Druhý výskyt jespáka plavého v ČR – opět na přehradě Rozkoš

Typická pozice jespáka plavého na špičkách nohou při prohlížení okolí. Foto – Jaroslav Vaněk.

Jespák plavý (Tryngites subruficollis) byl dosud na území České republiky zastižen pouze jednou, a to dne 15.10.1983 na údolní nádrži Rozkoš u České Skalice, (NA). Jednoho ptáka zde pozorovali P. Žďárek a V. Koza. Jedinec se zdržoval ve společnosti jespáků obecných (Calidris alpina) a kulíků písečných (Charadrius hiaticula) na bahnitém dně přehrady.

Historicky druhé pozorování na území ČR, které popíši na následujících řádcích, se uskutečnilo ve dnech 2 – 11.10.2010 na téže lokalitě, jen několik set metrů od místa prvního pozorování.

Úvodem nejprve několik řádků o tomto zajímavém druhu bahňáka :

Hnízdní areál jespáka plavého je omezen na relativně malou část centrální severoamerické Arktidy od Point Barrow na severním pobřeží Aljašky po řeku Mackenzie a ostrov Krále Williama I., severně po ostrovy Melvillův a Bathurstův. Nepravidelně hnízdí také na severovýchodě ostrova Devon. Starší údaje naznačují, že by mohl zahnízdit i na severním pobřeží Čukotského poloostrova a Wrangelově ostrově.

Díky jeho krotkosti, mohli jsme jespáka plavého fotografovat z bezprostřední blízkosti. Alois Holub v akci. Foto – Jaroslav Vaněk.

Jedná se o tažný druh, který proletuje vnitrozemím Severní Ameriky. Jeho zimoviště leží v Jižní Americe od Peru a západní Brazílii po centrální Argentinu. Zatoulaní jedinci byli zastiženi na všech kontinentech. V Evropě se vyskytuje poměrně často.

Jen z podzimu 2010 jsou z Evropy známy zástihy z řady evropských zemí. Ve Velké Británii a Irsku bylo v září pozorováno celkem 70 ex, největší hejno 9 ex dne 10.9. u města Ballycotton (Cork), Irsko. V rozmezí července až října byl tento druh v Evropě zastižen dále v Dánsku, Norsku, Švédsku, Finsku, Nizozemsku, Francii, Portugalsku, Německu, Maďarsku (celkově 8 zástih) a sousedním Polsku (1 ex. dne 19.9., na vodní nádrži Pokrzywnica).

Vzhledem ke každoročnímu počtu zástihů v Evropě je poměrně s podivem, že z České republiky existovalo až do současné doby pouze jediné pozorování. Je otázkou, zda je u nás přehlížen, nebo jsou jeho zálety do vnitrozemí Evropy opravdu tak výjimečné.

Identifikace v terénu není přitom tak obtížná, jako je tomu u celé řady jespáků roku Calidris. Jediným druhem se kterým je možné jespáka plavého v terénu zaměnit, je jespák bojovný, kterému se sice podobá postavou, ale je zde celá řada dobře patrných rozdílů. Oba druhy se liší velikostí, neboť jespák plavý je ještě menší než samice jespáka bojovného. Také zobák je mnohem kratší a jemnější. Na letícím jespáku plavém je patrná absence bílého proužku v křídle a bílých lemů kostřece. Proužek v křídle je jen nevýrazně okrový a strany kostřece jsou rovněž okrové, jen slabě kontrastující se spodinou těla. Spodina křídel se v letu jeví téměř bílá a výrazným určovacím znakem je tmavá skvrna (srpek) na ručních krovkách. Spodní strana má pískově okrové zbarvení s jemným tmavým skvrněním po stranách prsou. Tmavě skvrnitý je i vršek hlavy. Svrchní strana je černavě hnědá s oranžově okrovým lemováním. Šat svatební se téměř neliší od šatu prostého. Rovněž šat mladých a dospělých ptáků je velice podobný. U mladých je svrchu zřetelná šupinovitá kresba. Dalším determinačním znakem jsou jasně žluté nohy, které při chůzi zvedá nápadně vysoko.

Prostředím jespáka plavého na jeho hnízdišti jsou travnaté ostrůvky uprostřed rozsáhlých mokřin, hnízda jsou na suchých vyvýšených místech. Mimo hnízdiště se pak nejčastěji vyskytuje na travnatých planinách a pastvinách v blízkosti jezer a rybníků. Často bývá zastižen na golfových hřištích, letištích a suchých bahnech. U vody bývá zastižen poměrně zřídka.

Portrét jespáka plavého. Foto – Jaroslav Vaněk.

Kroužkování vzácného úlovku. Foto – Jaroslav Vaněk.

Spokojený kroužkovatel – Pavel Žďárek. Foto – Jaroslav Vaněk.

Dne 2.10.2010 jsme společně s A. Holubem prováděli na přehradě Rozkoš obvyklou kontrolu lokality. Hladina přehrady byla v této době již několik týdnů výrazně snížena, takže byly obnaženy velké plochy dna po kterých jsme se pohybovali. Na vyvýšených místech byl díky příznivému počasí podklad převážně vyschlý, bahnité plochy se nacházely v níže položených místech a při okrajích vodní hladiny. Okolo druhé hodiny odpolední jsme prováděli pozorování v prostoru tzv. Východního poloostrova. Pohybovali jsme se poměrně dost daleko od vodní hladiny, abychom zbytečně neplašili bahňáky, kteří se zdržovali na vlhkých místech a pozorování jsme prováděli stativovým dalekohledem. Přestože ptáci nebyli plašeni, poměrně často přelétali a měnili místa na kterých hledali potravu. V jednu chvíli jsme zaregistrovali letící skupinku několika jespáků obecných (Calidris alpina) se kterými letěli i tři jespáci bojovní (Philomachus pugnax). Skupinka usedla při okraji vodní hladiny asi 80 metrů od nás. Lojza tímto směrem namířil stativový dalekohled, aby jednotlivé ptáky podrobněji prohlédl a já jsem mezi tím binokulárem sledoval okolí, aby nám neunikl nějaký zajímavý ptačí druh. Již po několika vteřinách jsem však na kolegovi zaznamenal, že se děje něco mimořádného a vzápětí se z jeho strany dostavilo hlášení – něco ve smyslu : „Skoro se to bojím říct – podívej se schválně sám !“ Bylo jasné, že jde skutečně o něco extra, protože Lojzu na zdejší lokalitě jen tak něco nepřekvapí. Dvakrát jsem se pobízet nedal a přistoupil k dalekohledu. Na první pohled mě zaujal bahňák, který byl postavou podobný přítomným jespákům bojovným, ale zřetelně menší velikosti. Než jsem si jej stačil pořádně prohlédnou, Lojza již vyslovil svůj jednoznačný verdikt : „To je přece jespák plavý !“ Jeho závěr jsem musel potvrdit, protože o správnosti nebylo pochyb. Poté, co pominulo prvotní překvapení, jsme se začali zabývat otázkou pořízení dokladových fotografií. První, tzv. záložní snímky jsme pořídili přímo z místa, kde jsme stáli, ale vzhledem ke vzdálenosti bylo zřejmé, že nebudou nic moc. Proto jsme se začali ke skupině opatrně přibližovat a průběžně jsme pořizovali další záběry. To však nemělo dlouhého trvání. Celá skupina z ničeho nic vzlétla a během několika vteřin nám zmizela z dohledu. Po několika minutách sledování okolí jsme zahlédli přelétajícího osamoceného bahňáka, který přistál asi sto metrů od nás na obnaženém vyschlém dnu, dost daleko od vody. Nebylo pochyb, že to je náš jespák. Skutečnost, že byl teď sám, nám dávala mnohem větší naději na jeho vyfotografování, než když byl ve skupině s jinými ptáky. Poté, co jsme jej lokalizovali stativovým dalekohledem, jsme se k němu začali pomalu přibližovat. Jespák nás vůbec nebral na vědomí a intenzívně se věnoval hledání potravy. Když už vzdálenost mezi námi a jespákem činila asi dvacet metrů, zalehli jsme na zem o zbytek vzdálenosti jsme absolvovali plížením. Při tom jsme se rozdělili tak, abychom objekt našeho zájmu měli mezi sebou. Jespák nadále nejevil žádné známky znepokojení, dokonce se ke mně sám přibližoval. Zůstal jsem klidně ležet a jespák ke mně došel na vzdálenost necelých dvou metrů. Samozřejmě jsem mačkal spoušť fotoaparátu jako o závod. Jak už to tak bývá, tak v nejlepším mě fotoaparát sdělil, že jsou vybité baterie. Náhradní jsem měl v brašně na svém boku, ale jejich výměna znamenala spoustu nežádoucího pohybu. Při provádění této procedury mě jespák se zájmem pozoroval a poté udělal něco, čeho jsem se nadál ze všeho nejméně – pohodlně se usadil a začal podřimovat. Jeho chování jsem využil k tomu, že jsem se k němu přisunul ještě blíž a pořizoval detailní záběry asi z jednoho metru. Po chvíli se jespák opět začal aktivizovat a hledat potravu. Tuto činnost jsme sledovali z bezprostřední blízkosti, takže jsme viděli a na několika záběrech i zaznamenali objekty jeho zájmu. Tím byl jednak nějaký drobnější hmyz na zemi a na rostlinách, ale mnohem zajímavější bylo, že se občas soustředil na nějaké místo, intenzívně začal klovat do poměrně ztvrdlého bahna až odletovalo na všechny strany a po chvíli ze země neomylně vytáhl larvu nějakého hmyzu. S tou vždy několikrát udeřil o zem a poté ji spolkl. To vše se dělo za neustálého pohybu v rychlém tempu. Při chůzi jespák zvedal nápadně vysoko nohy, občas se zastavil, postavil se na špičky nohou, natáhl se do výšky a zkoumal okolí. Po několika minutách hledání potravy se jespák opět usadil k odpočinku. K tomu si většinou vybral nějakou mělkou prohlubeň. Toto se několikrát opakovalo a jespák se při neustále zdržoval v okruhu několika desítek metrů čtverečních. Zhruba po hodině a půl jsme usoudili, že máme dostatek dokumentačního materiálu a s jespákem jsme se rozloučili.

O výskytu jespáka plavého jsme poté telefonem informovali RNDr. Václava Kozu, Ing. Pavla Žďárka a Petra Skřivana, tedy ornitology s dlouhodobými úzkými vazbami na přehradu Rozkoš. S ohledem na krotkost jespáka a v zájmu zachování klidu na lokalitě jsme se rozhodnuli informaci o výskytu vzácného druhu dále nešířit.

Na rozdíl od jespáka bojovného je křídlo jespáka plavého bez bílé pásky. Foto – Jaroslav Vaněk.

Druhý den jsme se za jespákem rozjeli znovu . Když jsme dorazili na lokalitu, jespáka jsme tentokrát zastihli u vody ve společnosti samce jespáka bojovného, takže jsme měli možnost porovnat rozdíly mezi oběma druhy a dokonce je společně vyfotografovat. Oba ptáci postávali v mělké vodě a většinu času trávili koupelí. Po několika desítkách minut jespák plavý odlétl. Znovu jsme jej nalezli až odpoledne na jeho oblíbeném místě, kde jsme jej pozorovali předešlého dne. Prostor, ve kterém se jespák zdržoval, lze popsat jako vyschlé dno, pokryté menšími kameny a zarostlé řidší nízkou vegetací, především porostem protěže bažinné (Gnaphalium uliginosum) a roztroušenými rostlinami rdesna červivce (Persicaria maculosa) a dvouzubce nicího (Bidens cernua). Znovu jsme pořídili fotodokumentaci, při které jsme se zaměřovali na zachycení potravy, kterou jespák vytahoval ze země.

V následujících dnech jsme jespáka na lokalitě pozorovali ještě 5 a 10.10. Nadále se zdržoval na svém oblíbeném místě a jen občas zalétl na chvíli k vodě, aby se napil a vykoupal. Krotkost pozorovaného ptáka nás přivedla na myšlenku jej odchytit a okroužkovat. Protože ani jeden z nás není držitelem kroužkovatelské licence, obrátili jsme se s tímto návrhem na Pavla Žďárka, který nadšeně souhlasil, takže 11.10. jsme společně vyrazili do akce. Vzhledem k chování jespáka se nám jevilo jako nejjednodušší jej pomalu natlačit mezi dva chytače, kteří jej přiklopí nárazovou sítí. Tak jsme i učinili a jespáka, který vzorně spolupracoval , jsme odchytili. Po jeho odchytu přistoupil Pavel Žďárek nejprve k okroužkování (kroužek K 479672), pak následovalo vážení a měření . Na závěr jsme se každý s jespákem na památku vyfotografovali a poté mu vrátili svobodu. Jespák se po celou dobu choval velmi klidně a nebyl na něm patrný žádný stres. Okamžitě po vypuštění se hned začal pohybovat v naší blízkosti a čile se věnoval hledání potravy, jako kdyby se vůbec nic nestalo.

Jespák plavý při odpočinku. Foto – Jaroslav Vaněk.

Pro zajímavost uvádím naměřené hodnoty : Váha 85 g, křídlo 140 mm, zobák 18,5 mm, běhák 34 mm. Při porovnání údajů uvedených ve Fauně, Ptáci 2/I je zřejmé, že většina hodnot, kromě délky zobáku, odpovídá hodnotám poměrně velkého samce. Pokud se týká hlasových projevů, tak v tomto směru se choval velmi tiše, jen několikrát jsme zaslechli při mírném vzrušení hluboký vrčivý trylek znějící jako „prrí“t a v letu krátké poměrně tiché „ču“, jak je popisováno v literatuře.

Pokud se týká potravy – larev zachycených na fotografiích, požádal jsem o pomoc s určením RNDr. Václava Kozu. Vzhledem k rozsahu článku nelze uvést jeho celou odpověď, ale vyplývá z ní, že se nejspíš jednalo o larvy nočního motýla jménem kovolesklec kostřavový (Plusia festuceae), z čeledi můrovitých (Noctuidae),který se v okolí přehrady vyskytuje v hojném počtu.

Při další kontrole lokality dne 14.10.2010, ani kontrolách dalších, jsme zde již jespáka plavého nezastihli.

Poděkování : Za poskytnutí cenných informací ze zahraniční literatury děkuji Ing. Pavlu Žďárkovi, Tomáši Bělkovi a Ladislavu Jassovi a za pomoc při identifikaci potravy RNDr. Václavu Kozovi.

Jaroslav Vanek

Použitá literatura:
1. ROBBINS, CH. S., BRUUN, B. & H. S. ZIM, 1966: A guide to field identification BIRDS of North America. Golden Press, New York.
2. PRATER, A.J., MARCHANT, J.H. & J. VUORINEN, 1977: Guide to the dentification and Ageing of Holarctic Waders. BTO Guide No. 17. British Trust for Ornithology, Tring.
3. MESSAGE, S. & D. TAYLOR, 2005: Waders of Europe, Asia and North America. Nakladatelstvi Christopher Helm, London.
4. Fauna CR, Ptaci 2/I, Academia Praha 2005
5. Sbornik VCP CSO c. 9/1987
6. Casopis Birding World rocnik 2010
Výpisky a překlad z titulu pod body 1-3 provedl a poskytl P. Žďárek, výpisky z časopisu Birding World poskytl T. Bělka.