Dostatek hlavní kořisti umožní puštíkům obecným odchovat vysoké počty mláďat (foto: M. Dusík)
Výsledek druhé hnízdní sezony s 22 % přírůstkem hnízdících párů a 39 % navýšením obsazených teritorií usazovanými druhy predátorů lze považovat za přiměřený s ohledem na omezenou produktivitu hnízdní populace v předchozím roce. Hustěji zasídlena byla západní část zájmového území, zejména v oblasti Vižňova (viz mapy v příloze). Podle zjištěných stop po drobných hlodavcích v terénu i počtů odchovávaných mláďat v budkách se právě v této oblasti nacházela ohniska zvýšených hustot kořisti.
Poštolka obecná (Falco tinnunculus), (Po) obsadila celkem 4 instalované polobudky a ve 2 založila snůšku. Mláďata (5 ks) však byla vyvedena pouze z jednoho hnízda, ve druhém došlo k opuštění 4 snesených vajec pravděpodobně u mladého páru, rušeného nadměrným pohybem na pastvině. Úspěšnost hnízdění (poměr úspěšně vyvedených hnízd s neúspěšnými) na úrovni 50 % s ohledem na omezený počet párů v reprodukci nelze považovat za zhodnotitelný výsledek. Chování ostatních nehnízdících poštolek odpovídalo stavu za nízkých hustot kořisti, kdy se ptáci trvale zdržují v okolí hnízdiště, ale do budek pouze zaletují nebo v nich odpočívají. Aktivita lovících jedinců se soustředila především do lučních porostů, v jednom případě byl lovící pták pozorován na imisní holině Ruprechtického Špičáku. Hnízdící část populace v odpovídajícím prostředí dosáhla hustoty 0,5 páru/km2, tedy spodní hranice lokálních hustot ve srovnatelném prostředí Orlických hor, kde se tyto hodnoty v r. 2012 pohybovaly od 0,5 do 2,1 páru/km2.
Vzhledem k přítomnosti nehnízdících párů je zřejmé, že nabídka kořisti v otevřeném terénu nedosahovala potřebných hodnot pro založení snůšek. Pro urychlení zasídlení omezené výměry zájmového prostoru byly doplněny budky na oblíbených stanovištích poštolky obecné v nejníže položené části lokality na sloupy elektrického vedení.
Puštík obecný (Strix aluco), (Pu) se neusadil v žádné z vhodných budek ani ve druhé sezoně. Podle hlasových signálů zaznamenaných v minulém období tu přežívá jen omezený počet jedinců. Stav zdejších lesních porostů těmto poměrně velkým sovám nenabízí žádné vhodné přirozené dutiny a trvalý hnízdní výskyt výra velkého může být příčinou neúspěšnosti při odchovu mláďat na otevřených hnízdech, která puštíci dokáží využívat. Je pravděpodobné, že ojedinělé páry značně zesláblé populace vyvádějí mladé v půdních prostorách budov, ale nestačí doplňovat ztráty v okolním rozsáhlém prostoru. Pro podchycení puštíka a přilákání do zdejšího prostředí bude nutné pravděpodobně v příštích letech rozšířit hnízdní nabídku také do vzdálenějších lokalit. Regenerace místní populace puštíků obecných bude v celé oblasti dlouhodobou záležitostí, ovlivňovanou především reprodukční úspěšností a přežíváním jedinců v důsledku částečné predace výrem. Celkový charakter prostředí i stav potravních zdrojů v níže položených lokalitách sousedících se zájmovým územím odpovídá potřebám i biotopové preferenci tohoto druhu.
Sýc rousný (Aegolius funereus), (Sr) je nejpočetnějším predátorem drobných hlodavců z usazovaných druhů v Javořích horách. V druhém roce hnízdní podpory obsadil 14 teritorií, ve kterých zahnízdilo 7 párů. V odpovídajícím prostředí dosáhl překvapivě vysoké hustoty 1,75 ter. / 1 km2 a 0,88 páru/km2 (v Orlických horách 0,19 páru/km2). Mláďata byla úspěšně vyvedena z 5 hnízd (1×3, 1×4, 1×5 a 2×6 ml.) s průměrným odchovem 4,80 ml. / hnízdo oproti loňským 2,25 ml. / hnízdo. Nadprůměrná byla také úspěšnost hnízdění 71 %, která se obvykle pohybuje mezi 50 a 60 %. Průběh reprodukce sýců byl do značné míry ovlivněn postupným narůstáním početnosti norníka rudého v letním období, kdy z opožděných snůšek v VIII. měsíci vyvedlo mladé ještě 30 % párů a počet vyváděných mláďat byl shodný s jarními odchovy. Na celkových 29 % ztrátách se shodně podílela v 1 případě predace kunou (14,5 %) a na 1 hnízdě (14,5 %) došlo k opuštění snůšky v důsledku prováděné těžby.
Hnízdící páry byly v této sezoně více rozptýlené a usadily se ve vyšších polohách vždy v blízkosti velkých mýtin na vrcholcích hor. K nápadnější koncentraci sýců došlo východně od Ruprechtického Špičáku nad Vižňovem.
Potravní specializace staví v našich podmínkách sýce rousného k významným potravním konkurentům lasicovitých šelem, ale také puštíka obecného, který jej z atraktivních lovišť na hraně lesa dokáže účinně vytlačovat. Proto tato sovička úspěšně osídluje rozsáhlé uzavřené lesní porosty nejčastěji v prostředí horských lesů, otevřené plochy vysokohorského prostředí až na hranici lesa nebo rozsáhlé imisní holiny se solitérními stromy a zbytky původních porostů. Tedy všude tam, kde je v zapojených porostech významně snížena prostupnost pro mohutnějšího puštíka nebo kde nižší průměrné hustoty drobných hlodavců neumožňují trvalé usazení této sovy s vysokou individuální spotřebou potravy. Sýc se tak stává jedním z hlavních predátorů drobných zemních savců v prostředí, kde náročnější větší druhy sov a denní dravci nemohou dlouhodobě přežívat.
Miroslav Dusík
