Žehuň – V poklidném nedělním dopoledni 24.1.2010 jsem obdržel telefonát od kamaráda a ornitologa Ing. Stanislava Šimka o jeho nálezu mrtvého orla mořského (Haeliaeetus albicilla) u Žehuňského rybníka. Vzrušeně zoufalým hlasem mi vysvětloval podrobnosti a zatímco jsem se soukal do zimní kombinézy, popisoval nejbližší cestu k místu. Nakonec jsme se sešli Na Kopičáku, projeli po silnici Žehuňskou oborou až k hájovně a odtud pěšky hlubokým sněhem nedaleko nad železniční zastávku Choťovice. Mezitím jsme obdrželi instrukce o správném postupu od pracovníků ČIŽP v Hradci Králové, kteří nám také sdělili, že okamžitě zkontaktují kolegu z pražského inspektorátu, do jehož působnosti lokalita spadá.
Liškám u Žehuně evidentně o dobrotě na posedu nikdo neřekl. Nebo že by pro ně hostina ve 2,5 metrech nebyla dostupná? Foto – Miroslav Dusík.
Mrtvý pták ležel na posedu asi 2,5 m vysokém, hned vedle pásu nízkých dřevin pod železničním náspem. Byl bez hlavy i případného označení kroužkem na běháku. Svalovina na krčních obratlích a horní části hřbetu byla už zjevně obrána jinými predátory – nejspíše kání lesní. V levé části prsou byl zřetelný otvor, který při ohledání budil dojem střelné rány.
Hlavním a zdánlivě jednoduchým úkolem bylo zavolat místně příslušný obvod státní policie, která už se přirozeně případu ujme a vše řádně prošetří. Operační důstojník naše oznámení přijal, okamžitě vyslal hlídku dvou policistů a ujal se vzájemné navigace vedoucí k úspěšnému setkání obou stran v civilizaci méně blízkém prostředí. V předtuše, že bude nutné příslušníkům vzniklou situaci a závažnost nálezu přeci jen podrobněji přiblížit, jsme v duchu připravovali vysvětlující projev s návrhem chronologie dalšího postupu, který by vedl především k odhalení příčiny úmrtí vzácného dravce a případným dalším krokům
Objevitel hrůzného nálezu Stanislav Šimek (vlevo) a pracovník ČIŽP Karel Kerouš s žalostnými zbytky někdejšího krále nebes. Foto – Miroslav Dusík.
Ale ouha …! Po hodince čekání k nám kolejištěm ukrytým pod zmrzlým sněhem od zastávky přibrouzdali dva policisté a dříve než jsme se stačili představit, spustili na nás hned pěkně z patra: „ co nás k tomu voláte, dyť už to tady leží nejmíň čtrnáct dní…, nahoru to dal hajnej pro lišky…, toho ptáka srazil nejspíš vlak…, co tady vlastně děláte ?, ukažte nám prosím doklady….“. Pokoušeli jsme se plaše namítnout, že se skutečně jedná o závažný nález, že stav mohutného těla dravce neodpovídá střetu s vlakem a naopak v boku zeje otvor připomínající střelu, která mohla způsobit dravci zranění neslučitelná se životem…. Odpovědí nám bylo, že hajný to musí určitě vědět lépe a že si s ním tedy ještě promluví. Ze vzdálenosti pěti metrů zběžně na mrtvolu koukli a obratem zmizeli.
„Újeď pro lišky“ – kadaver orla mořského byl umístěn na 2,5 m vysokém posedu. Foto – Miroslav Dusík.
Stáli jsme jak opaření … – a to i v těchto mrazivých chvílích. Trochu nám nešlo do hlavy, jak vlastně lišky lezou po posedech, proč obeznámení policisté už dávno věc neřešili, jak hravě zvládli určit příčinu smrti i ze značné vzdálenosti, ale nakonec jsme se jen na sebe mlčky podívali a pokrčili rameny. Chmury nám naštěstí zahnal přístup pracovníků oddělení ochrany přírody ČIŽP z oblastních inspektorátů v Hradci Králové a v Praze, kteří nás vzápětí kontaktovali a poctivě se zajímali. Když k nám dorazil inspektor ČIŽP pan Karel Kerouš, začal nález dravce podrobně šetřit.
I přes další dvouhodinové „hlídkování“ a čekání v mrazivém větru na inspektora určitě nelitujeme – nejen, že se případ dostal do správných rukou, ale také jsme přišli na to, co také může znamenat „Pomáhat a chránit“.
Miroslav Dusík
