Dvakrát za ptactvem Krkonoš

Krkonose – Mesic cerven predstavuje na moji „domovske“ lokalite – prehrade Rozkos, tak trochu okurkovou sezonu, i kdyz existuji vyjimky, ktere potvrzuji pravidlo. V tomto roce jsem se rozhodl, ze si toto obdobi zpestrim vyletem za ptaky Krkonos, zejmena, kdyz se jako pruvodce nabidl znalec tamniho ptactva Lada Jasso. Nakonec jsme v prubehu cervna zvladnuli dve vypravy.

Prvni vyprava se uskutecnila 6. cervna a vychozim bodem byla oblast okolo Vosecke boudy, odkud se vydavame smerem ke Sneznym jamam. Cestou potkavame pocetne cecetky tmave (Carduelis cabaret), lindusky lucni (Anthus pratensis) a desitky pevusek modrych (Prunella modularis).

Pokud by nekoho zarazilo druhove jmeno cecetky, tak ta byla jako samostatny druh uznana pred nekolika malo lety. Pred tim byla povazovana za poddruh cecetky zimni – cecetka zimni stredoevropska (Carduelis flammea cabaret). Od cecetky zimni se lisi ponekud tmavsim zabarvenim a rovnez odlisnym hlasem. Puvodni oblasti tohoto druhu jsou Britske ostrovy a Alpy. Do Cech se zacala sirit v prvni polovine minuleho stoleti. Prvni hnizdeni bylo prokazano na Sumave v roce 1931, v roce 1971 pak bylo znamo z uzemi tehdejsiho Ceskoslovenska celkem 39 hnizdnich lokalit. V soucasne dobe se narust jeji pocetnosti zastavil a v letech 2001–2003 byla hnizdni populace v CR odhadovana na 6–12 tisic paru.

Prvni delsi zastavkou na nasi ceste jsou Snezne jamy. Zastavujeme se na jejich okraji a jiz po nekolika vterinach seda na balvan nedaleko nas pevuska podhorni (Prunella collaris) – typicky druh horskych oblasti nad hranici lesa. Dava nam par okamziku moznost poridit jeji dokumentacni foto a vzapeti mizi mezi skalami. Nakonec zde objevujeme nejmene tri jedince toho druhu. V CR hnizdi pevuska podhorni pravidelne pouze v Krkonosich, nepravidelne i v dalsich vyssich pohorich. V letech 2001–2003 byla jeji pocetnost odhadovana na 15–20 paru. V Cervenem seznamu CR je zarazena jako kriticky ohrozeny druh.

Dalsim druhem, ktery objevujeme na stenach Sneznych jam je linduska horska (Anthus spinoletta). Take tech je zde vice, ale spocitat ptaky stridave mizici a zase se objevujici mezi skalisky je obtizne. Tento druh lindusky u nas obyva jen nektera pohori (Krkonose, Jeseniky, Kralicky Sneznik, Moravske Beskydy). Pocetnost byla v letech 2001–2003 odhadovana na pouhych 80–130 paru a nadale ma klesajici tendenci. Rovnez tento druh je uveden v Cervenem seznamu CR jako kriticky ohrozeny.

Od Sneznych jam vede nase cesta k Labske boude. Cestou mimo jine potkavame nekolik beloritu sedych (Oenanthe oenanthe), obcas preletuji krivky obecne (Loxia curvirostra). U Labske boudy zaznamenavame povedomy zpev a po chvili objevujeme zpivajiciho nevybarveneho samce hyla rudeho (Carpodacus erythrinus). Netrva dlouho a registrujeme dalsi dva zpivajici samecky, tentokrat ukazkove vybarvene exemplare. Davaji nam dokonce sanci na porizeni dokumentacnich fotografii, takze nase spokojenost je dokonala.

Hyl rudy je druhem, jehoz hranice rozsireni se v minulem stoleti vyrazne posunula smerem na zapad. V Ceske republice bylo prvni hnizdeni prokazano u Tovacova, primo v Cechach pak v roce v roce 1968 prave v Krkonosich. V sedmdesatych letech minuleho stoleti u nas hnizdilo asi 30–50 paru a v letech 2001–2003 jiz 1300–2000 paru. V soucasne dobe se zda, ze se narust jeho pocetnosti v CR zastavil.

Druhou vypravu do Krkonos uskutecnujeme presne o dvacet dnu pozdeji 26. cervna. Vychozim bodem je tentokrat Spindleruv Mlyn. Jako hlavni cil jsme si stanovili patrani po budnickovi zelenem (Phylloscopus trochiloides). O to jsme se ostatne neuspesne pokusili i pri minule vyprave.

Budnicek zeleny byl v CR poprve zjisten v roce 1963 na Ceskomoravske vrchovine, prvni hnizdeni vsak bylo prokazano az v roce 1992 v Krkonosich. Prave zde se nachazeji jeho jedina pravidelna hnizdiste u nas. V letech 2001–2003 byl pocet hnizdnich paru odhadnut na pet. Od ostatnich budnicku je nejlepe odlisitelny podle zpevu. Prave zpev nas na jedne lesni ceste upozornil na jeho pritomnost. Po zaslechnuti zpevu jsme skutecne objevili zpivajiciho ptaka na vrcholku smrku. Po chvili pozorovani sletl budnicek do nizsiho porostu u cesty, na ktere jsme stali a dokonce se k nemu pripojil dalsi jedinec, pravdepodobne samice. Oba ptaci se spolu prohaneli porostem, pote samecek nedaleko nas znovu zacal zpivat. Dokonce se podarilo poridit jeho dokumentacni fotografie, takze nase spokojenost neznala mezi.

Nasim dalsim cilem bylo Upske raseliniste. Cestou potkavame obvykle horske druhy, jako pri minule vyprave, novym druhem je pouze kos horsky (Turdus torquatus) a urcite nas potesilo dalsi pozorovani dvou lindusek horskych.

Jednim z nasich cilovych druhu na Upskem raselinisti je konipas citronovy (Motacilla citreola). Konipas citronovy je dalsim z ptacich druhu, jejichz historie se u nas zacala psat v pomerne nedavne dobe. Jeho areal se od devadesatych let minuleho stoleti posouva z Asie zapadnim smerem. V CR je v soucasne dobe registrovano nekolik desitek pozorovani protahujicich ptaku. Zatim jedine prokazane hnizdeni pochazi z roku 1977 od Karvine, kde byl pozorovan samec pri krmeni mladat, ovsem ve smisenem paru se samici konipasa lucniho (Motacilla flava), se kterym se obcas konipas citronovy krizi. Od roku 1992 byva tento druh nepravidelne pozorovan ve vrcholovych partiich Krkonos, kde vyhledava raseliniste s charakterem alpinske tundry. Tento biotop odpovida jeho puvodnim hnizdistim v oblastech Ruska. Z techto lokalit existuje cela rada zaznamu z hnizdniho obdobi, kdy byli pozorovani samci pri zpevu, nebo obhajobe teritoria. Pres tato nadejna pozorovani ale nebylo hnizdeni prokazano.

Po prichodu na lokalitu, jsme se usadili na okraji dreveneho chodniku vedouciho pres raseliniste a zacali jsme si pripravovat obcerstveni. Nez jsme stacili tuto cinnost dokoncit, zaregistroval Lada Jasso hlas konipasa a hned nato se na smrk pred nami snesl samec konipasa citronoveho. Pres neprijemne protisvetlo se podarilo poridit nekolik pouzitelnych zaberu, dokumentujicich nase pozorovani. Po nekolika desitkach vterin pozorovani konipas odletl smerem k polske hranici, kde nam zmizel v porostu.

Poslednim ptacim druhem, respektive poddruhem, na ktery jsme meli na teto lokalite spadeno, byl slavik modracek tundrovy (Luscinia svecica svecica). Zatimco na vetsine uzemi CR hnizdi s. m. stredoevropsky (L. s. cyanecula), na raselinistich ve vrcholovych partiich Krkonos hnizdi seversky poddruh s. m. tundrovy. Samci techto dvou poddruhu jsou odlisitelni podle zabarveni skvrny uprostred modre naprsenky. S. m. stredoevropsky ma tuto skvrnu bilou, s. m. tundrovy cervenohnedou. Prvni hnizdeni toho poddruhu bylo v Krkonosich prokazano v roce 1978 a pri poslednim mapovani v letech 2001-2003 byl pocet odhadovan na 15–30 hnizdicich paru. I v tomto pripade nam pralo stesti. Temer po celou dobu naseho pobytu na lokalite jsme meli moznost pozorovat zpivajici samce a dalsi jedince, vcetne samic, pri sberu potravy a obhajobe teritoria.

Na zaver sveho prispevku byl rad podekoval Ladovi Jassovi za jeho doprovod pri vypravach za ptaky Krkonos, pri kterych vyuzil svych znalosti a zkusenosti ve prospech zdaru nasich vyprav.

Jaroslav Vanek