Jarní návštěva polské Doliny Baryczy

Skupina labutí malých v Dolině Baryczy. Foto – Jerzy Bartuzi.

Polsko, Dolina Baryczy – Inspirací k víkendovému jarnímu výjezdu do této polské oblasti mně byla loňská pozvánka od Pawła T. Dolaty, kterou prezentoval na těchto webových stránkách. K ještě většímu nažhavení pak jistě přispěla úspěšná cesta za labutěmi malými (Cygnus columbianus), kterou právě na jaře loňského roku do této krajiny uskutečnili Kuba Vrána s Petrem Suvorovovem. A tak už v zimě jsem plánoval jarní návštěvu do této zajímavé Ptačí oblasti NATURA 2000 k rybníkům u Milicze a Przygodzic.

Pohled na rybník Grabownica z pozorovatelny. Foto – Jiří Mach.

Výzvy k účasti na malé exkurzi ve dnech 27. a 28. března využili nakonec Luboš Novák a Honza a Jarda Richtrovi. Domluva byla poměrně krátká a jednoduchá, samozřejmě s předchozím kontaktem na Pawła Dolatu, který nám dojednal nocleh v Ludwikowě a v neděli dopoledne se nám se svými přáteli věnoval jako průvodce. Pozdější termín než by bylo obvyklé jsme museli volit (opět po poradě s Pawłem) především kvůli protahující se zimě a ledovému pokryvu rybníků ještě v půlce března.

Přestože hlavním cílem ornitologické části naší malé skupiny bylo první pozorování labutí malých, těšili jsme i na další ptačí druhy a já osobně i na to, že mohu kolegům představit zajímavou krajinu v povodí řeky Barycz.

Po přejezdu státních hranic, okolí Klodska a dlouhém průjezdu Wrocławí, jsme po zhruba pěti hodinách začali přijíždět do oblasti Miliczských rybníků. Krajina dostávala typický ráz zemědělsko-lesnaté nížiny, ve které už jsme netrpělivě vyhlíželi první ptačí druhy. Byli to jeřábi popelaví (Grus grus), které jsem od našich hranic klukům sliboval, čejky chocholaté (Vanellus vanellus), rackové chechtaví (Larus ridibundus) nebo i první čápi bílí (Ciconia ciconia) na hnízdech. Konečně dorážíme k Miliczským rybníkům u Grabownice a Rudy Milićskie, kam míříme najisto, neboť i zde jsem byl při pobočkové exkurzi v září 2008. Troubení jeřábů, hladina rybníka Grabownica plná vodního ptactva – hoholů severních (Bucephala clangula), poláků chocholaček (Aythya fuligula), poláků velkých (Aythya ferina), potápek roháčů (Podiceps cristatus), početné hejno (asi 180 ex.) hvízdáků eurasijských (Anas penelope), morčáci velcí (Mergus merganser), kormoráni velcí (Phalacrocorax carbo), husy velké (Anser anser) nebo čtveřice orlů mořských (Haliaeetus albicilla) a první vlaštovky obecné (Hirundo rustica), které letos pozorujeme – to vše nás naplňuje již nyní uspokojením. Na dalších rybnících doplňujeme soupisku o hlas bukače velkého (Botaurus stellaris), pozorování kopřivky obecné (Anas strepera), lysky černé (Fulica atra), motáka pochopa (Circus aeruginosus), volavky popelavé (Ardea cinerea), dvě labutě zpěvné (Cygnus cygnus) nebo první pěnici černohlavou (Sylvia atricapilla). V ludwikowské ubytovně, kam dojíždíme večer, rekapitulujeme první den při sklence dobrého vína, a těšíme se co nám přinese následující den.

Přivítání s polskými kolegy ve vesnici Przygodzice. Foto – Jiří Mach.

Ten začínáme po posunu na letní čas brzy ráno. Zejména Luboš s Honzou jsou ranní ptáčata a kontrolují terén okolí vesnice Ludwikow skutečně s rozedněním. Odměnou jim je sledování dvou jeřábů popelavých (Grus grus), ťuhýků šedých (Lanius excubitor), žluny zelené (Picus viridis) nebo několik zpívajících samců strnadů lučních (Emberiza calandra). Po rychlém sbalení už míříme cestou na Przygodzice přes rybníky Dębnice a Trzcieliny. Mají být zárukou dalšího zajímavého ornitologického zážitku, což se potvrzuje na Dolním dębnickém rybníku, kde je nižší stav vodní hladiny. Již při příjezdu radostně oznamuji přítomnost malého hejnka (8 ex.) labutí malých. Nejsou to desítky jedinců jako třeba v loňském roce, ale jsme spokojeni s naším prvním pozorováním tohoto ptačího druhu. Dále registrujeme volavku bílou (Egretta alba) nebo racky bouřní (Larus canus) a „velké“ racky. Do času setkání s Pawłem v Przygodzicích moc nezbývá, a tak už jen jako další nový druh vítáme potápku rudokrkou (Podiceps grisegena) na rybníku Trzcieliny.

V Przygodzicích po uvítání s Pawłem a jeho přáteli se náš první rozhovor děje pod známým čapím hnízdem, kde již pár několik dní sídlí. Paweł nám popisuje jeho osud v loňské i letošním roce a připojuje i historii tohoto celosvětově přes internet sledovaného hnízda. Vydáváme se potom zpět k rybníkům u Trzcieliny a Dębnice. Cestou zastavujeme u několika čapích hnízd, která jsou již většinou obsazená a Paweł využívá příležitosti k získání poznatků od místních obyvatel. Dál nás Paweł informuje o lesní kolonii volavek popelavých (Ardea cinerea) a poštolek obecných (Falco tinnunculus). Na rybnících pak společně sledujeme kromě výše jmenovaných ještě orly mořské, další potápky rudokrké – jedince ve svatebním i zimním šatu nebo hejno přelétajících hus běločelých (Anser albifrons). Svůj pobyt končíme na lesním rybníku Wydymacz, kde Luboš pořizuje digiscopingem foto potápky rudokrké nebo tokajících hoholů severních. Při tomto výčtu druhů si libujeme, že máme zřejmě štěstí, když opožděná zima nás sem přivedla až v době, kdy se už rozbíhá hnízdní sezóna pro řadu opeřenců.

Potápka rudokrká, vyfocená digiscopingem. Foto – Luboš Novák.

Po rozloučení se skupinou polských ornitologů v Przygodzicích se spokojeně ubíráme jižním směrem. Přivítáme nakonec změnu krajiny ve členitější charakter u našich hranic. Zejména pohled na sluncem osvícený Králický Sněžník na horizontu je milým přivítáním a znamením, že jsme doma. Přestože v krajině Doliny Baryczy by jistě bylo pěkně i v dalších jarních měsících, jsme rádi, že cíl naší cesty byl splněn. Vřele tedy mohu návštěvu Doliny Baryczy i v tomto termínu doporučit.

Jirka Mach