Kněžmost – Existují důkazy o pomýlení vodních ptáků, kteří během svých tahů (zejména v noci) nedokázali rozpoznat namoklou silnici od vodní hladiny. V případě potápek či potáplic pak mělo takové „přistání“ fatální následky. Pokud se ptáci nezabili přímo, vzlétnout se jim už nepodařilo. Zmrzačení končili mnohdy pouť v nejbližších záchranných stanicích.
Když jsem jednoho podzimu sbíral ze silnice před kněžmostskou samoobsluhou poblíž náměstí torzo chřástala vodního (Rallus aquaticus), nabyl jsem dojmu, že spadl z korby některého z aut, přijíždějících od nedalekých rybníků. Náklaďáky často zachytí na svých cestách ptáky, zejména sovy. Jednou jsem byl dokonce přivolán k autu, v jehož masce byla zaklíněna samice lelka lesního (Caprimulgus europaeus), kterou řidič vyplašil přímo ze silnice, když svítící oči mylně přisoudil potulné kočce.
Na rozježděného chřástala před prodejnou jsem si vzpomněl po řadě dalších listopadů, v příběhu veselejším a mnohé objasňujícím. Po noci s dešťovou přeháňkou zvonil ráno u dveří zvonek a paní ze sousedství zvedala v ruce krabici s opeřencem, který jí prý málem spadl do nákupní tašky. Po té, co se na střeše ozvalo plesknutí, dopadl na zem dlouhonohý pták s podivně dlouhým zobákem. A protože nálezkyně patří k pravidelným účastnicím jarních vycházek za místním ptactvem, věděla si rady a ptáka přinesla. Čilý lomoz v krabici napověděl, že bude dobré připravit kroužky pro označení. Mladý chřástal opravdu přicházel rychle k sobě. Namočili jsme mu zobák do vody a po okroužkování a nasměrování ke mlýnu vyhodili nad ploty. Úsměvně krátká křídla pohotově nabrala vzduch a vodní pták, k údivu zachránkyně, zamířil k vodě. Poděkoval jsem a opeřence dodatečně představil. Zmínil jsem i důležitost kroužku na noze a hned vyzvedl dva případy zpětných hlášení místních chřástalů vodních. První prozradil zimoviště na západ od nás v ústí francouzské řeky Seiny. Druhý kroužek docela nedávno přečetl nálezce v Německu, když našel na konci března po ránu ptáka roztrhaného sovou. Chřástalovi chybělo domů 341 kilometrů. Abych neskončil smutně, slíbil jsem, že následující 8. ročník jarní vycházky zamíříme i za hlasy chřástalů do rákosí.
K samoobsluze jsem se vydal hned následujícího večera, abych si ji prohlédl za tmy. Našel jsem mělkou sedlovou střechu, poskládanou z tabulí plechu, přes silnici slabě nasvícenou pouliční lampou. V čase mé návštěvy byla (stejně jako předchozí den) mokrá od mlhy. Je velmi pravděpodobné, že i tehdy nalezený chřástal, silně rozježděný na silnici, nerozpoznal mokrou střechu od vodní hladiny. Nic na tom nemění, že nejbližší rybníky jsou vzdáleny téměř tři kilometry od obce.
Známy jsou případy volajících křepelek polních (Coturnix coturnix) z plochých střech paneláků během jarní migrace, to však s popsanými případy nesouvisí. Jak často a na jakých místech potřebují krátkokřídlí chřástali vodní během nočního tahu přistát a odpočinout si, lze jen těžko odhadnout.
Pavel Kverek
