Pardubicko – Hnizdo tohoto paru Jirka Cesak hledal nekolik let. Kazdorocne je pozoroval, hledal, a nic… Az letos se to povedlo. Lunaci cerveni (Milvus milvus) si postavili hnizdo na vysokem topolu primo nad turistickou cestou. Dokud byly stromy bez listi, bylo hnizdo zdalky napadne a jen jsme s napetim cekali, jak to dopadne. Jirka je chodil pravidelne kontrolovat a ocas s charakteristickou vidlickou na konci nebo seda hlava, vycnivajici pres okraj hnizda svedcily o tom, ze samice trpelive vysedava snusku. A zatimco samice trpelive sedela, my jsme netrpelive cekali…
Cas od casu prisla od Jirky zprava. Nejdriv to bylo porad stejne – samice sedi… Pak 25. kvetnu poprve prisla zprava jina: „Vcera jsem byl u hnizda lunaku a samice uz na hnizde stoji, pravdepodobne jsou v hnizde mala mladata. Zatim ze zeme nejsou videt“.
Dny plynuly a 5. cervna Jirka psal: „V patek samice nesedela na hnizde, ale letala v okoli a pod hnizdem jsou jiz strikance a hlava z polnaka. Mladata jsem ale ze zeme nevidel. Je mozne, ze brzy budou na krouzkovani“. Devateho cervna to uz nebyl mail, ale telefon rovnou z pod hnizda. Jirka nadsene sdeloval, ze prave na hnizde zahledl hlavicku mladete. Bylo rozhodnuto: krouzkovat se pujde v sobotu 11. cervna.
V urcenou hodinu jsme se pod hnizdem sesli ctyri – Jirka s manzelkou a ja se synem Vojtou. Vojta byl pro dnesek angazovan jako lezec, Jirka byl stastnym krouzkovatelem a my jsme s pani Verou byly na miste jako moralni podpora a hlavne jako nadsene obdivovatelky. Nez panove pripravili lezeckou vybavu, vypozorovaly jsme na hnizde dve chlupate hlavicky. Po dospelych lunacich nebylo ani vidu, ani slechu.
Kdyz bylo vse pripraveno, byl zahajen vystup. Sestimetrovy zebrik opreny o kmen sice proti mohutnemu stromu vypadal zcela miniaturne, presto ale pomohl prekonat prvnich par metru nejsilnejsiho kmene. Pak uz Vojta lezl po kmeni a po vetvich. Sestnactimetrovou vysku hrave zdolal behem peti minut a pak uz hlasil, ze v hnizde jsou dve mladata a jedno vejce. Hnizdo je vystlano igelity a nejakou stavebni izolaci, jak se na lunaky slusi. Starsimu mladeti se do pytle moc nechtelo. Kricelo prekvapive melodickym trylkem, ktery bych pripsala spis nejakemu drozdovitemu ptakovi, nez mlademu dravci. Zurivy odpor mu nebyl nic platny a za chvili uz se spoustelo v pytli dolu. Mladsi mlade bylo viditelne klidnejsi, zadny odpor nekladlo. Pusobilo dojmem vycerpanosti, lezelo s otevrenym zobakem a vycnivajicim jazykem a tezce oddechovalo. Dostalo napit a velmi zretelne se mu ulevilo. Starsi mlade melo na spodnim vicku leveho oka nejaky vyrustek. Mysleli jsme, ze je to kliste, ale nebylo.
Obe mladata byla nadherna a velka „tak akorat“ na krouzkovani. Krouzkovani probehlo rychle a hladce. Kdyz jsme se s nimi vsichni vyfotili, putovala opet do pytle a vratila se zpet do rodneho hnizda. Cela akce od vyndani prvniho mladete z hnizda po vraceni posledniho zpet do hnizda trvala 20 minut.
Po celou dobu byli dospeli lunaci pryc. Az v okamziku kdy Vojta uz jen porizoval dokumentacni fotografie hnizda a chystal se k sestupu dolu, priletel nejprve jeden a za chvili za nim druhy. K zadnemu kontaktu ale nedoslo. Krouzili nad hnizdem nejprve nizko nad korunami stromu, pozdeji ve velke vysce a sledovali, co se deje.
Lunak cerveny je chraneny jako „kriticky ohrozeny“. Podle Atlasu hnizdniho rozsireni ptaku v CR v letech 2001-2003 hnizdilo u nas 70-100 paru. Ackoliv vysledky mapovani ukazuji, ze tento druh je u nas na vzestupu, jedna se stale o velmi vzacneho ptaka a krouzkovani jeho mladat je pro kazdeho ornitologa velkym svatkem.
Ke krouzkovani zvlaste chraneneho druhu na hnizde bylo vydano povoleni krajskeho uradu.
Svetlana Vranova
P.S. sms od Jirky 16.6. sdeluje, ze obe mladata sedi na hnizde a vypadaji, ze jsou v poradku.
