Tah slavíka modráčka začne již co nevidět. Foto – Tomáš Bělka.
Mladoboleslavsko – Otužilý slavík modráček středoevropský (Luscinia svecica cyanecula) je prvním z kvarteta našich slavíků, kterého můžeme po zimě spatřit. Chytání na jarním tahu bývalo populárním už v čase, kdy se ještě kroužky razily ručně po garážích a sklopky ohýbaly z „drátů“ do kola. Kolik jen nadšenců vyhlíželo koncem března v náplavech řek k severu postupující modráky, aby na chvíle setkání po zbytek života nadšeně vzpomínali!
Časy se ale změnily. Nezapomenu, jak jsem byl od samého začátku posedlý touhou po setkání s vysněným ptačím parádníkem. I proto jsem od poloviny 80. let chodil k Jizeře a modráčky vyhlížel. Červi mezitím mizeli v nenasytných hrdlech všudypřítomných červenek a každé mihnutí pod břehy i v houští, jak posléze ukázaly sklopky, patřilo právě jim.
Jako první táhnou staří samci. Foto – Pavel Kverek.
Možná jsem odchyty vedl špatně – spíše však modráčci prastarou tahovou strategii opustili. Odešel jsem od řeky k rybníku, chytat po zimě vyhladovělé rákosní strnady.
V rozlehlé rákosině Červenského rybníku byl tehdy po ránu ještě led. Spíše alibisticky jsem odložil jedinou sklopku na lávku a přebalancoval na druhý konec. To, že sklapla, jsem přičetl vratkosti lávky, ve větru se zlověstně vlnící. S bidlem jsem přešel zpět – a úplně ztratil dech. Ve sklopce se pohnul pták, tmavší, než chytané červenky. Byl to modrák! Když otočil hruď, projel mi hlavou Svolinského výjev z Jirsíkova atlasu – modrý štít s hvězdou!
Objevené čihadlo jsem v dalších dnech potvrdil hned dvakrát a začal poznávat netušené. Našel jsem dokonce další plácek, blíž Kněžmostu a několik dalších jar tak proměnil v těžko popsatelné zážitky. Objevené čihadlo jsem v dalších dnech potvrdil hned dvakrát a začal poznávat netušené. Našel jsem dokonce další plácek, blíž Kněžmostu a několik dalších jar tak proměnil v těžko popsatelné zážitky.
Přestože v Česku už tento modráček řadu let hnízdí a stává se běžným, místa tahových zastávek mají stále zcela zvláštní atmosféru a o ptačích aktérech dodnes mnoho nevíme. Podle mých zkušeností naprostá většina protahujících ptáků zmizí hned následující noci.
Jarní sněhové bouře jsou ideálním časem pro chytání modráčků. Foto – Pavel Kverek.
Kdo by chtěl na modráčky v březnu vyrazit, má nejvyšší čas. Datum jejich průtahu se s léty nemění a už nyní (po 20. březnu) je šance na úspěch. Vzhledem k tvrdým odchytovým podmínkám je však nutno počítat s větší zásobou nástražných červů a prověřit zdroj fotoaparátu. První modráčci jsou totiž vždy staří samci a přestože mnohé náprsenky ještě kryje tmavší přeliv, kombinace barev nemají obdoby. Po nich táhnou mladí samci a staré samičky – to už se rozbíhá duben. Vydržíme-li na lokalitě do konce měsíce, zažijeme netušené. Do sklopek skáčí chřástali, strnadi rákosní, rákosníci proužkovaní, chytne se cvrčilka slavíková, bramborníček hnědý, ale hlavně další modráčci, s barvami štítů, které naše znalosti značně rozviklají. S jistotou lze zapsat jen to, že jsou dvouletí. Kým za pár dnů budou a kde zahnízdí, ví pouze oni.
Apríl se svými „kotrmelci“ je k odchytům ideální, protože kupříkladu ve sněhové vánici ptáci musí k zemi, a přestože na druhém konci slati už zase svítí sluníčko, modráčci tah zastaví. Ve sklopce je pak najdeme hned při první či druhé kontrole.
Osvědčily se mi také odchyty v terestrické rákosině uprostřed polí. Vždy je ale zapotřebí rozbahnit cestičku a ještě lépe, přidat pařezy či různé naplaveniny. Při 8-10 sklopkách je však zapotřebí kontrolami doslova chodit dokola. Ptáci se našeho pohybu nijak nebojí – naopak, jsou zvědaví a pořád při chuti.
Neobvykle vybarvená stará samice modráčka. Foto – Pavel Kverek.
Nově je u chytaných modráčků sledována zásoba viditelného tuku pod kůží. Hodnoty u protahujících ptáků jsou odlišné od jedinců, kteří se v posledních letech vyskytují stále častěji. Mám na mysli ptáky (dvouleté samce), jejichž pobyt bývá delší, většinou nikam nespěchají, prozpěvují a na přehrávku umělého hlasu reagují (narozdíl od prvně zmíněných) velmi aktivně. Jsou to modráčci, kteří se mohou v okolí usazovat a tah pro ně povětšinou skončil. Důkazů přineslo kroužkování hned několik.
Odchytové místo u Dolního Bousova, Kněžmostu i polní rákosina u Koprníku, jsou zřejmě jedněmi z mála míst v republice, kde jsou protahující modráčci stále ještě kroužkováni. Z celkového počtu 116 označených ptáků, tvoří tito více jak dvě třetiny. Přesto se zdá, že migrace druhu přes naše území dál tajemně slábne.
Pavel Kverek
Mokřad v polích – ideální místo pro jarní odchyt modráčků. Foto – Pavel Kverek.
Další typ zbarvení dospělého samce. Foto – Pavel Kverek.
Variabilita zbarvení dospělých samců je značná. Foto – Pavel Kverek.
