Hořice – Nápad založit ornitologický kroužek, či skromněji řečeno najít skupinku dětí se zájmem o přírodu, jsem dostal již před lety. Ale teprve po nabrání dostatečného množství zkušeností a znalostí v terénní ornitologii a dvouleté spolupráci s vedoucími jihomoravského ekoklubu jsem se odhodlal nápad zrealizovat. Během školního roku 2007/2008 se mi podařilo dát dohromady skupinku mladých ornitologů, která se postupem času ustálila na 7 dětech. Počet to není nijak závratný, ale představují už opravdu vážnější zájemce.
Obsah rubriky: Nezařazené
Ornitologický kroužek na Hořicku
Znáte sýce rousného?
Obdivovatelé jarní horské přírody mohou při svých večerních toulkách vzácně zaslechnout zvláštní houkavý zvuk podobný hvizdu lokálky nebo rytmické často se opakující „pu-pu-pu-pu“ . Hlas je dobře slyšitelný i na vzdálenost jednoho kilometru a nejčastěji vychází z nejvyšších stromů v porostu. To sameček sýce rousného obhajuje své teritorium a láká samičku k hnízdění. Již koncem února a začátkem března začne samec krátce po setmění vletovat do předem vyhlédnuté dutiny, odkud se večer co večer ozývá tichým klokotáním, a to tak dlouho, dokud za ním samička nevlétne a dutinu nepřijme.
Setkání členů Skupiny pro ochranu a výzkum dravců a sov v Přerově
Přerov – V sobotu 24. ledna 2009 proběhlo na Ornitologické stanici v Přerově setkání členů Skupiny pro ochranu a výzkum dravců a sov (SOVDS). Cílem tohoto setkání bylo po několikaleté odmlce obnovit fungování skupiny. Téměř zaplněný sál již napověděl, že o znovuobnovení skupiny je ze strany členů zájem. Během setkání, trvajícího přibližně šest hodin, byla přijata řada usnesení a zaznělo mnoho názorů a diskusí, místy i docela bouřlivých.
Akce Labutě 2009/2 skončila úspěchem
Přistání na hladinu Bajkalu. Foto – Boris Medvěžov.
Hradec Králové a Pardubice – Ve dnech 31.1.-2.2. 2009 proběhla akce Labutě 2009/2“.
Odchyt jsme zahájili na Labi v neděli v Hradci Králové s již tradičním asi hodinovým zpožděním. Během čekání na polské kolegy jsme si krátili čas odečítání kroužků. Během odpoledne se nám pak podařilo odchytit 16 zatím neokroužkovaných labutí. Druhého dne ráno jsme se přesunuli na Bajkal v Pardubicích. Labutě se zdržovaly v nezamrzlém oku při břehu, naprostá většina hladiny byla zamrzlá. Zpočátku jsme odchytli několik labutí vylákaných na břeh krmením, později se jim však již nechtělo.
Kos černý – druh o kterém se téměř nemluví
Kněžmost – Kosa černého (Turdus merula) zpravidla nenajdeme ve výčtu nezapomenutelných setkání terénních ornitologů – a kroužkovatelé, ti o něj ztratili zájem v 80. letech 20. století, kdy spolu s drozdem zpěvným (Turdus philomelos) nebyl „doporučen“ pro kroužkování. Druh od té doby prošel určitým vývojem, snad nejnápadnější je prohloubení jeho soužití s člověkem, související zřejmě také s trvale slábnoucí úderností zimy. A právě zajímavému případu zimování jsou věnovány následující řádky.
Kříženec holuba hřivnáče (Columba palumbus) a holuba domácího (Columba livia f. domestica)
Svatojánský Újezd – V posledních zhruba deseti letech postihl téměř plošně naši živočišnou zemědělskou výrobu nový fenomém. Staly se jím velkokapacitní kravíny s tzv. volným ustájením a polouzavřenými stájovými prostory. Tyto prostory vytvořily velni specifické mikroklima, díky kterému se vytvořily zcela nové podmínky pro život nejen skotu, ale též ptáků. I takové druhy, jako vlaštovka obecná, jiřička obecná, rehek domácí, vrabec domácí nebo konipas bílý byly nuceny přizpůsobit svoji hnízdní strategii novým podmínkám.
Velká řeka, aneb Labe v Pardubicích
Pardubice – Při rozmýšlení, kterou řeku východních Čech navštívit jsem se jednoznačně rozhodl pro Labe v Pardubicích.
Ráno 24. ledna 2009 jsem nasedl na rychlík Petrov a uháněl za vytyčeným cílem. Do Pardubic jsem dorazil ještě za tmy, ale s časovým náskokem, abych se dostal k řece ještě za šera, a to se mi podařilo. Nedaleko od Zimního stadionu bylo slyšet občasné krákání havranů polních (Corvus frugilegus) a sem tam se ozvaly i kavky obecné (Corvus monedula). Čím víc jsem se blížil k mostu P. Wonky, tím víc se krákorání stupňovalo. Na úpatí mostu se odehrával asi patnáctiminutový koncert v podání asi tisícovky havranů a za přispění několika desítek kavek. Toto velkolepé vystoupení jsem si nenechal ujít a vychutnal si jej až do samého závěru, kdy se celý orchestr přesně v 7.15 rozletěl na všechny strany.
K 85. narozeninám Bohumila Rejmana
Do dveří s nápisem „Pozor, hodný pes“ vstupujeme opatrně – jeden nikdy neví… Fenka je ale opravdu hodná a radostně nás vítá. A už jsou tu i naši hostitelé: „Nezouvejte se, já jsem proti zouvání“, kategoricky nás vyzývá energická paní domu a než se nadějeme, sedíme v útulné kuchyni u Rejmanů v Litomyšli. Přijeli jsme popřát panu Bohumilu Rejmanovi k jeho 85. narozeninám a předat mu jako dárek od Východočeské pobočky fotografickou knihu o čápu bílém. Pan Rejman totiž byl několik desítek let celonárodním koordinátorem mapování a výzkumu čápa bílého v ČR. Nad sklenkou dobrého červeného a šálkem kávy jsme strávili s oslavencem a jeho paní dvě hodiny v příjemném rozhovoru.
„Jak jste se dostal k ornitologii?“
Oklikou. Jako student gymnázia jsem začal chodit na brouky s entomologem Šauerem. To bylo ještě před válkou. A pak někdy v roce 1956-57 jsem se začal zabývat fenologií a přes ni jsem se dostal k ptákům.
„Vy jste ale ornitologii měl jako koníčka. Jaká byla vaše profese?“ (odpovídá manželka)
Manžel je vyhozený právník. Vystudoval práva a pracoval na okresním úřadě na trestním oddělení. Pak ale na začátku 50. let přišla akce „70000 úředníků do výroby“, on nebyl v KSČ, a tak šel. Nejdřív opravdu do výroby, pak pracoval jako skladník – ale pak ho někdo udal, že nepracuje rukama. Tak potom byl na nádraží, kde nakládal vagóny, později dělal závozníka a pak řidiče. Takových lidí tehdy byla celá řada, dělali si z toho legraci. Podepisovali se „řidič JUDr. Rejman“… Na vrcholu kariéry pak manžel dělal dispečera v pozemních stavbách a tam byl až do důchodu.
„Vaše paní s vámi chodila na ptáky?“ (odpovídá manželka)
Ale kdež, mě ptáci nezajímají a v těch všech ornitolozích mám zmatek, kdo je kdo. Já jsem dělala jen doprovod. (Myslím, že paní Rejmanová svou roli zbytečně snižuje; z vyprávění je jasně vidět, že se aktivně účastnila kroužkování a v ornitolozích má také docela jasno 🙂 )
„Měl jste i jiné koníčky, než ornitologii?“
Řadu let jsem vedl dětský kroužek při ODPM a v létě jsme jezdili s dětmi na tábory. Tam jezdila i manželka, která nám vařila. A taky jsme byli ve skautu.
Manželka doplňuje: To vlastně jsme pořád, teď jsme „Old skauti“, scházíme se a představte si, že v listopadu jsme byli na skautském plese a dokonce jsme 3 tanečky tancovali! No a také jsme v ČSOP… Nedávno jsme tu hlasovali o výstavbě větrné elektrárny. Pořád něco děláme.
„Zdá se, že na nudu si stěžovat nemůžete.“ (odpovídá manželka)
To rozhodně ne. Bývalí členové kroužku, účastníci táborů i skauti nás každou chvíli navštěvují, tak tady máme pořád veselo.
„Jméno Rejman je pro mnohé téměř synonymem slova čáp. Jak vás napadlo věnovat se zrovna čápům bílým?“
To byl nápad Františka Obhlídala, ten mě do toho uvrtal. Bylo to až někdy v 70. letech, předtím jsem se o čápy nijak zvlášť nezajímal.
„Kolik asi jste za život okroužkoval mladých čápů?“
Řekl bych vám to přesně, ale to bych musel do garáže, tam mám poznámky. Ale kroužkovali jsme přibližně 20 – 25 mláďat ročně, celých 25 let. Některé věci za komunistů byly jednodušší. Prostě jsem zašel na národní výbor a oni mi dali chlapa s plošinou, vyvezli mě nahoru k hnízdu a už se kroužkovalo… A nemuselo se za to nic platit.
„Vaše celostátní kartotéka hnízd je obdivuhodným dílem. Jak se vám podařilo něco takového vytvořit:“ (odpovídá manželka)
Věnoval tomu spoustu času. Co jen hnízd každoročně sám objezdil! A pak to zapisoval…
Pan Rejman dodává: Nebyl to takový problém. Když se člověk zeptá místních lidí, tak oni vždycky vědí, kdy jim ti čápi přilétli a jak se jim vede. Měl jsem řadu informátorů ve vesnicích a s jejich pomocí jsem dával údaje dohromady.
„Vy jste se, pokud vím, kvůli čápům také hodně najezdil za hranice. Jak to, že vás soudruzi pouštěli?“
To je pravda, jezdil jsem na konference a pracovní setkání po celé Evropě, i na západ. Pouštěli mě, protože to bylo na pozvání, ale zejména proto, že moje rodina zůstávala doma. Na západ se mnou jezdit nemohli.
Manželka dodává: spolu jsme jezdili do NDR na ornitologickou stanici do Seerrahnu.
„Měli jste také někdy nějaké ptáky doma?“
Jéje, pořád. Lidé nám nosili kdeco, však ještě je na zahradě voliéra a dodnes se občas někdo zastaví aspoň pro radu, co dělat s nalezeným ptákem. Měli jsme výry, poštolky… Ale také jsme měli volavku. Chodili jsme jí na sádka kupovat malé pstruhy a nosili jsme jí je v kýblu. Brzy jsme ale pochopili, že je schopná se přežrat, tak jsme jí museli dávky odměřovat. Chodit jsme k ní mohli jen v brýlích, agresivně útočila na oči. Dopadlo to s ní tehdy dobře, uzdravila se a odletěla. Čápa jsme ale nikdy neměli.
Nit hovoru se tak všelijak proplétá, chvíli mluvíme o tom, jak je strašné, že komunistům vzrůstají preference a hned zas probíráme různé lidi z pobočky a vzpomínáme, co dělají, a potom třeba o tom, jak Rejmanovi už za komunistů měli na zahradě bazén – jako jediní široko-daleko. Dalo by se povídat dlouho, je tu příjemně. Nelze si nevšimnout, jak celou dobu paní Rejmanová dohlíží na svého manžela a pozorně a láskyplně dbá, aby měl všechno, co potřebuje. Pohled na staré lidi, kteří spolu věrně bok po boku prožili celý život, mě dojímá.
„Jak dlouho jste vlastně spolu?“
Něčeho se podržte! Jestli tady ještě budeme, tak v prosinci to bude 60 let, co jsme se vzali. A celý život žijeme tady, v Litomyšli.
Milý pane Rejmane, přejeme vám, abyste ve zdraví oslavil nejen svoje krásné narozeniny, ale abyste si s manželkou zatancovali i v tom prosinci, při oslavě vašeho 60 letého výročí společné cesty životem.
v Litomyšli se 22.1.09 ptala Svě
Babka zlodějka
Borek u Červeného Kostelce – Když udeří mrazy, a zejména když sněhová pokrývka přikryje krajinu, naskýtá se mnoha lidem příležitost pozorovat naše opeřence z bezprostřední blízkosti. Stačí za okno nasypat trochu slunečnice a představení může začít.
Také já mám na okně krmítko, sice malé, ale svému účelu plně vyhovuje. Přehlídka druhů není nijak veliká, létají mi sem jen sýkory a jeden párek brhlíků. Přilétá jich však velké množství, takže o zábavu na dlouhé hodiny není nouze.
Při zateplování budov pozor na rorýse.
Zateplování budov se v posledních letech stalo všeobecným trendem a patří mezi nejčastěji prováděné stavební práce. O tom, jak správně postupovat při zateplování objektu a co mít na zřeteli ještě před vlastní realizací, bylo již napsáno mnoho. Málo známé však je, že při zateplování budov se může realizační firma setkat s nečekaným úskalím. Tím je ochrana ohrožených zvláště chráněných živočichů. Nerespektování zákonných norem může přitom pro realizátora znamenat až statisícové pokuty, nemluvě o zdržení výstavby a dalších technologicko-organizačních potížích.
Celou problematikou hnízdění rorýsů se zabývá také web www.rorysi.cz.
