11.1.2008
Ráno redukujeme svá zavazadla, část jich necháváme u Heleny a jen nejnutnější věci bereme s sebou. I tak je naše Kia nacpaná k prasknutí.
Naším nejbližším cílem je osada Las Terrazas. Toto turistické centrum leží něco přes sto kilometrů západně od Havany v pohoří Sierra del Rosario a je centrem přírodní rezervace pod patronací UNESCO. Okolí je tvořeno borovými lesy a byla zde vybudována přehrada zásobující vodou.
Začátek cesty je však poněkud komplikovaný, protože se nám nedaří nalézt dálnici – autopistu a dostáváme se do okrajových částí Havany do oblasti chudinských čtvrtí a nakonec i někam na venkov za Havanu. V té chvíli vůbec netušíme, kde se nacházíme. Je třeba dodat, že tato situace není na Kubě nijak neobvyklá, protože zde téměř neexistuje dopravní značení a mapy jsou pak téměř k ničemu. Několikrát se ptáme místních lidí, ale ti sami jsou buď bezradní, nebo je jejich španělský výklad natolik složitý, že je pro nás doslova španělskou vesnicí. Nakonec jsme rádi, že se nám daří trefit zpět do centra Havany. Když už začíme ztrácet dobrou náladu se z ničeho nic, jako zázrakem, ocitáme u autopisty. Jak je místním zvykem, tak ani tady není žádné značení kam který směr vede, ale přesto na ni najíždíme, smířeni s tím, že své plány pružně přizpůsobíme tomu, kam nás autopista dovede. Po několika kilometrech nás jedna náhodná směrová tabule informuje, že jedeme překvapivě správně, směrem na Piňar del Rio, což je správní centrum celé oblasti do které směřujeme. K dovršení našeho štěstí nalézáme i odbočku na Las Terrazas do kterého po několika kilometrech skutečně přijíždíme.
V místních horách by se jistě dalo strávit několik dní, ale naše návštěva se počítá jen na hodiny. Necháváme auto na parkovišti a vyrážíme na procházku podél říčky San Juan, která vytváří malé kaskádovité vodopády a jezírka. První pozorování ptáků na sebe nechají dlouho čekat. Na březích potoka pozorujeme ve větvích stromů několik druhů pěvců – lesňáčka lejskovitého(Setophaga ruticilla), lesňáčka žlutokorunkatého (Dendroica coronata) a dokonce se nám daří vyfotit lesňáčka proužkobokého (Dendroica virens). Rovněž fotím nějaký druh tyranovce, kterého se nám však nedaří přesně určit. Na mělčině si hledají potravu kulík zrzoocasý (Charadrius vociferus), pisík americký (Acithis macularia) a na kameni zde posedává lesňáček velký (Seiurus motacilla), který svým chováním připomíná našeho konipasa. Ani ten neunikl objektivu mého fotoaparátu. Vzápětí objevujeme i zástupce řádu šplhavců – datla kubánského (Xiphidiopicus percussus) a datla karibského (Melanerpes supercilialis). V klidnějších zátočinách posedávají volavky bílé (Egretta alba). S fotografováním je to zde poměrně složité, protože pod klenbou stromů je dost značná tma, ale za pokus to určitě stojí.
Asi po dvouhodinách se vracíme se zpět na parkoviště a autem ještě projíždíme po cestách v okolí , abychom pořídili pár záběrů zdejší krajiny. Při jedné zastávce Lojza hlásí krahujce amerického (Accipiter striatus) a za chvíli samce lesňáčka modrohřbetého (Dendroica caerulescens). Před odjezdem z Las Terrazas ještě na chvíli zastavujeme u zdejší nevelké přehrady. Po jejím břehu zde pobíhají kulíci zrzoocasí, na vodě plavou čtyři lysky americké (Fulica americana) a slípka zelenonohá (Gallinula chloropus).
Poté již následuje přesun do necelých dvacet kilometrů vzdáleného střediska Soroa, kde se nám bez probémů daří sehnat ubytování v soukromí, i když jsme roztroušeni na třech různých místech. Brzy zjišťujeme, že zahrady v okolí našeho přechodného bydliště skýtají řadu možností k ornitologickému vyžití. Přímo před domem na větvi stromu nacházíme hnízdo kolibříka kubánského (Chlorostilbon ricordii) se samičkou sedící na vajíčkách, dále na zahradě objevujeme kukačku Merlinovu (Saurothera merlini) a samořejmě další druhy, které již pro nás nejsou ničím novým.
12.1.2008
Také ráno nás čeká v okolních zahradách řada překvapení, a tak se nám ani nechce balit. Na jedné z palem řeší své územní spory hned tři datli palmoví (Colaptes fernandinae), přilétá hejnko asi osmi květomilů modrých (Cyanerpes cyaneus), nechybí ani lesňáček lejskovitý a kolibříci kubánští a s nevalným výsledkem fotím vlhovce červenoramenného (Agelaius assimilis). Po snídani objíždíme k největší místní atrakci, kterou je orchideárium ve kterém je k vidění údajně až 700 druhů orchideí. Zda jich bylo skutečně tolik nevím, protože naše naše pozornost byla rozdělena mezi orchideie a místní avifaunu. Poprvé na Kubě se nám zde poštěstilo pozorovat kubánského národního ptáka trogona kubánského (Priotelus temnurus), Kubánci nazývaného tokororo. Jeho nezaměnitelný hlas je slyšet na velkou vzdálenost, ale nalézt toho pestrého a poměrně velkého ptáka v korunách stromů je dost obtížný úkol. Kromě tokorora zde byly k vidění i další ptačí druhy – tokající datli karibští, datel rudohrdlý (Sphyrapicus varius), datel kubánský, ale nejnápadnější byli vlhovci karibští (Quiscalus lugubris), kteří v okolí bistra sbírali zbytky dužiny z kokosových ořechů. Ty zde jsou servírovány turistům plněné kubánským rumem, takže i my využíváme tuto nabídku.
Zdejší oblasti se vzhledem k množství dešťových srážek přezdívá „Duha Kuby“, což se potvrdilo okolo poledne, ale naštěstí přeháňka netrvá dlouho, a tak vyrážíme k další místí atrakci, kterou je 22 metrů vysoký vodopád Salto del Arco Iris. Ten má však v tuto roční dobu jen minimum vody, takže celkový dojem není nijak ohromující. Cestou k vodopádu pozorujeme pochopitelně také ptáky, ale žádné nové přírůstky do seznamu to nejsou.
Na delší vycházku do zdejších hor nám již nezbývá čas, takže vyrážíme vstříc národnímu parku Viňales. Jeho centrem je stejnojmenné městečko v jehož okolí se v pohoří Sierra de los Órganos nacházejí vápencové kopce charakteristického kupovitého tvaru. Mezi kopci se táhnou malebná údolí s políčky vyhlášeného kubánského tabáku a ráz krajiny dotváří červená půda, krásně se vyjímající zejména na fotografiích.
Do Viňales přijíždíme pozdě odpoledne, bez větších potíží se nám daří obstarat ubytování, opět v soukromí a ještě než se setmí vyrážíme s Petrem a Lojzou na průzkum nejbližšího okolí.
Pár metrů nad naším domem začínají tabáková pole mezi kterými kličkujeme směrem ke kopcům, ale světla rychle ubývá, takže musíme myslet na návrat. Mezi poli stačíme zahlédnout jednu perličku kropenatou (Numida meleagris), v jakýchsi vysokých bylinách po proplétají kubánky malé (Tiaris canora) a u nevelké vodní nádrže pozorujeme poprvé rybaříka pruhoprsého (Ceryle alcyon). Na náš vkus je však dost plachý, takže jej fotíme z uctivé vzdálenosti. Domů se vracíme za soumraku a po večeři plánujeme u láhve Havana clubu program na zítřejší den.
13.1.2008
Brzy ráno nás budí, jak jinak, samčí exempláře kura domácího, kteří začínají svoji produkci asi ve tři hodiny ráno. Je třeba popravdě uvést, že na přechodnou dobu jsem si vypěstoval k tomuto ptačímu druhu hlubokou nenávist. Na druhou stranu to má výhodu, že od časného ráno mohu pozorovat probouzející se přírodu v okolí.
Hned po příchodu na dvorek našeho bydliště registruji hrdličku bělavokřídlou (Zenaida asiacica), která si na stromě načechrává peří. Později při snídani si ještě lámeme hlavu s určením vlaštovkovitých, kteří prolétají nad naším dvorkem. Po chvíli Lojza minimálně dva z těchto ptáků určuje jako vlaštovky stromové (Tachycineta bicolor).
Po snídani vede naše první cesta do nedalekého informačního centra, kde máme v úmyslu zakoupit nějakou mapu okolí s vyznačenými turistickými trasami. Ke svému překvapení zjišťujeme, že zde nic podobného nemají, pouze si můžeme prohlédnout plastickou mapu národního parku. Informační středisko má jedinou výhodu v tom, že je odtud pěkný výhled do okolí a pořízení fotografií krajiny. Když už jsme tady, provádíme ornitologický průzkum nejbližšího okolí a objevujeme další nové druhy do našeho seznamu – pár tangar kubánských (Spindalis zena) a hýlovce černého (Melopyrrha nigra). Jako další úkol si dáváme, že najdeme nějakou trasu podle knižního průvodce sami, takže popojíždíme po okolí a pokoušíme se o nemožné. Žádné trasy zde nikde vyznačeny nejsou, ani nenacházíme žádné informační tabule. Když se snažíme řídit podle mapky z knižního průvodce, končíme svoji pouť ke svému překvapení na místním smetišti. Ale i za této situace pozorujeme ptáky, např. tyrana karibského (Tyrannus caudifasciatus) a další, již dříve pozorované druhy. V průběhu našeho pátrání objevujeme polovyschlou vodní plochu, na které se to při zběžném pohledu hemží ptactvem. Instalujeme tady stativák a postupně určujeme asi třicet volavek modrošedých (Egretta caerulea), několik volavek tříbarvých (Egetta tricolor) a volavky bílé. Při další zastávce se nám daří objevit tokorora, tedy trogona kubánského, vlhovce antilské (Quiscalus niger) a vlhovce hnědokřídlé. Posléze pochopíme, že turistických tras, jak jsme zvyklí od nás se zde nedočkáme, takže vzdáváme svoji snahu a vydáváme se po jedné z prašných cest vinoucích se mezi kopci neznámo kam. Rozhodně se však nenudíme. Po stromech u cesty posedávají desítky kondorů krocanovitých (Cathartes aura), dále poštolky pestré (Falco sparverius), křovinami se obratně proplétají kukačky ani (Crotophaga ani), klasikou jsou drozdci mnohohlasí (Mimus polyglottos). Dochází i na nové druhy – hejno asi dvaceti kubánek velkých (Tiaris olivacea), todi pestrý (Todus multicolor) a řada dalších, již známých druhů.
Z našeho ornitologického zaujetí nás vytrhávají až neklamné známky blížící se noci, takže se dost neradi vracíme domů a spřádáme plány na další dny. Při večerní poradě podléháme názoru naší dámské části výpravy, která se již nemůže dočkat teplých vln Karibiku a rozhodujeme se pro zítřejší dálkový přesun až na poloostrov Península de Zapata. Tato oblast je ve všech příručkách prezentována jako ráj pro ornitology, takže jdeme spát s očekáváním spousty zajímavých ornilogických zážitků.
Konec 2. části
Jaroslav Vaněk