Mláďata sýce rousného. Foto – Libor Dostél.
Syc rousny (Aegolius funereus) je ve zdejsi oblasti obyvatelem predevsim smiseneho a jehlicnateho lesa, dostatecne prosvetleneho mytinami, ale usadi se take v husteji zapojenych porostech. Nedostatek datlich dutin je od roku 2006 kompenzovan plosne rozlozenymi hnizdnimi budkami, jejichz pocet v teto sezone dosahl 212 ks.
Kormorán malý (Phalacrocorax pygmeus) na Skadarském jezeře. Foto: Jak. Vrana
U nejvetsiho balkanskeho jezera jsem mel moznost stravit dva cervencove dny, spravedlive rozdelene mezi Cernou Horu, kde lezi vetsina jezera, a Albanii, jez vlastni jeho zbytek. Tesil jsem se, ze po rade zajimavych pozorovani z jinych casti nejmladsiho evropskeho statu (kdyz nepocitame problematicke Kosovo), zavrsim svou prvni balkanskou cestu v zivote (psal se rok 2007) na jedne z nejcennejsich lokalit jihu Evropy.
Stredni Maroko – Na prirodovedne expedici do Maroka (6.5.-28.5.1995) jsem se zblizka setkal s behulikem plavym (Cursorius cursor) – pro me naprosto exotickym druhem. S autobusovou vypravou jsme se dostali do oblasti stredniho Maroka, jizne od pohori Vysoky Atlas. Je to okrajova cast saharske pouste. Krajina predstavovala prevazne sterkovou poust a kolem castecne asfaltove silnice byly na nekolika mistech navrtane prameny vody, ktere volne vyveraly na povrch a opet se ztracely v pousti. Kolem techto vlhcich mist bylo vzdy trochu ridke vegetace, prevazne tamarysku. Nas nocleh byl v prostoru mezi poustnimi mestecky Aoufouss a Erfoud.
Mladoboleslavsko – Tricet let sledovani druhu v oblasti umoznuje hodnotit silu hnizdni populace i jeji vyvoj. V tomto prispevku bych rad zminil nektere zajimavosti, vztahujici se k slavici prizpusobivosti menici se krajine.
Slavik obecny (Luscinia megarhynchos) nema s clovekem vyraznejsi problem a jsou-li podminky pro hnizdeni prihodne i v blizkosti lidi, nabidky vyuzije. Proto zname vyskyt ze starych zahrad, tovarnich komplexu ci mestskych parku. Vyporadat se vetsinou dokaze i s vyssim predacnim tlakem, zpusobenym kockami.
Maloco vypada v dnesni dobe obstarozneji nez sbirka vajec. V soucasnosti je vybirani vajec (ale i prazdnych hnizd) zapovezeno zakonem o ochrane prirody a krajiny (c. 114/1992 Sb., § 5a), nicmene tato forma sberatelstvi prirozene odumrela uz pred jejim oficialnim zakazem. Ac se to tak casto nezda, evropsky pohled na zivou prirodu se prirozene pomalu ale jiste meni smerem k lepsimu.
PAPEGAAIENPARK VELDHOVEN 1/2
Papegaaienpark nepatri mezi prilis komercne proslavena zarizeni, cemuz odpovida i jeho poloha mimo veskere hlavni tahy. Lezi nedaleko eindhovenskeho letiste uprostred lesiku, obklopen doslova morem kukuricnych poli. Bylo zrovna po desti a hlinena plocha parkoviste byla silne rozemleta vodou, takze kdyz jsem otevrel, vlezl jsem temer do hluboke louze. Namisto cedule s honosnym oznacenim me cekala jednoducha brana s kovovymi siluetami dvou eklektu ruznobarvych a jakehosi amazonana.
U ptáka vlevo je dobre patrná zahnutá špička zobáku, podle kterého dostal jespák křivozobý své druhové jméno. Foto – Jaroslav Vaněk.
Jespák křivozobý (Calidris ferruginea) je druhem bahňáka (charadrii) z čeledi slukovitých (scolopacidae) a nejvíce je podobný jespáku obecnému (Calidris alpina) v jehož společnosti jej můžeme často i pozorovat. Tato podoba platí pro prostý šat a pro šat juvenilní (mladí ptáci). Svatební šat obou druhů je naprosto odlišný. Jespák křivozobý má kaštanově rezavou hlavu a spodní část těla, takže v tomto šatě je více podobný jespáku rezavému (Calidris canutus), který je však zřetelně větší a nemá tak dlouhý a zahnutý zobák. V prostém šatu a v šatu juvenilním jej lze od jespáka obecného odlišit podle poněkud větší postavy a delších nohou, štíhlejšího krku a výraznějšího nadočního proužku. Proti mladým jespákům obecným nemá jespák křivozobý nikdy skvrnitou spodní část těla a má na prsou okrový nádech. Jedním z nejvýraznějších rozlišovacích znaků je zbarvení kostřece, který má jespák křivozobý čistě bílý, zatímco kostřec jespáka obecného je podélně rozdělen tmavým pruhem. Tento znak je dobře patrný u letících ptáků, zejména těsně před dosednutím.
Rorys obecny (Apus apus) – nas nejznamejsi a jediny pravidelne hnizdici zastupce radu svistounu (Apodiformes), puvodne hnizdil v dutinach stromu ci sterbinach skal. S rozvojem civilizace pocal vyuzivat nabidek architektury ke hnizdeni v blizkosti cloveka. V soucasnosti ke svemu hnizdeni hojne vyuziva veskere vhodne stavby s nejruznejsimi variantami hnizdni nabidky. Tradicni sidlistni mestske panelove zastavby, tovarni haly, veze, kostely, nejruznejsi vyskove stavby, rodinne domy apod.
Mládě puštíka obecného. Foto – Eva Netušilová.
Puštík obecný (Strix aluco) pro zahnízdění s oblibou využívá prostorné dutiny, které ve svém domovském okrsku, zvláště ve stabilním prostředí starších listnatých nebo smíšených lesů, méně často i při okraji prosvětlených čistých jehličnatých porostů využívají ptáci trvale. Přirozených hnízdišť je však v hospodářských lesích poskrovnu, a proto se rád usazuje do velkých budek, pomocí kterách lze snadno v krajině vytvořit rovnoměrnou nabídku hnízdních příležitostí i trvale obsazených teritorií.
Rodina okroužkovaných labutí na Dolním Svitavském rybníce. Foto – Jiří Mach.
Před pár lety se ze mě stal český koordinátor mezinárodního labutího projektu. Přišla jsem k tomu tak trochu jako slepá k houslím a nemohu říct, že by mi to dělalo nějakou zvláštní radost. Když náš projekt začínal, nevěděla jsem o labutích skoro nic jiného, než že se mi nikdy nelíbily a neměla jsem je ráda. Připadaly mi nudné a nezajímavé. S takovým názorem zřejmě zdaleka nejsem sama, proto se mi pres veškerou snahu dodnes nepodařilo najít nikoho, kdo by se chtěl labutěmi zabývat a komu bych koordinaci projektu mohla předat. Ale dala jsem se na vojnu, tak mi nezbývá, než bojovat.
Upozornění:
Výbor VČPČSO se dohodl individuálně posoudit a příp. fin. podpořit členské aktivity v ochraně a výzkumu ptáků. V případě zájmu vyplňte prosím formulář a zašlete jej na pobočkový mail: vcpcso@centrum.cz
Za podporu děkujeme:
