Samec poštolky rudonohé – foto: L. Novák
Tak už je to tady. Druhá půlka července a my vyrážíme směr Maďarsko. Naším cílem je NP Kiskunsagi, nakonec se nám ale (teď trochu předběhnu děj) podaří dostat i do druhého na ptáky vyhlášeného parku Hortobágy. Všichni ostatní členové této výpravy (Filip Jetmar, Milan Janoušek a manželé Novákovi) už obě oblasti dobře znají, pro mě jde však o premiéru. Přemýšlím, jestli nejsem náhodou jediný český ornitolog, který dřív navštívil Island než Hortobágy a cesta zatím plyne. U Břeclavi nám snad jako rozloučení nad autem přelétá luňák hnědý (Milvus migrans).
Po několika hodinách jsme na místě. V okolí vesnice Dunatetelen nacházíme vyschlý mokřad a rákosím pěkně zarostlý kanál. V něm největší pozornost ihned získávají želvy bahenní (Emys orbicularis). Kromě nich se tu vyskytují také například konipasi luční (Motacilla flava), vrány šedé, rákosník proužkovaný, vodouši bahenní a šedí a holubi hřivnáči. Občas přetne slunečnou oblohu nad námi vlha pestrá (Merops apiaster). Tam a zpět nad kanálem potom neúnavně neustále létá volavka červená (Ardea purpurea). Poměrně spokojení popojíždíme o pár kilometrů dál a začínaji hody. V budkách tady hnízdí několik poštolek rudonohých (Falco vespertinus) a my z poměrně malé vzdálenosti pozorujeme jak samce a samice, tak i mláďata. Kromě nich nacházíme také malé hnízdiětě vlh. Na vyprahlé zemi tady sedí desítky čejek chocholatých (Vanellus vanellus) a čtyři kolihy velké (Numenius arquata). Objevují se též bramborníčci černohlaví (Saxicola rubicola), první žluva hajní (Oriolus oriolus) a velká hejna vlaštovek a jiřiček. Mezi rákosím u dalšího kanálu prolétá bukáček malý (Ixobrychus minutus). Cestou do kempu na přespání nacházíme na drátech elektrického vedení ještě mandelíky hajní (Coracias garrulus) a ťuhýky menší (Lanius minor) a v Akaszio Morgaszpark es Halascsarda racky bělohlavé (Larus cachinnans) s chechtavými (Chroicocephalus ridibundus), konipasy bílé (Motacilla alba) a podruhé též bukáčka malého.
Druhý den, brzy ráno vyráží Filip s Lubošem na vycházku do Karikas Csarda-puszta. Kromě již zmíněných druhů a místního dlouhorohého skotu mají pak štěstí například na sýčka obecného (Athene noctua), bažanta obecného (Phasianus colchicus), ťuhýka obecného (Lanius collurio) a strnada lučního (Emberiza calandra). V NP Kiskunsagi navštěvujeme ještě Orgovany Retek, kde vedle syslích nor pozorujeme hrdličky divoké (Streptopelia turtur), poštolku obecnou (Falco tinnunculus), oba čápy – černého (Ciconia nigra) i bílého (Ciconia ciconia) a volavky bílé (Egretta alba) s popelavými (Ardea cinerea). Největší pozornost si však získávají na plotech a stromech hojně sedící ťuhýci menší. Druhou zastávkou se stává rákosím zarostlé jezero Kolon-to. Z něj co chvíli vylétají volavky červené, moták pochop (Circus aeruginosus). Pod pozorovatelnou zpívá rákosník obecný (Acrocephalus scirpaceus). V okolí jezera potkáváme ještě třeba sojku obecnou (Garrulus glandarius), opět vlhy a mandelíka, zalétajícího do nedaleké budky.
Želva bahenní (Emys orbicularis) – foto: L. Novák
Odpoledne vyrážíme do Hortobágy a cestou potkáváme několik poštolek rudonohých, chocholouše obecného (Galerida cristata), kukačku obecnou (Cuculus canorus) a žábu blatnici skvrnitou (Pelobates fuscus). Pořádné pozorování ale přichází až další den, kdy jdeme z Hortobágy Halasto k rybníku Kondas. Prvním pozorovaným ptákem se stává vodouš tmavý a po něm už začínají defilovat bukáčci malí, volavky bílé, červené, stříbřité (Egretta garzetta) a vlasaté (Ardeola ralloides), kvakoši noční (Nycticorax nycticorax), kolpíci bílí (Platalea leucorodia), rybák černý (Chlidonias niger), čírky obecná (Anas crecca) a modrá (Anas querquedula), kopřivka obecná (Anas strepera), břehule říční (Riparia riparia), kormoráni velcí (Phalacrocorax carbo) a husy velké (Anser anser). Na blátě hledají potravu různí bahňáci, jako jsou břehouši černoocasí (Limosa limosa), jespáci obecní (Calidris alpina), bojovní (Philomachus pugnax) a křivozobí (Calidris ferruginea), bekasiny otavní (Gallinago gallinago), poláci velcí (Aythya ferina), kulíci říční (Charadrius dubius) a pisily čáponohé (Himantopus himantopus). Najednou nám nad hlavou přelétá velké hejno jeřábů popelavých (Grus grus). Někteří z nich se rozhodují sednout na bahnité oko v rákosinách, takže můžeme sledovat jejich komicky neohrabané, ale malebné pokusy o přistání. Kromě nich vzduch protínají také ostříži lesní (Falco subbuteo) a mladý orel mořský (Haliaeetus albicilla). Z rákosí se ozývají moudivláčci lužní (Remiz pendulinus), chřástal vodní (Rallus aquaticus) a sýkořice vousaté (Panurus biarmicus). Velkým zážitkem se také stávají rybáci bahenní (Chlidonias hybrida), krmíci své nedávno narozené mládě na jednom větším rybníku, o nějž se dělí s labutěmi velkými (Cygnus olor) a kormorány malými (Pharacrocorax pygmeus).
Večer se ještě zastavujeme na soustavě menších rybníčků Akademiai – Tavak. Největší pozornost si zde získává samice poláka malého (Aythya nyroca) s mláďaty. Kromě ní nově pozorujeme rákosníka velkého (Acrocephalus arundinaceus) a pár starých známých, jako jsou volavka vlasatá, vodouš šedý nebo rybák bahenní. V kempu ještě večer při odpočinku posloucháme strakapouda malého (Dendrocopos minor), stehlíky obecné (Carduelis carduelis) a hlavně flétnovité melancholické žluvy hajní.
Mladá poštolka rudonohá (Falco vespertinus) – foto: L. Novák
Přichází konec, naposledy po stepi hledáme dropy velké (Otis tarda) a stejně jako předtím neúspěšně. Nepomáhá ani Lubošovo fenomenální předvádění toku před pracovníky správy parku. Je na ně prostě lepší zima. S nepořízenou se tedy vydáváme domů. Pro mě je cesta ještě okořeněna nečekaným řízením přes centrum Budapeště (a pak si věřte navigaci…), ta však nemá s ptáky nic společného. Nevadí, jich jsme si za poslední dny užili. Tak Maďarsko – pro mě podařená premiéra a moc se těším na pokračování. Takže nashledanou….
Jakub Vrana
Čáp bílý (Ciconia ciconia) s velkou kořistí. Foto: L. Novák
Rybák bahenní (Chlidonias hybrida) – foto: L. Novák
Sedící mládě poštolky rudonohé (Falco vespertinus) – foto: L. Novák
