Zklidněným krokem vchází řeka Metuje do závěrečné části své pouti líbeznou, poetickou ale i dramatickou krajinou Broumovska a Podorličí. Už naposledy nabere její tok na prudkosti odrazem od strmých opukových skal pod novoměstským zámkem, aby pak smířeně ulehl do náruče kyprých naplavenin pod Krčínem. Jimi pak buď nemoudře kvapí napřímeným regulovaným korytem nebo se poživačně rozvaluje v rozmarných meandrech zachovaných úseků koryta původního až po splynutí s matkou českých vod – řekou Labem pod Jaroměří. Ve svých vůních a zákalech přinášejí metujské vody poselství svého zrození v chladných soutěskách pokroucenými borovicemi zdobených pískovcových věží Teplicko-adšpašských skalních měst, svého dospívání v zeleném či zlatavém stínu starých bučin nad Hronovem a svého dozrávání v syrovém tichu temných smrčin a jedlin na balvanitých srázech Pekelského údolí nad Novým Městem.
Jako korálky jsou na horním a středním toku Metuje navěšena území chráněné přírody, zachovávající jedinečné prostředí pískovcových zvětralin nebo cenná lesní společenstva. Snad právě blízkost těchto, ale i dalších pozoruhodných lokalit odváděla dlouho pozornost ornitologů i ostatních přírodovědců od zdánlivě nezajímavé plošiny Dolního Pometují. Vlastně až s nástupem „silných ročníků“ a s růstem popularity ornitologie v sedmdesátých letech 20. století se začínají v ústním podání, ale i v tisku objevovat první údaje o výskytu zajímavých a vzácných druhů ptáků i z tohoto území. Počet aktivních ornitologů v oblasti postupně roste a jejich pozorování jsou soustředěnější a ucelenější. Vedle podrobného sledování složení ptačího společenstva (avifaunistiky) Dolního Pometují se výzkum zaměřil na dravce, sovy, pěvce, ale například i na hnízdní podporu některých druhů ptáků metodou rozvěšování budek a instalace umělých hnízdních podložek. Jedním ze zatímních vrcholů ornitologických aktivit v Dolním Pometují byl Víkendový výzkumný tábor Východočeké pobočky České společnosti ornitologické, který v polovině května roku 1997 přinesl řadu dalších cenných a dokonce i nových poznatků. Až do současnosti bylo v tomto území zjištěno více jak 150 ptačích druhů, z toho 24 druhů zařazených mezi ohrožené (např. čáp bílý, koroptev polní, strakapoud prostřední, slavík obecný, moudivláček lužní, ťuhýk obecný a další), 33 druhů zařazených mezi silně ohrožené (např. včelojed lesní, krahujec obecný, křepelka polní, chřástal polní, sova pálená, sýček obecný, ledňáček říční, krutihlav obecný, slavík tmavý, rákosník velký, žluva hajní a další) a dokonce 9 druhů kriticky ohrožených ptáků (luňák hnědý, luňák červený, orel křiklavý, sokol stěhovavý, orlovec říční, jeřáb popelavý, koliha velká, vodouš rudonohý a strnad luční). Atraktivita území pro tak četné druhy ptáků je dána velmi širokou nabídkou potravy a hnízdních příležitostí, danými jednak vodním prostředím řeky v obou korytech a v četných náhonech a kanálech, dále loukami na značné ploše zemědělské půdy a velmi významně také pestrou mozaikou rozptýlené stromové i keřové zeleně, počínaje jednotlivými stromy v lukách, alejemi, remízy a konče menšími lesíky převážně lužního charakteru. Prostředí není samozřejmě atraktivní jen pro ptáky, ale poskytuje dobré podmínky řadě chráněných druhů rostlin a živočichů, jako jsou ryby, obojživelníci, plazi, savci, ale také četní bezobratlí. Nesmíme ovšem zapomenout na člověka, který tento úrodný kousek země obývá po staletí, ovlivnil jej a přetvořil, avšak dokázal zatím vždy žít v udržitelném souladu s jeho ostatními obyvateli.
Význam luk v ekologii kulturní krajiny je už dlouho dobře znám a ve vyspělých státech EU je také náležitě oceňován. I naši zemědělci už mohou v rámci agro-environmentálního programu „Ptačí lokality na travních porostech“ usilovat o čerpání prostředků na šetrné hospodaření na lukách s výskytem chřástala polního a některých druhů bahňáků. Možnosti zapojení do tohoto programu a čerpání nikoliv nezajímavých prostředků se otevírá i pro některé z hospodářů na dolním toku Metuje, budou-li jimi obdělávané pozemky splňovat stanovené podmínky.
Krajina Dolního Pometují je nejen krásná, ale biologicky rozmanitá a tedy velmi cenná. Je to však také krajina obývaná lidmi, kteří tuto krajinu přetváří a udržují, ale také ji milují a chrání. Jim patří poděkování a obdiv a o ně se opírají naděje, že jimi dotvořené hodnoty zůstanou zachovány i v dobách příštích. Východočeští ornitologové budou i nadále o zachování hodnot a krás tohoto území usilovat ve spolupráci se všemi, kteří tento malý kousek země znají a mají také rádi nebo „jen“ dobře chápou hodnotu a význam takových území.
