Ibis skalní. Foto M. Unsold
Je to práce, kterou by asi nikdo nechtěl. Být ve vedení letové formace, mít tu největší dřinu s větrnými proudy, zatímco se ostatní „vezou“. Asi většina lidí tuto formaci do „V“ zná a ví, že ten první ve formaci rozráží vzduch a dalším za ním se letí snadněji. Setkáme se s ní u řady ptačích druhů, nejznámější jsou u nás asi husy. Co ale vede ptáky k tomu takto létat ve formaci? Z evolučního hlediska má smysl se „obětovat“ pro své příbuzné a tedy nějak podpořit své geny. V ptačím hejnu jsou ale i ptáci nepříbuzní. Co je tedy vede k této vzájemné kooperaci a šetření energie?
Vědci se rozhodli tento jev prozkoumat u ibisů skalních (Geronticus eremit). Vybavili proto 14 mladých ibisů GPS zařízeními a vedli je během podzimní migrace pomocí malého letadla z Rakouska, kde byli uměle odchováni, do Itálie. GPS zařízení zaznamenávala jejich geografickou polohu, rychlost a také jejich polohu v hejnu/formaci. Osm jedinců nebylo příbuzných a tři dvojice byly sourozenci. Na jejich cestě ptáci letěli ve formacích od 2 po 12 jedinců a různě střídali své pozice.
Formace Ibisů za ultralightem. foto M. Unsold
Výsledná analýza pak ukázala, že ptáci spolu kooperovali a v rámci sportovního ducha poctivě střídali své pozice ve vedení a v závěsu. Jejich časy strávené ve vedení a v zadních pozicích formace si přesně odpovídaly bez ohledu na jejich příbuznost. Takovéto chování ptáků během migrace tak ukazuje poměrně vzácný příklad tzv. recipročního altruismu (chování, při kterém jedinec sníží svou biologickou zdatnost na úkor cizí, a toto chování se pak očekává zpětně). Každý jedinec měl možnost ostatní „podvést“ a mohl nechat ostatní dělat tu těžší práci. Všichni jedinci se však pravidelně v těžké práci vedení formace střídali. Jejich výměny byly velmi rychlé (méně než sekundu), takže výhody spolupráce byly okamžitě znatelné. Tyto výsledky tak mohou pomoci vysvětlit, jak se toto reciproční chování („ty podrbeš mě, já podrbu tebe“) může vyvinout.
Znázornění formace ibisů z GPS zařízení si můžete prohlédnout na této animaci, která zrychleně ukazuje polohu ptáků v hejnu v horizontální rovině po dobu 43 minutové části cesty zpět na sever. První 3 minuty letu, které ptáci strávili kroužením a nabírali výšku, byly vynechány. Rám zachycuje prostorový výsek o rozměrech 100 x 100 m, s těžištěm v hejnu ve středu záběru. Šipka v pravém horním rohu označuje průměrný směr letu 14 ptáků.
Luděk Petrilák
K výzkumu bylo použito ultraligtů. foto M. Unsold
Zdroj:
Bernhard Voelkl, Steven J. Portugal, Markus Unsöld, James R. Usherwood, Alan M. Wilson, and Johannes Fritz: Matchingtimesofleading and followingsuggestcooperationthrough direct reciprocity during V-formationflight in ibis. PNAS. 2015. DOI: 10.1073/pnas.1413589112
news.sciencemag.org – A bit ofaltruismmakes V-shapedflocksofbirdspossible
