Pokaždé, když se od konce léta začíná ozývat v krajině střelba od rybníků, přeji ptákům mnoho štěstí při kličkování mezi broky našich myslivců. Každoročně mám pocit, že se vracíme o několik století nazpět. Zastánci halali jistě budou tuto kratochvíli a touhu vystřelit si na živý terč vyvracet tisíciletou mysliveckou „tradicí a kulturou“. K tomu má ale sloužit sportovní střelba na oficiálních střelnicích.
Pokud se ale každý, kdo nevlastní brokovnici jen trochu zamyslí, nenajde jakýkoliv jediný ospravedlnitelný důvod, proč „musí“ pod palbou výstřelů končit svůj život kachny, husy, poláci nebo lysky, ale i další druhy ptáků momentálně přítomné. Nepřemýšlí o tom jenom ochránci přírody a milovníci ptáků, ale i každý, komu vadí padání broků do zahrady, na střechu chaty nebo auta, nebo jenom nesnáší hluk výstřelů, který ruší nejen další druhy zvířat, ale i četné „namíchnuté“ rekreanty u rybníků a v přilehlých zahradách. Když už je tato záliba povolována, nemusela by být v místech, kde jsou desítky lidí nedobrovolnými „účastníky lovu“, kteří m.j. musejí vnímat ve tvářích myslivců neodolatelnou loveckou vášeň a radost z úlovku.
Přemýšlel jsem i o tom, jestli je správné používat ke vzlétnutí ptáků z hladiny plující loďky za současného záměrného plácání vesly do vody. Také se mi nelíbí, že výstřely padají od rybníků ještě více než půl hodiny po západu slunce v okamžiku, kdy už nevidím na 100 metrů. V duši se sice mírně uklidňuji, že nežiji ve Francii, Itálii, na Kypru, ve Španělsku, v dalších částech Středomoří nebo v Rusku, kde se v tuto dobu skutečně „pálí“ po všem co létá. Stejně mi to ale nesmyslnou loveckou vášeň našich myslivců nikdy nevyžene z hlavy. Při pohledu na mrtvé volavky bílé s uříznutými zobáky, za které lovec (z řad myslivců) dostane pár stovek korun od rybářů, je mi opravdu špatně.
Na myslivost bychom se bezesporu dívali jinak, pokud by nutnost odstřelu zvěře z nejrůznějších vážných a zejména odborných důvodů byla svěřena jen profesionálním lovcům, nad kterými by dozoroval přímo stát. Sami myslivci by se pak vyhnuli například i trapnému vysvětlování a ospravedlňování četných případů, kdy dojde k postřelení nebo zbytečnému úmrtí člověka rukou jejich členů. Přičteme-li k tomu nezanedbatelné procento pytláků, střelbu a smrt zvláště ohrožených druhů ptáků a savců nebo lovy, které se organizují pro „důležité a vlivné“ osoby na zakázku, pak nejsem jistě sám, kdo by si přál v oblasti nejen lovu ptáků reorganizaci a změnu pravidel lidové myslivosti.
Jiří Mach
