Regionalni park DELTA NEMENU
Nemen… Bajnou reku, pramenici v Belorusku, povazuji hned dva narody za svou hlavni narodni reku, zpivaji o ni pisne a vypraveji legendy: Belorusove a Litevci.
Protoze cestovani po Belorusku je pro nasince bohuzel zatim spojeno se spoustou protivnych formalit, vypravili jsme se tam, kde je to bez problemu – do Litvy. Projeli jsme dolni tok Nemenu – od Kaunasu po Jurbarkas po obou brezich, dal uz jen po brehu pravem (na levem je Rusko) a skoncili jsme v delte. Nemen, ktery se litevsky nazyva Nemunas, se zde rozdeluje na nekolik toku, ktere samostatne usti do more. Rozsahla delta je tvorena soustavou luk, vodnich toku a kanalu, poldru, slepych ramen a mocalu, je protkana siti piskovych cest a nachazi se v ni nekolik vesnicek a mestecek.
Regionalni park Delta Nemenu vznikl v roce 1992. Rozklada se na plose 239.5 km?, pricemz asi 20% plochy tvori voda. Uzemi je povazovano za mokrady mezinarodniho vyznamu a je chraneno Ramsarskou umluvou. V delte Nemenu hnizdi mnoho vzacnych druhu ptaku a zaroven tudy vede vyznamna tahova cesta mnoha druhu. Celkove bylo v delte zjisteno asi 200 ptacich druhu, z cehoz 40 druhu je zarazeno do litevske Cervene knihy.
V delte Nemenu jsme s manzelem stravili tri dny od 3. do 5. srpna. Hned v uvodu musim rici, ze nase vyprava nebyla ornitologicka – mela cil turisticko-poznavaci a specialni vypravy za ptaky jsme neporadali. Ostatne zacatek srpna je pro ornitologicka pozorovani jednim z nejmene vhodnych obdobi. Navic ornitologicky nejhodnotnejsi casti – mokrady a rakosiny v pobreznim primorskem pasu jsou uzavrenou rezervaci, kam je vstup mozny pouze s propustkou, vydanou spravou Regionalniho parku Delta Nemenu. My jsme o tuto propustku nezadali a byli jsme tak odkazani pouze na sit oficialnich cest a silnicek.
Celkem jsem v delte pozorovala 69 druhu ptaku, vetsinou vcelku beznych. Nekolik zajimavych se ale podarilo take. Vice nez kormoranu je zde v tomto rocnim obdobi pouze spacku. Kormorani jsou k videni na obloze prakticky v libovolnem okamziku a spackove jsou doslova vsude. Tyto dva druhy, spolu s vlastovkami, volavkami a racky patri k nejcasteji pozorovanym ptakum. Celkovy seznam pozorovanych druhu je v tabulce.
Potapky (Podicipediformes) 
Videla jsem potapku rohace (Podiceps cristatus) a potapku rudokrkou (Podiceps grisegena). Ta druha me samozrejme potesila vic – ve zdejsich koncinach bezne hnizdi.
Veslonozi (Pelecaniformes)
Jedno rano jsem pozorovala na obloze hejno cernych ptaku, ktere se tocilo dokola, prelevalo se, menilo tvar, stoupalo a klesalo… Ptaci ve vzduchu „tancili“ tak, jak to umi treba krkavcoviti nebo spacci. K memu udivu toto ale byli kormorani velci (Phalacrocorax carbo). Po nekolika minutach „tancovani“ se sesikovali do svych typickych rad a odleteli nad more. Na jednom miste jsem videla jednoho kormorana se zlutym odecitacim krouzkem, bohuzel se mi ho nepovedlo precist. O par dnu pozdeji jsem zjistila, ze na Kurske kose, vzdalene jen nekolik machnuti kridel, se nachazi nejvetsi litevska kolonie kormoranu, sledovana ornitology jiz od zacatku 19. stoleti! V roce 2004 zde bylo napocitano asi 2800 hnizd kormoranu. Spolecne s kormorany hnizdi i volavky popelave, kterych ve stejnem roce hnizdilo vice nez 450 paru. Informacni tabule rika, ze v hnizdnim obdobi zde muzeme sledovat zivot vice nez 6500 dospelych ptaku a poslouchat pusobive hlasy kolonie. My jsme bohuzel kolonii videli v dobe kdy jiz byla opustena, ale i tak vypadala impozantne.
Brodivi (Ciconiiformes)
Samostatny clanek by se dal napsat o litevskych capech bilych (Ciconia ciconia). Hnizda jsou doslova v kazde vesnici, ale i na sloupech v lukach. Zacatkem srpna uz vetsina mladat letala, takze desitky capu letaly nebo chodily ve vsech mistech s lidskou zastavbou, videli jsme i nekolik hejn, citajicich od deseti do asi sta jedincu. V Polsku sice zije nejvetsi pocet capu z cele Evropy, 17.000 litevskych paru ale pry predstavuje nejvetsi hustotu na plochu statu z cele Evropy. Zaujalo nas take, jak byli nekteri capi spinavi – sbirani potravy v bazinach je prebarvilo nahnedo.
Volavky popelave (Ardea cinerea) jsou bezne k videni skoro kdekoliv, v delte je ale pry pouze jedina hnizdni kolonie s asi 40 hnizdy (ovsem, jak pisi vyse, na nedaleke Kurske kose jich hnizdi kolem 450 paru). Volavek bilych (Egretta alba) je tu o neco mene, ale i ony jsou dost caste. Pred dvema lety volavka bila v delte Nemenu vyhnizdila. Jineho zastupce brodivych jsme nepozorovali.
Vrubozobi (Anseriformes)
Clovek by cekal, ze to tu bude kachna na kachne… Videla jsem ale pouze pet druhu, a to jeste vetsinou pouze v jednotlivych exemplarich. Vzhledem k mnozstvi vody vsude okolo me to dost prekvapilo. Nejnapadnejsi byly husy velke (Anser anser), ktere se zdrzovaly na zarostlych vodnich kanalech nebo se pasly na loukach. Jejich hastereni na vodnim kanale jen nekolik metru od naseho taboriste neodmyslitelne patrilo ke koloritu nasich ran. Videla jsem je ale i na mori, kde spolu s labutemi velkymi (Cygnus olor) pusobily pro nase oci dost nezvykle.
Dravci (Falconiformes)
Nejcasteji pozorovanym dravcem byl jednoznacne orel morsky (Haliaeetus albicilla). Tento majestatny ptak zde hnizdi v nekolika parech a temer pri kazdem vzhlednuti k obloze lze nektereho z nich spatrit. Z motaku jsem mela stesti jen na motaka pochopa (Circus aeruginosus) a motaka luzniho (Circus pygargus), je zde vsak mozne spatrit vsechny ctyri druhy, tedy motaka pilicha (Circus cyaneus) a motaka stepniho (Circus macrourus). Pozorovali jsme take orlovce ricniho (Pandion haliaetus) a lunaka hnedeho (Milvus migrans).
Kratkokridli (Gruiformes)
Kupodivu jen jednou jsem zahledla jeden par lysek cernych (Fulica atra). Chrastaly jsem bohuzel nevidela zadne, i kdyz tu maji byt ruzni.
Zato o jeraby popelave (Grus grus) zde nouze rozhodne neni, i kdyz jsou spis ke slyseni, nez k videni. Delka naseho ranniho spanku se ridila hodinou, kdy se jerabi rozhodli zatroubit budicek.
Dlouhokridli (Charadriiformes)
Z bahnaku jsem videla sluku lesni (Scolopax rusticola), ktera na chvili pristala na cestu prede mne, nad rakosinami preletujici bekasiny otavni (Gallinago gallinago) a zvlastni radost mi delaly cas od casu nad nami preletujici a volajici kolihy velke (Numenius arquatus). Informacnimi tabulemi slibovanou bekasinu prostredni (Gallinago media) jsem bohuzel nevidela.
Cetne racky jsem se ani nesnazila urcovat. S jistotou jsem poznala jen racka chechtaveho (Chroicocephalus ridibundus) a racka bourniho (Larus canus) a pak uz jen ruzne „velke“. Daji se zde pry videt vsechny druhy, vcetne treba racka ruzoveho (Rhodostethia rosea). Nedavno byl prave v delte Nemenu jako novy druh pro Litvu pozorovan racek atlanticky (Larus atricilla). I s timto rackem dohromady bylo v Litve zatim zaznamenano 375 druhu ptaku.
Rybaku jsem videla tri druhy – nejvice obecne (Sterna hirundo), ale take rybaky male (Sterna albifrons) a uzasne majestatni rybaky velkozobe (Hydroprogne caspia). Rybaci velkozobi v Litve nehnizdi, priletaji sem z Estonska. Krome velkozobeho a rajskeho (Sterna dougallii) v delte Nemenu vsechny ostatni druhy rybaku hnizdi.
Pevci (Passeriformes)
Ze na morskem pobrezi a u velkych rek casto ziji vrany sede (Corvus cornix), to jsem vedela. Prekvapilo me ale mnozstvi krkavcu velkych (Corvus corax), ktere se v tomto nizinnem mokrem prostredi s absenci vetsich lesnich celku vyskytovalo. O vsudypritomnych spaccich obecnych (Sturnus vulgaris) jiz byla rec. Ackoliv pres den byli rozhodne nejpocetneji se vyskytujicim druhem, nocoviste nikde v okoli naseho pobytu nebylo, takze o vecerni spacci manevry jsme bohuzel byli ochuzeni. Zato pocty vlastovek obecnych (Hirundo rustica) a jiricek obecnych (Delichon urbica), ktere se vecer sletavaly do pribreznich rakosin, byly impozantni.
Z drobnych pevcu dale byli nejzajimavejsi lindusky uhorni (Anthus campestris), hyli rudi (Carpodacus erythrynus) a beloriti sedi (Oenanthe oenanthe). Rakosnika ostricoveho (Acrocephalus paludicola), ktery v delte hnizdi v poctu vice nez 100 paru jsem vyhlizela marne – kazdy nadejne vypadajici ptak se nakonec ukazal byt obycejnym rakosnikem prouzkovanym (Acrocephalus schoenoebaenus).
A co jinak?
Urcite vam doporucuji se do delty Nemenu vypravit! Dle informaci, ktere jsem ziskala na krouzkovaci stanici „Ventes Rago“ (o te bude samostatny clanek), muze zahranicni ornitolog na sprave Regionalniho parku Delta Nemenu ve meste Rusne ziskat propustku do prisne chranenych casti delty. Na jare to teda urcite stoji zato. Turisticky ruch zde je (nebo alespon zacatkem srpna by) minimalni az zadny. Zcela ojedinele turisty jsme potkali pouze v turisticky atraktivnich centrech (napr. u majaku…). V prirode jsme potkavali pouze mistni rybare a dojicky.
Alespon strucne se zminim i dalsich vecech, ktere mohou byt pro pripadneho navstevnika uzitecne
Doprava – Nejlepsimi dopravnimi prostredky tu jsou auto kombinovane s kolem a lodi. Na pesi presuny je uzemi dosti rozsahle. Mistni silnice jsou ale vetsinou prasne piscite ci sterkopiscite cesty, pouze hlavni silnice a komunikace v obcich jsou asfaltove. My jsme lod nemeli, po kanalech je ale mozne jezdit, takze se urcite vyplati ji mit s sebou.
Ubytovani – Ubytovat se lze v ubytovacich zarizenich na soukromych pozemcich u domu ve vesnicich. Tam je zazemi vetsinou na vysoke urovni (casto nechybi ani bazen, sauna, hriste a podobne vymozenosti). Druhou moznosti jsou „kempy“, respektive mista vyhrazena k taboreni. Krome cedule, ktera zvestuje, ze zde je misto k taboreni se takove misto pozna jeste podle pristavene popelnice a posekane travy. Dalsi zazemi, jako treba pitnou vodu nebo zachody zde ale necekejte. Spis nez turistu jsou tato mista plna rybaru a prilis vabne nevypadaji. My jsme bydleli pod sirakem (respektive ve stanu) na jedne louce. Nevim, zda je to legalni, ale autem jsme na kraji louky parkovali tri dny, prespali tam tri noci a nikdo na nas neprisel.
Kolorit krajiny – Vesnicky jsou malebne a jsou v dokonalem souladu s okolni krajinou. Naprosta vetsina domu i plotu je drevena, na mnoha dvorcich jsou pouzivane rumpaly, za domy se pasou kravy, v kazde vesnici je nejmene jedno capi hnizdo… Policka jsou mala, vetsinou na zahumencich jednotlivych domku.
Spousty krav na loukach jsou nejruznejsich barev, prevazuji cernobile. Zvuky, ktere vydavaly, pripominaly spis jakesi houkani nebo hykani osla. Vubec si nedovedu vysvetlit, jak je mozne, ze normalne nebucely.
Tolik telatek, jako v delte Nemenu, jsem jeste nikdy nevidela! Netusim, zda to byly budouci dojnice nebo budouci klobasy, ale byla opravdu skoro u kazdeho domu a pohled na ne byl velmi prijemny.
Zajimavym fenomenem jsou take mistni vorisci. Jsou si totiz neuveritelne podobni. Skoro vsichni jsou nizkeho vzrustu kolem 30-40 cm a stavbou tela pripominaji lisku. Vzhledem k tomu, ze naprosto stejne jsme potkavali po cele Litve, zacala jsem jim rikat „univerzalni psici“. Vypadaji totiz tak, jako by je nekde seriove vyrabeli v univerzalni velikosti a tvaru, jednotlive typy se pak od sebe odlisuji jen barvou a delkou osrsteni.
Obchody, hospody… – Ackoliv vesnicky v delte jsou, koupit si chleba nebo neco jineho k jidlu neni tak snadne, jak by se zdalo. V mnoha z nich neni vubec zadny obchod, o hospode ani nemluve. Na nakupy apod. je proto treba jezdit do mestecek. Ceny potravin jsou priblizne srovnatelne s nasimi.
Komunikace s domorodci – Litevstina nepatri k jazykum pro nasince zrovna srozumitelnym. Kdo vladne anglictinou, ma sanci se domluvit s mladymi lidmi. My, anglictinou nezasazeni, musime spolehat na rustinu. Vetsina Litevcu ale rustinu nema rado jeste vice, nez ji nesnaseli Cesi, takze i mnozi z tech, kdo rusky dobre umi, se tvari, ze neumi a nerozumi… Dost spolehlive pomaha na zacatku zduraznit, ze jste Cesi. Kupodivu, Litevci maji Cechy v oblibe a vetsinou jsou kvuli nim ochotni prekonat svou nechut mluvit jazykem nekdejsich okupantu. Mnozi mladi lide ale uz rusky opravdu neumeji.
Ovadi, bzikavky, streckove – zkratka hovada – Na casty dotaz „jak je to s komary?“ se da odpovedet, ze zacatkem srpna to nebylo nijak strasne. Daleko doternejsi byla pres den „hovada“. Komari otravovali jen chvili vecer. Celkove to ale bylo lepsi, nez jsme cekali a dalo se docela dobre vydrzet bez repelentu.
Lekniny, plaviny, stuliky… – Umele vodni kanaly, odvodnujici rozsahle louky, stejne jako slepa ramena a poldry jsou zarostle vodni vegetaci. Nejnapadnejsi jsou lekniny bile (Nymphaea alba) a stuliky zlute (Nuphar lutea). Ve velkych porostech zde ale rostou i u nas vzacne plaviny stitnate (Nymphoides peltata) a rezany piloliste (Stratiotes aloides). Dale jsme identifikovali sipatky streloliste (Sagittaria sagittifolia), lakusniky vodni (Batrachium aquatile), skripinec jezerni (Schoenoplectus lacustris), ruzkatce (Ceratophyllum)…
Vyhlidkove veze – Ac je krajina rovna, diky rakosi, vrbam a olsim neni prilis prehledna. Na nekolika zajimavych mistech jsou proto vybudovane vyhlidkove veze, ktere umoznuji nahlednout do jinak skrytych zakouti a na jare jiste slouzi jako vyborna mista k pozorovani ptaku. Veze jsou umistene na dobrych mistech a vyhled z nich je pekny, je jich vsak malo. K rozhledu lze vyuzit i myslivecke posedy, ktere obcas jsou na loukach, ty ale vetsinou nejsou pro nas na tak vhodnych mistech.
Na co budu vzpominat?
Na budicek, ktery jerabi nekompromisne troubili po seste hodine ranni…
Na husy, ktere se rano co rano hasterily na vodnim kanalu jen par metru za nasimi hlavami…
Na tricetistupnovy upal a bivakovani na louce bez stinu a moznosti ukrytu…
Na piscitou cestu, doslova posetou desitkami konipasu, beloritu a lindusek…
Na lisku, ktera se velmi divila, kdyz vecer nechtene zabloudila az skoro do naseho improvizovaneho taboriste…
Na par jerabu, ktery se vecer jen kousek od nas o necem hlasite dohadoval s jinym parem, vzdalenym pres tri louky…
Na siluety velkych i malych racku, doruzova zbarvene zapadajicim sluncem, preletujici vetsinou mlcky vecer co vecer ve vetsich i mensich skupinach nad nasimi hlavami nocovat na more…
Na zapad slunce do more, pozorovany z vyhlidkove veze…
Na krepelku, ktera noc co noc za nasim taboristem vytrvale prepocitavala svuj majetek a porad se nemohla dopocitat… Kdovi proc si ke svemu pobytu vybrala podmacenou louku.
Bonus na zaver…
Muj nejvetsi zazitek se ale netyka ptaku. Kdyz jsem se jednoho vecera vracela z vyhlidkove veze, vsimla jsem si dvou velkych zvirat, nehnute stojicich nedaleko od cesty. Slezla jsem z kola a ohromene jsem strnula. Ve vzdalenosti asi dvaceti metru ode mne stala samice losa (Alces alces) s odrostlym mladetem. Divali jsme se na sebe asi deset minut, losi byli ve strehu, ale utikat se nechystali. Dojela jsem pro manzela, aby se na ne take podival. Neobycejne setkani trvalo pak jeste nekolik minut, potom se obe zvirata otocila a klidnym majestatnim krokem odkracela do sera smerem k bazinam.
Svetlana Vranova
(jelikoz nemam vlastni fotografie zvirat, uprimne dekuji vsem autorum, kteri mi ochotne poskytli k pouziti sve snimky)
