Milan Janoušek se narodil v roce 1968 ve Svitavách, kde také prožil většinu svého života. Po absolvování místního gymnázia a střední ekonomické školy v Pardubicích získal práci na ekonomickém úseku sociální péče ve Svitavách, přičemž Svitavy během času vyměnil za místo v Moravské Třebové ve stejném oboru (1992). V tomto období začal rovněž studium na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové. Po dokončení studií pracuje ve funkci zástupce ředitele v domově pro seniory v Moravské Třebové doposud. Jeho ornitologické začátky spadají na přelom 80. a 90. let minulého století. V současnosti působí Milan jako ornitolog zejména v oblasti Svitavska a rád vyráží nejen za ptáky i do jiných krajů.
Jak ses k ornitologii vlastně dostal?
Za to nejspíš vděčím svým rodičům, s nimiž jsem od dětství chodíval na vycházky do lesů poblíž našeho bydliště, při jedné z vycházek jsem byl poučen o volavce, jindy o čejce (to ještě hnízdili na místech, kde je dnes člověk ani neuvidí), nahlédl jsem doma do malého kapesního atlasu a zájem byl na světě.
Začínal jsi na Svitavsku jako jeden z prvních. Jaké to tehdy na začátku bylo? A co se od té doby všechno změnilo?
Ono to „tehdy“ se vztahuje tak k rokům 1982-1984. Pro mne to není tak dávno, ale ty jsi tehdy, tuším, ještě nebyl na světě, viď ? Ve Svitavách jsem dokonce možná začínal jako první a co se změnilo ? Mnoho věcí, dnes je ornitologie nebo pozorování ptáků určitě rozšířenější, existuje lepší vybavenost pro práci v terénu, lepší atlasy, přesto ta doba byla v lecčems hezčí, snad romantičtější ……
Potkal jsi za tu dobu celou řadu lidí. Ovlivnil tě nějak někdo z nich?
To určitě. Nevím, jestli je všechny vyjmenovávat, ale společné chvíle u rybníků prožité kupříkladu s Filipem Jetmarem, Jirkou Machem nebo Mariánem Polákem jsou určitě nezapomenutelné. A kdo mě hodně ovlivnil ? Řekl bych, že podobně jako další kolegy guru ornitologů Svitavska Lubor Urbánek, dnes s odstupem času hlavně svým realistickým pohledem na přírodu kolem nás.
Někdy mi přijde, že postupem času se u některých lidí ornitologie stává víc zvykem a řekněme, způsobem života, než koníčkem. Jak se na to, ze svého úhlu pohledu, díváš ty?
Myslím, že způsob života zaměřený pouze na ornitologii nebo pozorování ptáků není právě nejšťastnější, je to trochu filozofická otázka, ale dle mého je třeba se na svět okolo nás dívat v širších souvislostech, vždyť nakonec i ornitologie je pouze jedním z biologických odvětví. Myslím, že jsi to u mne poznal, kupříkladu při svých cestách se zajímám i o kulturu nebo historii. Kdysi mi někdo řekl, že je dobré být alespoň v jednom odvětví odborník, ale mít znalosti i z jiných oborů, zkrátka takový ten obecný přehled. Ale to jsem trochu odbočil, k tvé otázce: určitě je dobře, že někteří lidé objevili ornitologii a pozorování ptáků a pokud ho využijí hlavně k ochraně přírody nebo alespoň uvědomování si jejích hodnot, pak to není marné.
Kromě ornitologie máš ještě celou řadu dalších zájmů, viď?
Je jich hodně. Kromě cestování a geografie bych připomněl třebas mykologii.
Na milovníka přírody máš poměrně netypické povolání. Jak jsi se k němu dostal?
Asi jako většina lidí ke svému povolání, náhodou.
Vím, že většinu času děláš úředničinu, ale přesto se zeptám: Zažil jsi v domově pro seniory něco, co tě opravdu takříkajíc chytlo za srdce?
Chytlo za srdce – to se nedá říct. Snad si častěji člověk uvědomí, že mladí nejsme napořád.
Tak mě napadá, čím jsi vlastně chtěl být jako malý?
Cestovatelem, později rentiérem (to mi ostatně zůstalo dodneška).
Myslím, že můžeme prozradit, že čekáš potomka. Jak chceš skloubit ornitologii a své další zájmy se starostí o něj?
Mám tolerantní a milou ženu, leccos pochopí (doufám).
Jednou jsi mi říkal, že sis kdysi přál vidět ptačí druhy z celého světa. Pak jsi ustoupil na to, mít je alespoň všechny v knížkách. Co by sis ornitologicky přál dnes?
Víš, že dnes už žádné soukromé ornitologické přání nemám ? Vlastně ano, velmi mi vadí celosvětový úbytek biodiverzity, což se týká i ptáků, těch asi nejvíc, protože jsou v přírodě velmi nápadní, ztrátu některých druhů hmyzu běžní lidé nepostřehnou, ale až nebudou skřivani, konipasi ani ledňáčci……. Takže mým přáním je heslo organizace Birdlife International „společně pro ptáky a lidi“.
Ptal se Jakub Vrána.
Mezi Jaroměří a Josefovem vzniká první soukromá ptačí rezervace v České republice – Ornitologický park Josefovské louky (OPJL). Česká společnost ornitologická, která vznik parku připravovala, začala s výkupem pozemků v roce 2008. Ačkoli je hlavním důvodem celého záměru ochrana ptactva, rozhodně to neznamená, že by sem veřejnost neměla mít přístup. Právě naopak. Aby si návštěvníci mohli budoucí ornitologický park s jeho zvířecími obyvateli dobře prohlédnout (samozřejmě zadarmo), je plánováno vybudování povalových chodníčků i speciálních ptačích pozorovatelen.
Dolina Baryczy – Labuť malá (Cygnus columbianus bewickii) je velmi krásný a v České republice velmi vzácný pták. Čeští ornitologové nemívají často příležitost jej pozorovat. Přitom ale není nutné za ní jezdit nikam daleko…
Rožďalovické rybníky – Je únor. Za oknem sníh kam až oko dohlédne. Rtuť teploměru osciluje někde mezi pěti až deseti stupni pod nulou. Koho by napadlo uprostřed tuhé zimy, že jaro tam venku vlastně dávno začalo? Některé ptačí druhy začínají svoji hnízdní sezónu velmi časně, ještě když příroda spí hlubokým zimním spánkem. Patří mezi ně především někteří havranovití (Corvidae), krkavec velký (Corvus corax), vrána šedá (Corvus cornix). Také některé sovy (Strigidae), např. výr velký (Bubo bubo). Mezi ty nejnedočkavější se řadí i král našeho středoevropského ptačího světa – orel mořský (Haliaetus albicilla).
Svitavy – Zatímco někomu zimní období přináší radost, pro jiného je dobou strádání. Tím kdo strádají jsou zejména naši opeřenci. Ti mají v zimě nedostatek potravy, a tak se stahují se ze svého přirozeného prostředí blíže k lidským obydlím, kde čekají na naši pohostinnost.
Svitavsko – Snad každý z nás zažil při nejrůznějších debatách situaci, kdy se snažíme hodnotit svá „nejvzácnější“ pozorování ptačích druhů. Žhavost debaty často nespočívá v tom, který to byl druh nebo za jakých okolností jsme jej sledovali, ale mnohdy je základní otázkou to, co je to vlastně vzácný druh. Shodneme se pak obvykle na tom, že i tento výraz má svoji relativní podobu.
