V jedne z nejnavstevovanejsich ornitologickych lokalit ve stredni Evrope jsem uz nekolikrat byl. Od me posledni navstevy je to ale skoro deset let, a navic to bylo vzdy v suchem letnim obdobi. Kdyz se tedy na webu CSO rozhodovalo o cili jarni exkurze, kliknul jsem na NP Hortobagy. Po zverejneni vysledku hlasovani jsem ani chvili nevahal. Prihlasil na dny 13. – 16. kvetna 2010 sebe i sestileteho syna Ondrase na jeho prvni zahranicni „expedici“. Na ni, doufam, uvidi nektere druhy, ktere zna doposud jen z atlasu. Stali jsme se tak cleny prvniho ze dvou zajezdu, ktere pro CSO poradala CK Primaroute, nebot zajem byl pochopitelne docela velky. Sestavu cestovatelu v autobuse bych rozdelil do tri skupin. Zkusenejsi pozorovatele-birdwatcheri ptaku, jejich fotografove, a ti, kteri se do teto oblasti prijeli s mirne exotictejsimi ptacimi druhy teprve seznamovat.
Predpoved pocasi pro nasi exkurzi bohuzel nevestila nic dobreho. Skutecne celou cestu pres Slovensko az do Tiszafuredu na brehu reky Tiszy prselo. Uz pri prijezdu do jednoho z nejsussich mist v Madarsku bylo zejmena na polich patrne, ze destove srazky tu musely padat nekolik dni. Cetne kaluze vody, nekdy i vzhledu mensich „jezirek“, toho byly dukazem.
Nastesti v patek se pocasi docela umoudrilo a cela autobusova vyprava mohla pod vedenim majitele CK pana Nozicky a naseho pruvodce po NP Richarda Kvetka ze Slovenska zahajit sve patrani po mistnich ptacich druzich. Uz v noci a nad ranem se nedal preslechnout tlukot slaviku obecnych (Luscinia megarhynchos), zluvu hajni (Oriolus oriolus) nebo hlasy rosnicek zelenych (Hyla arborea) z rybnicka v kempu. Rano pred odjezdem jsme jeste narychlo objevili hnizdici par lejsku sedych (Muscicapa striata) nebo rehku domacich (Phoenicurus ochruros) v blizkosti nasich chatek.
Uz pri prejezdu k rybnikum u Hortobagy jsme si mohli vykroutit krky, protoze v nejruznejsich louzich a mokrinach i na polich se uz objevovaly napriklad husy velke (Anser anser) nebo volavky bile (Egretta alba). Nad hladinami stalejsich vodnich ploch pak byli patrni zejmena motaci pochopi (Circus aeruginosus), rybaci cerni (Chlidonias niger) nebo rybaci bahenni (Chlidonias hybrida). To uz ale dojizdime asi k nejznamejsimu mistu narodniho parku, k rybnikum (halasto) u Hortobagy, kam snad kazdy znalejsi ornitolog nebo pozorovatel ptaku uz nekdy zavital. Po nezbytnych uvodnich pokynech jsme se rychle a s ocekavanim „rozbehli“ k jednotlivych rybnikum a pozorovatelnam. Netrvalo dlouho, a uz slysim nadseni v hlase pri hlaseni zluv hajnich (Oriolus oriolus), slaviku modracku (Luscinia svecica), konipasu lucnich (Motacilla flava), kormoranu malych (Phalacrocorax pygmeus), kvakosu nocnich (Nycticorax nycticorax) nebo volavek vlasatych (Ardeola ralloides). Tyto druhy (a rada dalsich) se skutecne daly identifikovat rychle, nebot se pohybovaly relativne nizko nad nasimi hlavami nebo ve vegetaci u stredove cesty mezi rybniky. Doplnovali je casto rackove (Larus sp.), volavky bile (Egretta alba), pripadne velmi obdivovani kolpici bili (Platalea leucorodia) a stale se ozyvajici slavici obecni (Luscinia megarhynchos) nebo kukacky obecne (Cuculus canorus).
Pri nahlizeni do rakosin nebo na vodni hladiny rybniku z pozorovatelen se potom dali navic sledovat v hnizdni kolonii kormorani mali (Phalacrocorax pygmeus) a rackove chechtavi (Larus ridibundus), dale spise jen mihajici se sykorice vousate (Panurus biarmicus), rakosnici prouzkovani (Acrocephalus schoenobaneus), volavky cervene (Ardea purpurea), rybaci bahenni (Chlidonias hybrida), kormorani velci (Phalacrocorax carbo), husy velke (Anser anser) , motaci pochopi (Circus aeruginosus), vyjimecne i volavky stribrite (Egretta garzetta), polaci mali (Aythya nyroca), zrzohlavky rudozobe (Netta rufina), nebo i zpivajici rakosnici tamaryskovi (Acrocephalus melanopogon) a orel morsky (Haliaeetus albicilla). Poteseni probehlo take nad pozorovanim zelvy bahenni (Emys orbicularis).
Po 4 a pul hodinach velmi pekneho observovani se kratce zastavujme v Kocsujfalu, kde par metru od silnice vznikla nedavno odberem zeminy hnizdni kolonie brehuli ricnich (Riparia riparia) a vlh pestrych (Merops apiaster). Sem vsak pojedeme i zitra, takze fotografovani a obdivnych okamziku si snad jeste uzijeme. V podvecer odjizdime do poli, kde se mame pokusit zastihnout dropy velke (Otis tarda). Stesti se ale usmalo snad jen na 3 z nas, kteri nekde v dalce pry nekolik dropu pri preletu videli. Vetsina ale mohla zazit alespon prulety 2 mandeliku hajnich (Coracias garrulus), spatrit belorita sedeho (Oenanthe oenanthe) na poli nebo sledovat lovici postolky rudonohe (Falco vespertinus), tuhyky mensi (Lanius minor) nebo ozyvajici se cejky chocholate (Vanellus vanellus). Na konci nasi polni cesty jsme se zastavili u jedne z mnoha mokrin, kde jsme se dostali uzasne blizko k poletujicim rybakum bahennim (Chlidonias hybrida) a rybakum belokridlym (Chlidonias leucopterus). Skutecne i zde bylo mozne si overit, ze Hortobagy neni jenom pusta nebo rybniky, ale i mnoho prave takovychto mokrin v polich nebo v neobdelavanych plochach, ktere jsou velmi cenne zejmena pro brodive, vrubozobe a bahnaky. Rekl bych, ze je to jeden z hlavnich rozdilu mezi zdejsi zemedelskou krajinou a radou dalsich mist, ktere zname z nasi zeme. Spokojene zalehame do posteli po veceri, vykoupani v termalu a kratke bource.
Predpoved pocasi na sobotni den neni opet povzbudiva, ale nakonec prakticky do 3. odpoledni hodiny neprsi. Fouka jen cerstvy vitr, ktery byl snad jen jedinym nedostatkem pri pozorovani ptaku i vcera. Rano zastavujeme u Kocsujfalu a rozhlizime se u slibeneho hnizdiste brehuli a vlh. Podle reakci predpokladam, ze hlavne diky blizkosti vlh byly tyto okamziky pro vetsinu z nas v Hortobagy jedny z nejkrasnejsich. Ja osobne si vsimam toto, jak za tech 10 let vyrazne pribylo informacnich tabuli nebo se opravily pozorovatelny, ale ocividne se turistum zpristupnila i mista, kam jsme se pred lety pod zakazem „Belepni tilos!“ rozhodne vydat nemohli.
Kdo si doposud nevsiml ruznych akatovych hajku, mel moznost obejit a nahlednout do jednoho z nich, ktery lezi kousek za vesnici Hortobagy. Hnizdi zde jedna z nejvetsich kolonii havrana polniho (Corvus frugilegus), ve ktere nachazi utociste i nekolik paru postolek rudonohych (Falco vespertinus). S nimi se ale peclivejsi pozorovatel setkal i na dalsich podobnych mistech. I toto byly zajimave okamziky, umocnene v okoli sledovanim pisily caponohe (Himantopus himantopus), nebo kolpiku bilych (Platalea leucorodia), ale take navstevou blizkeho mokradu a okolnich mokrych luk, kde jiste hnizdili vodousi rudonozi (Tringa totanus), brehousi cernoocasi (Limosa limosa) nebo cejky chocholate (Vanellus vanellus). Nad dalsim sousednim mokradem v klasicke puste slo napocitat priblizne 60 rybaku belokridlych (Chlidonias leucopterus), na loukach lovili capi bili (Ciconia ciconia), na sussich polnich cestach pochodovali chocholousi obecni (Galerida cristata), a zdejsi kolorit doplnovala stada skotu, pasena muzi v typickem obleceni v doprovodu s pasteveckymi psy.
Odpoledne se dovidame o vypustenem rybniku, kam tedy dojizdime jiz s kapkami deste. Plocha bahna je velka, a tak dobre spatrit racka zlutonoheho (Larus fuscus), husici lisci (Tadorna tadorna), kolihy velke (Numenius arquata), racky male (Larus minutus) nebo tenkozobce opacneho (Recurvirostra avosetta), mohou snad jen ti, kteri se divaji do stativoveho dalekohledu. Po chvili rozhlizeni se nad rybnicnim dnem se rozhodneme trochu v programu improvizovat, a zajizdime jeste na 2 hodiny k rybnikum u Hortobagy. Na rozdil od vcerejsiho dne se zde ale nic noveho nevypozorovalo. Rada z nas diky stalemu desti radeji zustala v autobuse ci v jeho okoli. Den koncime navstevou informacniho centra, kde utracime forinty za mapky, brozury a tradicni propagacni predmety. Muj Ondra si vybral plysoveho lunaka cerveneho (Milvus milvus), jehoz hlas ukryty v mechanice na hrbetu jsem byl tak nucen vyslechnout do vecera jeste nekolikrat. Mozna malo kdo si vsiml, ze v IC je expozice, ktera predstavuje zdejsi krajinu a prirodu, cehoz jsme v desti radi vyuzili. Vecer tradicni vykoupani v teple termalni vode, nakupy jidla a piti na cestu, pomale hodnoceni naseho pobytu a baleni veci.
Rano po snidani vyjizdime za deste, ktery nas bohuzel doprovazi az do Brna. Vetsina z nas si skutecne poopravila mineni o charakteru krajiny v okoli Hortobagy. A nakonec se neni cemu divit. Dobre se zde misi prvky stepni i vodni avifauny, coz teto oblasti v tuto rocni dobu dodava na pestrosti i atraktivite. Prestoze se nepodarilo objevit zadny z ornitologickych „speku“ v podobe orla nejmensiho (Hierraaetus pennata) nebo kane belochvoste (Buteo rufinus), zaznamenali jsme priblizne 90 ptacich druhu. A prozili hlavne radu ornitologickych chvil, na ktere se hned tak nezapomina. I to je duvod, proc se do teto oblasti budu i ja rad vracet.
Jiri Mach
