Husice nilská. Foto P. Suvorov
Mnozí pozorovatelé ptáků a milovníci přírody se v posledních letech na našich vodách, zejména rybnících, setkali jednou či vícekrát s relativně novým členem české avifauny, totiž s husicí nilskou (Alopochen aegypticus). Pamatuji, že poprvé jsem se s ní setkal na rybníce Hvězda u Opatova v roce 2006, kdy jsme ji zastihli (tedy vlastně byli dvě) společne s kolegou Petrem Moutelíkem. Nebýt stativového dalekohledu, možná bychom však dodnes přemýšleli o tom, nač se vlastně díváme. Odkud se zde ale vlastně husice nilské nebo též husice egyptské vzaly ?
Přirozeným areálem rozšíření tohoto jistě působivého druhu je prakticky celý africký kontinent jižně od Sahary, s vyjímkou pouštních nebo naopak pralesních oblastí. Vyskytuje se samozřejmě rovněž v povodí řeky Nilu. Od západu k východu pokrývá její areál oblast od Senegalu až po Somálsko. V Evropě je zdrojem šíření exotického druhu polovolný chov v Británii, odkud se husice posléze rozšířila po celé západní Evropě a dnes se pravidelně vyskytuje i v Evropě střední a východní.
V Británii je stežejním územím jihovýchod země a dle některých údajů zde hnízdí až 700 párů. I v místech svého přirozeného areálu je husice egyptská běžným a relativně hojným druhem. Odhady populace činí 210-510 tisíc jedinců (Birdlife international). Na většině území je druhem stálým, sezónně potulným, vyhledávajícím blízkost vody.
Husice nilské. Foto P. Suvorov
Rovněž v průběhu letošního jara byly husice zaznamenány na více místech ve východních Čechách – například ve dnech 28.4.-7.5. se zdržovaly 1-3 exempáře na rybnících u Opatova, později se patrně jeden z nich objevil na poldru poblíž Žichlínku (6.5.), další jedinci byli zaznamenáni i v jiných částech kraje (Šeřeč, VN Rozkoš). Prvním letošním zjištěním bylo pozorování jednoho exempláře rovněž na poldru u Žichlínku již z 10.března. Celkově bylo k 6.5. na faunistických stránkách pobočky registrováno již 19 záznamů, z nichž se ovšem v mnoha případech jednalo evidentně o stejné jedince. O nárůstu početnosti uvedeného druhu ostatně svědčí také zpráva Faunistické komise ČSO za rok 2008, kde bylo registrováno 12 samostatných pozorování (VAVŘÍK, 2009).
Přesto, že v případě některých nových druhů živočichů je dokumentován negativní vliv na druhy původní (např. vlivem potravní konkurence), prozatím se zdá, že husice nilská nebude problémem naší přírody, ba naopak, ze časem se může stát trvalou ozdobou našich vodních ploch. Do budoucna bude jistě zajímavé sledovat, zda šíření bude, a jakým tempem, pokračovat, a zda se husice stanou rovněž druhem hnízdícím.
Milan Janoušek
