Kněžmost – Náš dům s kovárnou v Kněžmostě (Mladoboleslavsko) stojí dvacet let. Světlou škrabanou omítku jsme nechávali vyniknout do doby, než nás zlákaly moderní „zelené“ fasády. K ozelenění jsme zvolili loubinec (Parthenocissus) neboli přísavník a jeho kouzlu jsme podlehli natolik, že velkou část stavby časem pohltilo členité loubí z několika druhů popínavých lián.
Krátký čas jejich květu, provázený nepříjemným bzučením stovek pestřenek, vos a včel, je vykoupen hnízděním hned několika druhů pěvců, jejichž stavby vyniknou až v zimě po opadu listí. Dům si tak drží estetičnost po celý rok, protože není v čase zimních svátků klidnějšího obrazu, než skýtá pohled do zasněžených hnízd, mistrně vpletených do pozedních žil mohutných keřů.
Ještě před tím v čase podzimu jsem si však začal všímat zajímavého úkazu, v době holých zdí zcela neznámého – ptačích návštěv. Pokud při práci nepůsobím hluk, rád nechávám vrata otevřená dokořán. Výhled do mlýnské zahrady, zastoupené vrchem Hrádek – kopce, vypínajícího se nad nivou Kněžmostky, je nejlepší kulisou pro pohodu a inspiraci.
Zbloudilých pěvců přibývá. Většina jich vletí do dílny během dne, ve dvou případech však přilétli ptáci za světlem po setmění. Štěstím pro tyto návštěvníky bezesporu jsou velmi špinavá okna, která stačí zmatení opeřenci včas rozpoznat a let přibrzdit natolik, že dosud žádný z nich neuhynul. Soudím, že se pokaždé jedná o podzimní migranty. Dokládají to zásoby podkožního tuku, navíc některé druhy v okolí prokazatelně nehnízdí. Je rovněž pravděpodobné, že výčet okroužkovaných jedinců neodpovídá skutečnému počtu zbloudilých ptáků, protože mnozí za mé nepřítomnosti nepochybně vraty včas vyletí. Přesto jde již více než o deset jedinců, nejzajímavější je zřejmě „odchyt“ králíčka ohnivého (Regulus ignicapillus) v 7:30 za mlhy a rákosníka zpěvného (Acrocephalus palustris) v 21:45 hodin „na světlo“.
Domnívám se, že příčinou pomýlení táhnoucích ptáků jsou jednak poloha domu s vraty k severovýchodu a s navazující mlýnskou zahradou, ale také zejména hustě olistěné plochy stěn stavby. Za tmy svou roli nepochybně sehrává osvětlení místnosti.
A protože jsem předloni koncem léta pozoroval na rodinném výletě v útrobách hradu Bezděz hned několik narážením do skla vysílených rehků domácích (Phoenicurus ochruros), kteří se dovnitř dostali otevřenou spodní částí schodiště, nabízí se otázka, kolik pěvců zbloudí a zahyne v lidských stavbách během migrace.
Pavel Kverek
