (Asio otus), vysedávající na stříbrném smrku přímo před oknem našeho bytu.
V červenci jsem měl to štěstí, že jsem mohl pozorovat skorce vodního (Cinclus cinclus) přímo uprostřed města na řece. Návštěvy skorce na Chrudimce ve Slatiňanech jsou prý časté, ale obvykle až v zimních měsících, kdy sem zavítá na nezamrzající splavy. Měsíc květen začal tím, že jsem u hlavního mostu spatřil čápa černého (Ciconia nigra), jak odlétal z řeky směrem na Chrudim. V domnění, že jde o neobvyklé pozorování, jsem utíkal pro dalekohled a čápa sledoval po toku směrem k mlýnu Janderov. Později jsem měl možnost pozorovat tento „lesní“ druh čápa na řece ve Slatiňanech ještě mnohokrát v nejrůznějších situacích. Stačilo jen trochu zapátrat mezi místními lidmi, abych přišel na to, že se zde tento pták vyskytuje poslední dobou relativně často, a to jak ve Slatiňanech, tak i v Chrudimi. Čápa jsem zde nepravidelně vídal po celou loňskou i letošní sezónu. Letos jsem se již proto ani nepodivil zprávě mého známého o tom, jak ho čáp černý málem srazil z kola, když přejížděl řeku po mostě. Chrudimka je zde pro brodivé asi velmi lákavá, neboť na ní v nedávné době zavítala i vzácná volavka bílá (Egretta alba). Co vede tyto jinak plaché ptáky do centra města, je mi stále záhadou. Vždyť v okolí Slatiňan se nalézá dostatek rybníků a rybníčků, či lesních vodních toků, kde by nalezli mnohem větší klid a také dostatek potravy.
Během následující zimy jsem při jedné zimě jarní vycházce spatřil samce hvízdáka euroasijského (Anas penelope), což samo o sobě nijak vzácné není. Udivilo mě však to, že se zde hvízdák – jehož normálním hnízdním prostředím jsou mělké stojaté vody – zdržoval několik dní na rychle tekoucí řece. Naposled mě nedávno udivil ledňáček říční (Alcedo atthis). Ten na území města hnízdí a jeho spatření samo o sobě není nijak zvláštní. Avšak tohoto ledňáčka jsem zahlédl v časně ranních hodinách, když jsem čekal na odvoz do práce, přímo v centru sídliště na místě od řeky vzdáleném asi 200 m. Ledňáček se ozval charakteristickým písknutím a odletěl směrem, kde se žádná vodní plocha nenalézá.
Na závěr bych všem popřál spoustu pro ně neobvyklých pozorování. Sám totiž vím, že nejvíce potěší nový zážitek.
Michal Pešata
