Hladkostěnné budky ztěžují přístup kunám. Foto – Miroslav Dusík
Plošná instalace hnízdních budek pro dutinové dravce a sovy, jejímž cílem je maximální využití nosné kapacity prostředí, přináší každoročně zajímavá zjištění nejen o vazbách mezi predátorem a kořistí, ale také o schopnosti cílových ptačích druhů reagovat na změny trofických podmínek v průběhu vegetačního období. V regionech s ustálenými populacemi základních druhů – s relativně vysokým počtem obsazených hnízdních teritorií, hnízdících párů a nehnízdících jedinců – tedy v prostředí zvýšené potravní konkurence, se tato schopnost odráží daleko výrazněji. V současných podmínkách horských a podhorských oblastí ČR (Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory) sledujeme především hnízdní populaci poštolky obecné (Falco tinnunculus), puštíka obecného (Strix aluco) a sýce rousného (Aegolius funereus) na ploše kolem 1500 km2.
Sezona 2010 byla ovlivněna zejména klimatickými podmínkami v jarních i letních měsících, které se nápadně promítly prostřednictvím potravního řetězce do průběhu i úspěšnosti hnízdění jednotlivých druhů.
V otevřené krajině především na pastvinách a kosených loukách od počátku jara zesláblé a roztroušené kolonie hraboše polního (Microtus arvalis) nedokázaly zajistit znatelný populační přírůstek až do oteplení v červenci. Teprve v druhé polovině léta se začaly objevovat početné kolonie zvláště v lučních kulturách s vysokým podílem jetelů, případně jiných vikvovitých rostlin.
V lesním prostředí mírně nadprůměrný semenný rok 2009 (u smrku mírně podprůměrná úroda semen, u buku nadprůměrná) minimalizoval ztráty z posledních vrhů drobných lesních hlodavců a umožnil dobré zimování zejména myšici lesní (Apodemus flavicollis). Ta v nižších polohách nastoupila do reprodukce ještě pod sněhem na přelomu února a března 2010. Ve vyšších polohách zvyšovala populační hustoty především v lokalitách se semennými buky od počátku května a odtud se postupně šířila do smrkových porostů. Dlouhotrvající deštivé a chladné období v druhé polovině května a v červnu utlumily další nárůst početnosti (omezené zabřezávání samiček, vysoké ztráty mláďat). Náhlé oteplení a nástup suchého období na přelomu června a července však situaci rázem změnily a silná vyspělá zvířata se začala rychle rozmnožovat. Odchyty prokázaly minimum nedospělých jedinců, ale téměř 100 % zastoupení zvířat v reprodukci i početné vrhy. Vysoká úspěšnost odchovu mláďat myšic byla podpořena ve smíšených porostech nebo v čistých smrčinách masovým uvolňováním smrkových semen, která místy pokrývala v porostech rozsáhlé plochy. V té době také začaly sílit populace norníka rudého (Clethrionomys glareolus) a svoji početnost zvyšoval plšík lískový (Muscardinus avellanarius), současně s našimi rejsky (Sorex spp.). Velmi zesláblá populace hraboše mokřadního (Microtus agrestis) v zatravněných plochách se však vzpamatovávala velmi pomalu.
Početné rodinky mohou být u sýců rousných i u pozdních snůšek. Foto – Miroslav Dusík.
Reakce usazovaných druhů dutinových dravců a sov do plošně rozmístěných hnízdních budek byla také v tomto roce poplatná vývoji hustot základní kořisti v daném prostředí. Projevila se především na prostorovém rozložení hnízdících párů, jejich koncentraci i celkovém průběhu a úspěšnosti hnízdění.
Poštolka obecná založila snůšku celkem ve 165 polobudkách, z toho úspěšně vyvedla mladé ze 157 hnízd při průměrných počtech odchovávanýchmláďat v jednotlivých částech regionů od 2,8 do 5,3 ks na úspěšné hnízdění. Odlišný výsledek v úspěšnosti hnízdění byl dán mírou poklesu hustot hlavní kořisti (hraboše polního) na většině lokalit za děštivého období v období inkubace vajec a krmení mláďat po vylíhnutí. Zvýšení potravní nabídky po oteplení a zpřístupnění kořisti sklizní rostlinné hmoty na loukách umožnilo úspěšné pozdní zahnízdění 24 párům (14,55 %), které vyváděly mladé ještě v druhé polovině srpna. Až na malé výjimky (7, tj.4,24 %) nebyly opouštěny snůšky. Poštolky se zaměřily více na lov myšic na hraně lesa, které umožnily vyvedení větší části mláďat. Jednotlivě lovící ptáci byli často pozorováni přímo na mýtinách uprostřed rozsáhlých lesních porostů na úpatích hor, na imisních holinách nebo vysokohorských loukách v blízkosti zbytkových lesních porostů vyšších věkových stupňů. V Orlických horách vedl nedostatek kořisti na přelomu jarního a letního období k nadpolovičním ztrátám mláďat na hnízdech u 42 % párů. Ve zbývajících regionech byla podle pozůstatků na hnízdech úspěšnost vyvádění daleko vyšší. Při posouzení rozložení hnízdících párů je nápadný posun jizerskohorských a krkonošských poštolek do nižších poloh (do 500 m v.m.v.), zatím co v Orlických horách většina párů zahnízdila ve výškových pásmech 600 – 800 m n. m. Nápadné byly také velmi rozdílné hustoty hnízdní populace, které se v ucelených částech geografických celků pohybovaly od 0,1 do 2,5 páru / km2. V odpovídajícím prostředí 718 km2 otevřené zemědělské krajiny přiléhající k lesním celkům jednotlivých pohoří dosáhla v tomto roce průměrná hnízdní hustota 0,23 páru / km2.
Puštík obecný zahnízdil v 60 budkách a z 54 hnízd (90 %) úspěšně vyvedl mláďata, 4 snůšky (7 %) byly opuštěny, v jednom případě (1,5 %) došlo k predaci vajec kunou a v jednom (1,5 %) k úhynu mláďat. Na celkově velmi úspěšném průběhu hnízdění se u této sovy odrazily počáteční stavy drobných hlodavců (myšic a místně také hrabošů) v období bezprostředně po odtání sněhu a před příchodem dlouhotrvajících vydatných dešťových srážek v květnu. Průměrný počet vyvedených mláďat se mezi jednotlivými regiony pohyboval od 3,1 do 3,5 jedince na úspěšné hnízdění, což odpovídá produktivitě populací z teplejších nízko položených oblastí (např. východní Polabí). Vyvedení 6 silných vyspělých mláďat v nadmořské výšce 730 m pod Hadincem na Vrchní Orlici v Orlických horách lze považovat za ojedinělé. Ztráty na hnízdech způsobené nedostatkem potravy se projevily jen u části pozdních snůšek, kdy silně klesaly populační hustoty především hrabošů polních. U postižených hnízd se pohybovaly v rozmezí 25 – 33 %. Odpovídající prostředí pro usazení puštíka je ve sledovaných oblastech tvořeno přibližně 818 km2. Zde dosáhl v sezoně 2010 průměrné hustoty 0,07 hnízdícího páru / km2, ačkoli skutečná hnízdní populace podle souhrnného počtu obsazovaných teritorií se pohybuje kolem 0,2 páru / km2.
V pozdních snůškách mívá poštolka obecná maximálně 4 vejce. Foto – Miroslav Dusík.
Sýc rousný ze 116 zahnízdění úspěšně vyvedl mladé v 79 budkách (68,1 %). Ke zničení nebo opuštění došlo u 37 hnízd (31,9 %) – z toho ve 22 případech (19 %) byla opuštěna snůška, 14 (12 %) snůšek predovala kuna a v 1 (0,9 %) uhynula všechna mláďata. Z úspěšných hnízd bylo vyváděno po 2 – 6 (-8) mláďatech. U 30 % rodin došlo redukci mláďat vlivem propadu populačních hustot drobných hlodavců. Tyto ztráty vznikaly výhradně u párů hnízdících časně zjara, které zastihl pokles početnosti hlavní kořisti v klimaticky nepříznivém květnu a červnu. Pozdější obnovení populačních hustot lesních hlodavců na konci června a v červenci nastartovalo druhou vlnu hnízdění u 38 % populace a zajistilo vyvedení 4 – 6 mláďat z jednotlivých hnízd. Tito ptáci opouštěli dutinky od druhé srpnové dekády do první dekády v září. Z pozdního zahnízdění byla vyvedena nadpoloviční většina (62 %) ročního přírůstku mláďat. Dominantním úlovkem, nalezeným na hnízdech s mláďaty byla myšice lesní, méně norník rudý, plšík lískový nebo rejsci. Rozložení hnízdících párů bylo neobvykle nerovnoměrné. Například v centrální části Krkonoš došlo k úplnému opuštění pravidelných hnízdišť na rozsáhlých plochách a k soustředění hnízdících párů do okrajových lesnatých lokalit nižších poloh (nejčastěji mezi 700 – 900 m n. m.). Maximální zjištěná lokální hustota hnízdících párů v tomto roce dosahovala až 1 hnízdícího páru / km2. Průměrná hustota v celém sledovaném území nepřesáhla 0,15 hnízd. páru / km2. Podle pobytových stop v budkách (hnízdní kotlinky, vývržky, potrava, peří) bylo sýcem navštěvováno dalších 250 hnízdních budek.
Miroslav Dusík
Hnízdící páry puštíků pro hnízdění preferují starší listnaté porosty. Foto – Miroslav Dusík.
