„Krmit ptáky – ale správně“ – Na knížku s tímto jménem od prof. Petera Bertholda jsem narazil v Mnichově. Práce, kterou napsal s životní partnerkou Gabrielou Mohr, se vloni stala v Německu podzimním bestsellerem. Stostránková brožura se 126 barevnými fotografiemi a řadou grafů vychází z terénních poznatků a měření stanice na Radollfzellu. Navazuje na dlouholetou praxi britských ochranářských skupin – krmení ptáků po celý rok. Autor zdůranuje potřebu minimálně dlouhodobého zimního krmení, se kterým je třeba začít již v září, nejpozději v říjnu. Významný pak je také časový překryv kritického období předjaří. Přikrmování je důležité ještě i v době hnízdění – v březnu, dubnu i v květnu.
Na základě terénních výzkumů Bertold přesvědčivě vyvrací přehnaná tvrzení o nebezpečí jarního a letního krmení a prokazuje opak: rodiče svá mláďata krmí „moudře“ přírodními zdroji, jen výjimečně přidají i něco z krmítka. Sami se však živí z nabídnuté potravy a mají tak více času a energie pro hledání přírodních zdrojů pro své potomky a zvládají větší potravní teritorium. Bylo prokázáno, že přikrmovaní ptáci začínají dříve hnízdit, a to o 1-25 dnů. Sama snůška u takových ptáků se zvyšuje až o 20 %, zrychluje se též frekvence kladeni vajec. Potvrdilo se rovněž dřívější vylétnutí mladých z hnízda. Díky všem těmto okolnostem se zvyšují šance pro druhé hnízdění. Mladí jedinci jsou lépe vybaveni pro nadcházející zimu.
Celoročně krmení ptáci jsou tedy jednoznačně úspěšnější, silnější a zdravější. Díky této metodě se stabilizovaly a dokonce zvýšily lokální populace některých druhů (např.vrabců, stehlíků a pod.). To je jen několik údajů z knihy, která nás velmi povzbudila.
V naší práci A Rocha jsme začali tuto praxi více studovat i ověřovat. Nová, většinou souhlasná data získáváme také od britské skupiny A Rocha. Rovněž řada českých ornitologů a biologů nám potvrdila správnost této cesty. Např. Míla Hromádko nám napsal o zajímavé zkušenosti, jak letní návštěvníci jeho krmítka reagují na počasí. V příznivých dnech, kdy je dostatek hmyzu se krmítku téměř vyhýbají. Ale když hmyz chybí, přijdou doplnit chybějící rezervy.
Rádi bychom otevřeli k tomuto tématu širokou diskuzi. Napište nám své pohledy. Přečtěte však také přesvědčivou Bertoldovu knihu.
Nu a aktuální úkol nakonec. V nastalé zimě, zejména v čase plíživé inverze a tuhých mrazů, přiložme ruku k dílu. Naše krmítko se může proměnit v nejlepší přírodovědnou učebnici nebo pozorovatelnu, v obrazovku s dobrodružným filmem. Olejnatá semena, zejména slunečnice nebo kousek loje poskytnou vynikající potravní zdroj a doplní v ptačím těle rychle se zmenšující energetické zásoby.
Tahle naše malá služba může plnit i jakési vyšší poslání. Vždyť již starozákonní kniha žalmů v písni 104 popisuje nebeského hospodáře Hospodina, který pečuje o své stvoření. Říká, že k Němu vzhlíží veškeré tvorstvo. Doslova: „To vše s nadějí vzhlíží k tobě, že jim dáš v pravý čas pokrm. Rozdáváš jim a oni si berou, otevřeš ruku a nasytí se dobrým..“
Není to vskutku krásný úkol? Můžeme přijmout poslání Stvořitele, stát se Jeho prodlouženou rukou – nejen vůči potřebným lidem, ale také ve vztahu k němé tváři. Otevřeme proto i my své ruce i srdce. Určitě zažijeme překvapující radost. Dávat a rozdávat je více, než brát. Tisíce let stará zkušenost se potvrzuje – i u ptačího krmítka.
Pavel Světlík, A Rocha – Christians in conservation
Literatura: Berthold P., 2008: Vögel füttern – aber richtig. KOSMOS.
