Sýkora koňadra s ostatními druhy sýkor patří k významným predátorům listožravého hmyzu. Foto – Stanislav Šimek.
O možnosti zapojení drobných druhů dutinových ptáků do potlačování některých ekonomicky závažných skupin hmyzu u nás především v lesnictví bylo již v minulosti hodně napsáno. Existuje řada prací renomovaných organizací i samostatných pracovníků, které dokládají až překvapivě vysokou účinnost zapojení např. sýkor do potlačování populačních hustot řady druhů motýlů. Nejsou výjimkou údaje o snížení početnosti housenek po přilákání ptactva do zájmového prostoru o 80 – 90 i více procent. Také mé vlastní výsledky ukazují na možnost stlačení početnosti housenic např. pilatky smrkové nebo ploskohřbetek predací sýkorami na hranici základního stavu i v lokalitách s chronickým výskytem.
Proč se ale stále tato možnost využívá jen velmi omezeně, vyplývá z celkového přístupu k ochraně rostlin. Zvykli jsme si řešit problém vždy, až když už je vyhrocen, a pak saháme k rychlému a jednoduchému řešení – chemickému ošetření. Bohužel bez ohledu na finanční náročnost i důsledky pro necílové organismy. S narůstající intenzitou výroby v zemědělství i lesnictví jaksi nezbývá čas na preventivní opatření, a to je chyba.
Sýkora uhelníček. Foto – Petr Lumpe.
Nejčastěji se na masové konzumaci listožravého hmyzu v korunách stromů běžného lesního prostředí naší republiky podílí kolem dvaceti druhů drobných hmyzožravých pěvců. Vedle nejpočetněji zastoupených volně hnízdících druhů jako budníček menší (Phylloscopus collybita), budníček větší (Phylloscopus trochylus), červenka obecná (Erithacus rubecula), králíček obecný (Regulus regulus), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla) a místy i pěnice slavíková (Sylvia borin), jsou velmi významní dutinoví pěvci – sýkora koňadra (Parus major), sýkora modřinka (Parus caeruleus), sýkora uhelníček (Parus ater), sýkora parukářka (Parus cristatus), v některých oblastech i lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca) nebo bělokrký (Ficedula albicollis). Podle místních podmínek se k těmto druhům na přechodnou dobu (např. při přemnožení některého druhu motýlů, často v lokalitách s chronickým výskytem škůdce) připojí i brhlík lesní (Sitta europaea), špaček obecný (Sturnus vulgarit), strakapoud velký (Dendrocopos major) i další ptáci.
Životní prostor je mezi jednotlivými druhy velmi dobře rozdělený, takže si při vyhledávání kořisti příliš nekonkurují a dokáží společně dosahovat značných hustot. Ty jsou ovšem v územních celcích usměrňovány biotopovou preferencí a zejména příslušnou potravní nabídkou, hnízdními příležitostmi i dalšími okolnostmi. Především dutinoví ptáci jsou v hospodářských lesích značně znevýhodněni nedostatkem vhodné hnízdní nabídky a tak se jejich populační hustoty zpravidla pohybují hluboko pod prahem nosné kapacity prostředí.
V horských lesích patří sýkory uhelníčci k nejčastějším obyvatelům budek. Foto – Vladimír Lemberk
O tom se snadno přesvědčíme sledováním početnosti hnízdících párů a zpívajících samců v letech následujících po plošné instalaci dostatečného množství vhodných typů hnízdních budek do určitého lesního prostoru. Početnost hnízdících párů hlavních druhů sýkor i brhlíka lesního se v prvních letech až několikanásobně zvýší, následně po vyčerpání hlavních potravních zdrojů poklesne a v dalších sezónách je fluktuace párů zapojených do reprodukce již usměrňována aktuálními potravními zdroji a může být mezi jednotlivými druhy značně rozdílná. Celkové počty zpívajících samců se po dosažení určité hustoty (často vysoko nad průměrem počtu hnízdících párů) v tomto prostoru příliš nemění. Naopak se mění meziroční rozložení hnízdících párů jednotlivých druhů i jejich koncentrace v dílčích lokalitách podle tvorby potravních zdrojů v prostoru. Zejména u lesních společenstev sýkor je dopad této potravní konkurence (soupeřivé kompetice – exploatace) velmi nápadný. Dlouhodobě se pak společenstvo mění kvalitativně ve prospěch méně častých nebo chybějících druhů, které tu postupně nacházejí trvalé hnízdní příležitosti i kořist. Stálá hnízdní podpora dutinových pěvců nemá na početnost ostatních druhů drobných ptáků v mnou dlouhodobě sledovaných lokalitách žádný negativní dopad.
Pár sýkor modřinek na hnízdě v budce. Foto – Miroslav Dusík.
Pro udržení cílových škůdců pod prahem ekonomické škodlivosti je velmi důležité zjištění, že v prostoru dlouhodobé hnízdní podpory dutinových pěvců se zdržuje vedle hnízdících jedinců také relativně početná skupina nehnízdících ptáků, kteří jsou schopni nastoupit do reprodukce v letech náhlého vzestupu populačních hustot kořisti. Tito jedinci mohou představovat podle mých výsledků za určitých podmínek v celkovém společenstvu a zvláště v extrémních klimatických podmínkách vysokohorského prostředí v jednotlivých sezonách 10 – 85 % celkové populace. V níže položených oblastech (pod 400 m n.m.v.) se tento podíl pohybuje zpravidla kolem 30 – 50 % a v úživných listnatých porostech nížin klesá v příznivých teplých sezonách až k nule. Zvláště ve středních a vyšších polohách lze tedy snadněji dosáhnout velmi rychle potřebného predačního tlaku i na ty druhy kalamitních hmyzích škůdců, které se vyskytnou nárazově a za předchozího stavu na ně nebylo společenstvo ptáků schopno včas reagovat (např. k hromadnému vyrojení imág ploskohřbetky smrkové dochází po 3 – 4 letech).
Ačkoli řada hmyzích predátorů, parazitů či parazitoidů patří k velmi významným regulačním mechanismům ve hmyzích společenstvech, mají ptáci oproti nim jednu velkou přednost. Jako teplokrevní živočichové nemají metabolismus ani vlastní vývoj závislý na výkyvech okolní teploty. Vyhledávají kořist se stejnou intenzitou i za nepříznivého chladného počasí a její spotřeba tedy nijak neklesá. Před predátory ze skupiny bezobratlých tak ptáci získávají značný náskok. Navíc je právě skupina ptáků vybavena schopností hlasové signalizace ohnisek kořisti a rychlého přemístění k těmto lokalitám, kterou využívá především v mimohnízdním období.
Tam, kde nebyly podceněny podmínky pro zajištění efektivního využívání umělé hnízdní nabídky dutinovým ptactvem, jsou výsledky velmi povzbudivé. Věřím, že se tato činnost v budoucnu stane samozřejmou součástí posilování ekosystémových služeb.
Miroslav Dusík
