ZOO HANNOVER
Minuly mesic jsem se rozhodl zustat jeste v zapadni Evrope. Z nasi zakladny v Ratingenu jsme se tentokrate vydali na sever do Zoo Hannover, ktera ma v zapadnim Nemecku povest luxusniho parku. Pote, co jsme se ocitli v zoo, kde bylo more lidi, me jako prvni upoutala volavka rusovlasa (Bubulcus ibis), sedici na chocholu rakosoveho slunecniku. Druha po nas pokukovala z koruny mohutne vrby. Volavky rusovlase maji v tomto parku polodivokou hnizdni kolonii (zjevne vysazenou).
Polsko, Przygodzice – O kamerovém přenosu hnízdění čápů bílých (Ciconia ciconia) v polských Przygodzicach jsme zde na webu psali již nejednou (viz např. zde) a prezentace záběrů z hnízda byla předvedena i na schůzi Východočeské pobočky ČSO. Projekt sledování čápů v Przygodzicach organizuje Jihovelkopolská pobočka Skupiny pro ochranu ptáků (PwG OTOP), která je od roku 2008 partnerskou organizací VČP ČSO.
Leucistní konipas a kos. Foto – Jiří Mach a Štěpán Kafka.
Svojanov – V nedeli 12. cervna kolem poledne jsem byl u reky Kretinka ve mestyse Svojanov (49°37’26.491″N, 16°24’30.278″E). Zastavil jsem se na moste pres Kretinku a nejprve jsem pohledem do dalekohledu zjistoval pritomnost skorcu vodnich (Cinclus cinclus), po kterych jsem patral. Jeden dospely skorec se v balvanitem koryte reky ve stredni vzdalenosti skutecne pohyboval. Vsiml jsem si take asi 3 – 4 mladat konipase bileho (Motacilla alba), ktera se take pohybovala na kamenech v rece. Po kratke chvili jsem si vsiml, ze na blizkem plote u leveho brehu reky sedi velmi svetly dospely konipas bily. Hned mi bylo jasne, ze jde o leucina (s tmavou duhovkou).
Polom, Sedlonov – Ve dnech 7. a 8. cervence 2011 jsem nedaleko Sedlonova v Orlickych horach v prostoru mezi osadou Polom a penzionem „Stara skola“ pozoroval dva intenzivne zpivajici samce strnada lucniho (Miliaria calandra). Ptaci po oba dny zpivali hned u silnicky v prostredi, ktere tento druh obvykle vyhledava. Stridaji se zde horske louky po obou stranach silnice (nektere jeste neosecene) a kolem cesty jsou stromy, ze kterych samci zpivali – brizy, vrby, jirovec. Zkratka – lokalita jim „slusela“. Oba ptaci byli od sebe vzdaleni asi 80 m a pri zpevu stridali vrsky stromu. Oba drzeli svoje teritorium, coz s velkou pravdepodobnosti naznacuje hnizdeni. Samice patrne sedely na vejcich. V prostoru mezi obema samci se 8. cervence v 15.30 hod. ozyvali i chrastal polni (Crex crex) a krepelka polni (Coturnix coturnix).
Charakteristickým rysem zbarvení dospělého racka malého je tmavá spodina křídla s bílým zadním okrajem. Foto – Jaroslav Vaněk.
Racek malý (Larus minutus) je v současné době nově vyčleňován do samostatného rodu Hydrocoloeus. Jedná se monotypický druh, což znamená, že nevytváří žádné geografické rasy – poddruhy. Hnízdí ve vnitrozemí boreálního pásma Evropy a Asie, přičemž nejvíce hnízdních párů se vyskytuje na území Ruska. Evropská populace čítá asi 23 000 – 32 000 párů. V naší republice nebylo dosud hnízdění racka malého prokázáno. Nejbližší pravidelné hnízdiště leží na severu Polska, kde hnízdí v počtu 20 – 60 párů. Ve druhé polovině 20 století se tento druh racka rozšířil i do Severní Ameriky.
Jizni Korea – Vedecke vyzkumy jiz pred casem prokazaly, ze nekteri ptaci dokazi rozpoznavat jednotlive lidi. Nejnoveji to potvrdily jednoduche pokusy, provadene v Jizni Koreji. Vedci z Narodni univerzity v Soulu kazdorocne kontroluji aktualni hnizdni populaci straky obecne (Pica pica) v okoli univerzitniho komplexu. Pri kontrolach si vsimli, ze ptaci velmi aktivne reaguji vystraznym krikem pouze na dva cleny vyzkumneho tymu. Byli to prave ti dva, kteri provadeli fyzicke kontroly jejich hnizd.
Recko – V pondeli 13. cervna 2011 jsme se vydali na fotograficky vylet na jezero Kerkini na severu Recka. Pronajali jsme si lod a cely den jsme stravili na jezere focenim. Behem teto nasi exkurze jsme ke svemu udivu spatrili albina kormorana velkeho (Phalacrocorax carbo). Ptak sedel na hnizde blizko vrcholu stromu, hlavou byl obracen celem k nam a maval kridly. Kdyz jsme se vice priblizili, zjistili jsme, ze se jedna o cisteho albina – peri melo snehobilou barvu, oci byly cervene, nohy byly ruzove barvy.
Ptaci oblast Orlicke Zahori se nachazi na pravem brehu Divoke Orlice mezi hrebeny Orlickych a Bystrickych hor. Tvori ji louky a pastviny horskeho udoli v nadmorske vysce 660 – 770 m obklopene lesy. Je soucasti CHKO Orlicke hory a svoji rozlohou 904 ha patri mezi nase mensi SPA. Na jejim uzemi lezi dve prirodni rezervace – Bedrichovka a Trckovska louka. V ptaci oblasti se nachazi obec Orlicke Zahori, ktera vznikla spojenim v minulosti samostatnych a hojne osidlenych obci: Trckov, Bedrichovka, Zelenka, Jadrna, Kunstat a Cerna voda.
Jicinsko – Svet se meni. Nekdy k lepsimu, jindy k horsimu. Kde by mne pred lety napadlo, ze jednoho dne se dockam doby, kdy ve svem rodnem kraji spatrim hnizdo sokola stehovaveho (Falco perregrinus)!
Historicky posledni par hnizdil v teto oblasti primo v srdci skalniho mesta v roce 1956 (Mrkacek, 2000). Diky zvysujicimu se turistickemu ruchu a intenzivnejsimu horolezeckemu vytizeni oblasti bylo toto hnizdo opusteno.
BURGERS ZOO ARNHEM 
Jednoho destiveho dne jsme si s Karin udelali maly vylet do zoo v holandskem Arnhemu. Tato zoologicka zahrada je pomerne ambicioznim evropskym projektem, protoze se zde nachazi pravdepodobne jedna z nejrozsahlejsich zastresenych expozic vubec. Cela zoologicka je rozdelena na tri casti – klasickou zoo, safaripark a obri trojkomplex, slozeny ze Sonorske pouste, jihoamerickeho pralesa a morskeho sveta. Nedaleko vchodu jsem kratce po vstupu narazil na kolonii tucnaku brylovych (Spheniscus demersus) a o kus dal na husice lisci (Tadorna tadorna), umistene nezvykle ve vybehu tulenu krouzkovanych (Phoca hispida). Kolem nekolika vybehu pro kopytniky a selmy jsme postupne prisli az ke vchodu do sonorske pouste.
