Belorusko, Cernobylska zona – Belorusko se pred lety celosvetove „proslavilo“. Bohuzel to ale bylo diky smutne a hrozne tragedii. Cernobylska katastrofa si vzala tisice zivotu, rozbila tisice rodin.
Tragedie se odehrala 26. dubna 1986 na cernobylske atomove elektrarne, ktera stoji na hranicich Ukrajiny a Beloruska. Te noci v elektrarne provadeli pokus. Diky sovetske propagande, tvrdici, ze atomova elektrarna je nejbezpecnejsi vec na svete, vedci nerespektovali a prekracovali normy. Skoncilo to obrovskym vybuchem. Zvysena uroven radioaktivity byla zaznamenana dokonce az v Japonsku a USA. Na boj s tragedii bylo zmobilizovano skoro cele sovetske vojsko, ale obyvatele okoli elektrarny se oficialni informaci dozvedelo az 5. kvetna. Celych deset dni byli lide vystaveni zareni, aniz by vedeli o nebezpeci.
Havarie zasahla temer ctvrtinu beloruskeho uzemi a petinu obyvatel zeme. Vice nez 135 tisic lidi bylo evakuovano a dalsich nejmene 200 tisic se stalo nucenymi uprchliky. Na likvidaci nasledku havarie se podilelo asi 115 tisic lidi. Podle oficialnich beloruskych udaju byly katastrofou poznamenany asi 2 miliony beloruskych obcanu.
Na beloruskem uzemi, v mistech tricetikilometrove vysidlene zony, byla 18. cervence 1988 Ministerstvem mimoradnych situaci vyhlasena Polesska statni radiacne-ekologicka rezervace. V roce 1993 byla jeji plocha rozsirena na 215,5 tisic hektaru, cimz se stala nejvetsim uzemim, chranicim prirodu v Belorusku a jednim z nejvetsich v cele Evrope.
Stopy katastrofy se casem zahlazuji, na dve desitky let starou tragedii uz malokdo vzpomina a vesnicky a mesta, kde kdysi vychovavali sve deti bratri Slovane, obyvaji ted uplne jini obyvatele… Nedavno jsem mel stesti stravit zde nekolik dni, takze se vam pokusim vypovedet, jak takzvana „Zona X“ vypada nyni.
Vjezd do Zony je dovolen pouze na propustku. Na vsech silnicich jsou efektivne rozlozena kontrolni stanoviste, kde nejen sleduji vas pohyb, ale vetsinou meri i uroven radioaktivity na aute. Takze pokud se tam chcete podivat, musite si opatrit propustku a abyste se tam mohli pohybovat, je dobre mit auto, protoze, jak jiste chapete, uzemi je velke a osady jsou rozmistene daleko od sebe. Nasi skupinu tvorili Hary Cooper, anglicky birdwatcher, mistni ornitolog Valery Jurko, ktery nam ukazoval bohatstvi tehle neobycejne rezervace a ja.
Prirodni prostredi je zde skutecne unikatni. Zemedelske pozemky postupne zarustaji keri, meni se v baziny nebo v lesy. V lesy se meni i neobydlene vesnice, nekdy je tezke si mezi hustymi keri a stromy vsimnout domu. Vesnicek je tu pritom opravdu hodne. Pred dvaceti lety opustene domy chatraji a postupne se rozpadaji. Uz davno v nich neziji lide, ale prazdne rozhodne nejsou. Utociste zde nachazeji divoka zvirata a ptaci.
V opustenych kravinech za parnych dnu s oblibou odpocivaji losi evropsti (Alces alces). Je v nich chladek a nejsou tam komari. Smecky vlku obecnych (Canis lupus) maji sve oblibene vesnice a drzi se v jejich okoli. Nam se bohuzel nepodarilo je videt, ale nasli jsme cerstve stopy, svedcici o tom, ze vlci zcela nedavno prosli vesnici. V „Zone X“ dosahuji vlci nejvyssi pocetnosti v Belorusku a urcite i v cele Evrope. Mistni delnici se s nimi setkavaji casto, ale nikdy zde nebyly konflikty mezi nimi a mezi lidmi.
Dalsim atraktivnim a velmi skryte zijicim zviretem je rys ostrovid (Lynx lynx). Jeho pocetnost je zde rovnez vysoka, proto je mozne se s nim obcas setkat. Jednou v zime, kdyz bylo mnoho snehu, prisla pry rysice se dvema mladaty k domum vedcu a evidentne tam hledali utociste pred zimnim chladem. Rysa se nam ale bohuzel take nepodarilo videt. S tim jsem se mimochodem setkal jen jednou v zivote, v Belovezskem pralese. Lezel na lesni ceste a v rannich slunecnich paprscich se venoval peci o svou srst. Bylo to kratke, ale mimoradne intenzivni setkani.
V Polesske statni radiacne-ekologicke rezervaci zije take pocetna populace zubru evropskych (Bison bonasus), pred nekolika lety sem prisli i medvedi hnedi (Ursus artcos) a od roku1998 zde probiha program zalozeni prirodni populace koni Prevalskeho (Eqqus Przewalski).
My jsme zde videli velike mnozstvi losu, losic s mladaty, stada prasat divokych (Sus strofa), psiky myvalovite (Nyctereutes procyonoides), labute zpevne (Cygnus cygnus), orly morske (Haliaeetus albicilla)…
Labute zpevne zde ziji a hnizdi v izolovane populaci na malych jezerech a slepych ramenech. Podle Valerya Jurka zde hnizdi asi 10-15 paru, mozna i 20, protoze ohromne vodni plochy je tezke sledovat. My jsme videli tri rodiny s mladaty. Krome toho se zde zdrzuje dalsich asi 30 nehnizdicich jedincu. Zato labute velke (Cygnus olor) zde naopak neziji – byly labutemi zpevnymi vytlaceny. Nabizi se otazka, zda tu labute zpevne zily i pred Cernobylem, nebo zda se objevily az po nucene ochrane. Orlu morskych v Zone hnizdi asi 15 paru, celkem se zde ale pohybuje okolo stovky exemplaru.
Vesnicky jsou opravdu mrtve. Na okraji kazde z nich stoji specialni pamatne kameny, na kterych je napsano, kdy vesnicka skoncila a kolik obyvatel ji opustilo. Kameny jsou prubezne udrzovany.
Ackoliv je zde jen minimum lidi, jsou peclive sledovany i lesy. Vsude je mozne videt siroke protipozarni pasy. Po cele rezervaci je rozmisteno asi petadvacet vysokych vezi a na kontrolnich stanovistich je pozorne monitorovan vyskyt pozaru. Pozary by totiz mohly zpusobit nove problemy s radioaktivitou. Diky tomu, ackoliv byl suchy rok, vznikly v Zone jen tri ohne, ktere byly rychle uhaseny. Nevim jak na ukrajinskem uzemi, ale u nas jsou pozary pod dokonalou kontrolou, coz me prijemne prekvapilo.
Z jedne takove protipozarni veze na same hranici Beloruska je mozne velmi dobre videt i samotnou elektrarnu a vedle ni i obrovskou konstrukci tajneho radiolokacniho radaru, ktery pomoci registrovani vybuchu v ionosfere umoznoval kontrolovat vypousteni balistickych raket na celem svete. (fotografie opustene obri radarove stanice najdete zde) Nyni se jedna i druha stanice premenily v pomniky Sovetskeho svazu. A okolo jsou stovky kilometru ctverecnich „palivoveho dreva“. Vyfotografovali jsme si to vsechno a zasli jsme na vyzkumnou stanici, ktera se zabyva problemy radioaktivniho znecisteni. Ja jsem se prosel po lese a nasel jsem spoustu radioaktivnich hub. Byly opravdu neobvyklych tvaru a rozmeru a vypadaly velmi lakave…
To rano byla husta mlha. Nevim, jestli je v zone vzdycky takhle pohadkove tajemna, ale toho rana byla presne takova. Za hustou mlhou se schovavaly trosky neobydlenych vesnic, rozborenych kostelu i tajemne lesy. Myslim, ze neco takoveho je mozne uvidet jen v Zone…
Kdyz jsme se vraceli do hotelu, potkali jsme Ihara Bysnjova. Nataci zde s BBC film o vlcich. Chytili dva vlky, dali jim vysilacky a nyni sleduji migraci vlci smecky. Nu coz, film bude urcite zajimavy a pekny, jako vsechny filmy Ihara Bysnjova. Budeme spolecne cekat na novou premieru filmu o tom tajemnem kraji, kde je obtizne potkat cloveka.
Jury Bakur
(Z belorustiny prelozila Sve)
Originalni clanek v belorustine najdete zde. Dalsi fotografie ptaku ze „Zony“ muzete najit ve fotogalerii na strankach www.birdwatch.by.
————————————————– 
Ptaci Polesske statni radiacne-ekologicke rezervace
V PSRER bylo do soucasne doby zjisteno 213 druhu ptaku, z toho 172 druhu zde hnizdi.
Pocetnost nekterych druhu v PSRER vyrazne prevysuje jejich pocetnost v jinych castech Beloruska. To souvisi nejen s prisnou ochranou, ale i s geografickym polozenim rezervace a nove vzniklymi ekologickymi podminkami. Napr. diky ochrane je v rezervaci vysoka pocetnost lovnych ptaku – tetrivka obecneho (Tetrao tetrix), krepelky polni (Coturnix coturnix), ale i treba kachny divoke (Anas platyrhynchos), cirky modre (Anas querquedula), lzicaka pestreho (Anas clypeata) ci koprivky obecne (Anas strepera). Diky geograficke poloze jsou zde pocetne lesostepni druhy – hrdlicka divoka (Streptopelia turtur), lelek lesni (Caprimulgus europaeus), dudek chocholaty (Upupa epops), nebo treba penice vlasska (Sylvia nisoria) a tuhyk obecny (Lanius collurio). Diky mimoradnym okolnostem, kterymi uzemi rezervace proslo, se zde objevily nove biotopy – zatopena uzemi a opustena lidska sidla. Na zatopenych uzemich se vyskytuje velke mnozstvi vodnich ptaku, mj. napr. silna populace labute zpevne (Cygnus cygnus). Hojne zde jsou jinak v Belorusku vzacne druhy, jako bukac velky (Botaurus stellaris), kvakos nocni (Nycticorax nycticorax) nebo chrastal maly (Porzana parva). Z pevcu dosahuji velkych poctu napr. rakosnik velky (Acrocephalus arundinaceus), cvrcilka slavikova (Locustella luscinioides), ci slavik modracek (Luscinia svecica). V byvalych lidskych sidlech hnizdi silne populace vlastovky obecne (Hirundo rustica) a rehka domaciho (Phoenicurus ochruros), setkame se zde ale i s druhy, ktere bychom ve vesnicich nehledali. Na pudach opustenych domu se naucil hnizdit vyr velky (Bubo bubo) a nepouzivane kominy vyuziva ke hnizdeni pustik obecny (Strix aluco).
Diky procesu prirozene sukcese ale naopak klesa pocetnost lucnich a polnich druhu. Drive hojni brehousi cernoocasi (Limosa limosa), vodousi rudonozi (Tringa totanus), cejky chocholate (Vanellus vanellus), chocholousi obecni (Galerida cristata) nebo lindusky uhorni (Anthus campestris) dnes hnizdi jiz jen sporadicky.
Odchod lidi nejvice ovlivnil synantropni druhy. Uplne zde prestali hnizdit havrani polni (Corvus frugilegus) a kavky obecne (Corvus monedula). Zajimavy je ale pripad holuba domaciho (Columba livia f. domestica), ktery z vysidlene zony puvodne zmizel, ale v poslednich letech zacal na nekterych mistech znovu hnizdit v poctu asi deseti paru.
V PSRER se vyskytuje 58 chranenych druhu, zanesenych do Cervene knihy Beloruska. Rada z nich zde hnizdi, jine se vyskytuji na tahu nebo pri zimovani.
Patri mezi ne napr:
bukac velky (Botaurus stellaris) – hnizdi vice nez 50 paru 
kvakos nocni (Nycticorax nycticorax) – hnizdi
volavka bila (Egretta alba) – 30-50 hnizdicich paru
cap cerny (Ciconia nigra) – hnizdi 20-30 paru
polak maly (Aythya nyroca) – hnizdi sporadicky
orel morsky (Haliaeetus albicilla) – hnizdi asi 15 paru
orel skalni (Aquila chrysaetos) – vyskyt v zime a brzy na jare
orel volavy (Aquila clanga) – 2-5 hnizdicich paru 
orel kriklavy (Aquila pomarina) – hnizdi vice nez 20 paru
orlik kratkoprsty (Circaetus gallicus) – bezne hnizdi
postolka rudonoha (Falco vespertinus) – hnizdi sporadicky
jerab popelavy (Grus grus) – hnizdi 30-50 paru
chrastal maly (Porzana parva) – hnizdi vice nez 100 paru
chrastal polni (Crex crex) – hnizdi ve velmi vysokych poctech
dytik uhorni (Burhinus oedicnemus) – hnizdi sporadicky 
ustricnik velky (Haematopus ostralegus) – hnizdi
brehous cernoocasy (Limosa limosa) – hnizdi sporadicky
rybak maly (Sterna albifrons) – hnizdi vice nez 50 paru
rybak bahenni (Chlidonias hybridus) – hnizdi vice nez 50 paru
mandelik hajni (Coracias garrulus) – hnizdi sporadicky
vlha pestra (Merops apiaster) – hnizdi vice nez 50 paru
lednacek ricni (Alcedo atthis) – hnizdi hnizdi
linduska uhorni (Anthus campestris) – hnizdi sporadicky
rakosnik ostricovy (Acrocephalus paludicola) – hnizdi sporadicky
chocholous obecny (Galerida cristata) – hnizdi sporadicky
strnad zahradni (Emberiza hortulana) – hnizdi vice nez 100 paru
Podle clanku Valerya Jurka Biodiverzita ptaku Polesske statni radiacne-ekologicke rezervace a jeji ochrana prelozila a zpracovala Svetlana Vranova
