Každý si už asi všimnul, že žijeme v pro biologii zlomové době. Genetika a fylogeneze se pořádně „rozjely“ a vyvrátily řadu starých dogmat. Mnoho z nás to hodnotí negativně. Čemuž se nejde divit. Je těžké jen tak opustit něco, co celý život považujeme za správné a jasné. Je však nutné si uvědomit, že věda (a ornitologie je věda) musí pořád objevovat nové, posouvat naše znalosti dál a my bychom měli přijmout novinky a nelpět na starém. Tato aktualita pojednává o některých, nedávno objevených, skutečnostech u mlynaříka dlouhoocasého (Aegithalos caudatus) a řádu dravci (Falconiformes).
Tak nejprve k mlynaříkům. Dlouhá léta jsme byli všichni zvyklí se u nás setkávat s 2 podruhy těchto malých chundelatých ptáčků. S čistě bělohlavým severským ppd. caudatus a středoevropským ppd. europaeus, který má na bílé hlavě černý pruh. Zvláštní ale bylo, že jsme poměrně často mohli vidět také jejich smíšené páry a „hybridní“ mláďata. K úplnosti ještě dodejme, že v západní Evropě žije tmavě zbarvený poddruh irbii a v Turecku ppd. tephronotus. Tedy jako poddruhy žili, poslední studie totiž ukázují, že ve skutečnosti nemáme tu čest s žádnými poddruhy, ale se čtyřmi barevnými variacemi.
Trochu složitější je situace u dravců, kde není systém dosud úplně jasný. Pokud mám správné informace, tak sokoli nejsou blízce příbuzní dravcům a měli by snad mít svůj vlastní řád. Další otázkou u tohoto taxonu je postavení kondorů, kteří jsou často řazeni pro několik společných genetických i morfologických znaků (př.: dlouhé, úzké a průchodné nozdry) k brodivým.
Tyto případy jsou jen jedny z mnoha změn, jež nyní zažíváme a ještě zažijeme. Těžko říct za jak dlouho se uchytí, ale jednou by určitě měly.
Jakub Vrána
