Východočeská pobočka České společnosti ornitologické
Lejsek bělokrký u své dutiny v doubravě u rybníka Voborníček
Lejska bělokrkého (Ficedula albicollis), přes jeho výrazné kontrastní zbarvení spíše uslyšíme, než uvidíme. V zeleni listů stromů je překvapivě nenápadný. O hnědavých samičkách ani nemluvě. Lejsek bělokrký dává přednost starším listnatým a smíšeným lesům, nalezneme jej v lužních lesích, dubových, smíšených bukových a borových porostech, v parcích, v sadech a na hrázích rybníků se starými doupnými stromy, především v nížinách.
Rorýsi jsou velcí letci, kteří tráví ve vzduchu většinu svého života. Za letu mohou jíst, pít i spát. Jsou k tomu vybaveni svou unikátní anatomií křídel a fyziologií svého mozku, kdy může „spát“ jen jedna hemisféra jejich mozku. Jejich život je tak plný tajemství. Až v poslední době poodkrýváme některá z nich jako je jejich cestování po Africe, přespávání v letu či na větvích stromů, cestování za potravou apod. Početnost rorýse obecného v ČR klesá spolu s nárůstem rekonstrukcí a zateplováním budov. Jejich hnízdiště z měst mizí a zachování stávajících je na místě. Rorýs je velmi vázaný na svou lokalitu a těžce obsazuje nová místa.
V červenci roku 2020 začali obyvatelé Roztok upozorňovat na nešťastně umístěné hnízdo čápů bílých na sloupu el. vedení. Hnízdo bylo využíváno střídavě až třemi jedinci k nocování, ke hnízdění však nedošlo. Důvodů může být hned několik, že se jedná o mladé jedince nebo o proměnlivé složení lichých jedinců z jiných lokalit apod… Shodou okolností tento rok začala firma JH comercial, s.r.o. ve svém areálu, kde sídlí Nelly s.ro., upravovat komín. Došlo k jeho snížení a zastřešení. Byla to tedy příhodná situace oslovit majitele, zda by se na střechu komína mohla umístit i hnízdní podložka pro čápy a původní nebezpečné hnízdo zlikvidovat a sloup zabezpečit.
Typický obrázek zimního Pardubicka v posledních letech. Foto M. Peitner
V roce 2015 byl na pobočkovém webu zveřejněn příspěvek, který kladl otázku, zdali bude zimování jeřába popelavého (Grus grus) ve východních Čechách pravidelným úkazem. Píše se rok 2020 a na otázku můžeme směle odpovědět, že ano. Naplňuje se tak předpověď, kterou uvedli autoři prvního zdokumentovaného zimování jeřábů v Ptačí oblasti Rožďalovické rybníky v roce 2004/2005, že s přibýváním klimaticky mírnějších zim bude přibývat i případů zimních zástihů jeřábů popelavých.
Poláci chocholačky. Foto: Jan E. Svatoš
Pomalu se blíží zima a s ní i další sezóna Zimního sčítání vodních ptáků ve středních a východních Čechách. Tento monitorovací program v pravidelných měsíčních kontrolách od října do dubna sleduje dlouhodobé změny početnosti zimujících ptáků v regionu středních a částečně též východních Čech. V tomto rozsahu se jedná již o osmnáctou sezónu, avšak počátky sčítání sahají až do devadesátých let, kdy začal monitoring na středočeských úsecích Vltavy a Labe.
Mláďata motáka lužního na Jičínsku v roce 2020. Foto: M. Kožuško
Tak jako v přechozích letech, tak i letos se vrátili motáci lužní i na Jičínsko. V okrese Jičín patří moták lužní mezi velmi vzácné dravce, početnost hnízdících párů v předchozích letech byla velmi nízká. První motáci se začali objevovat na Jičínsku již ke konci dubna. Od začátku května byl prováděn intenzivní monitoring v celém okrese, ale pozorování párů i jedinců a zaměření případných hnízdních lokalit bylo velmi málo. Vše nasvědčovalo tomu, že letošní rok bude počet hnízdících párů na Jičínsku cca stejný jako loňský, ne-li horší – v roce 2019 bylo na Jičínsku lokalizováno 10 párů.
Husice nilská (Alopochen aegyptiacus) je v posledních letech nepřehlédnutelným přibývajícím druhem. V regionu východních Čech ji lze označit za druh během migrace poměrně běžný a již pravidelně, avšak v malém počtu hnízdící. V letech 2012 – 2017 byla odhadována velikost východočeské populace na 1 – 4 páry a proces kolonizace regionu byl teprve spíše v počáteční fázi obsazování. Přestože přibývá počet lokalit s hnízdícími husicemi, její početnost je ve východních Čechách stále malá a početnost se stále pohybuje kolem pěti párů. Možná to však již po letošní sezóně, v níž je husice Pobočkovým ptákem roku, platit nebude. Že je stále žádoucí hnízdící husice hledat, naznačují nálezy popsané níže.
Mláďata sokola stěhovavého v budce na elektrárně Opatovice, květen 2020. Foto: Václav Beran
Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) je druh hnízdící původně na skalách, ale vzhledem k rostoucímu lidskému tlaku na přirozené biotopy se přizpůsobuje i dalším hnízdním možnostem. V posledních letech se do ČR šíří ze sousedního Německa nový fenomén – hnízdění sokolů na lidských stavbách. Na chladící věže, komíny a jiné výškové objekty postupně ve spolupráci s vlastníky/provozovateli instalujeme velmi odolné hliníkové budky. První budka byla vyvěšena v roce 2010 v elektrárně Tušimice.
Pár husic nilských na Rozkoši. Foto J. Vaněk
Husice nilská (Alopochen aegyptiacus) je v posledních letech nepřehlédnutelným a přibývajícím druhem. Někteří autoři poukazují na možnost, že invazní druhy mohou mít negativní dopad na lokální biodiverzitu. Jedním z těchto invazních druhů je i husice nilská, která byla vysazena v již v 17. století ve Velké Británii a její šíření v západní Evropě je pozorováno zejm. od 60. do 80. let 20. století. Početnost řady ptačích druhů mění je ovlivněna v důsledku působení antropogenních vlivů, u vrubozobých je jedním z faktorů tzv. chov „na volno“ či cílená introdukce. U husic tak došlo k vytvoření životaschopných divokých populací v nepůvodních areálech. Dynamika změn ptačích společenstev v přírodě bývá občas rychlá a fascinující. I proto je důležité proces kolonizace zaznamenat co nejpřesněji.
Přestěhovali se nymburští havrani na Královéhradecko? Zimní dny v Nymburce se celá desetiletí nesly ve znamení černých ptáků. Havrani polní a v menší míře i kavky obecné přilétali vždy na podzim ze severní Evropy, z Pobaltí a Ruska, aby v okolí středočeského města trávili zimní období. Každoročně zde společně zimovalo na dvacet tisíc ptáků. Do své domoviny odlétali vždy v první půli března. Naopak na Královéhradecku doposud ornitologové žádné nocoviště neevidovali. Letošní zima je však zcela jiná. Je mírná, bez sněhu a v Nymburce bez havranů.
Upozornění:
Výbor VČPČSO se dohodl individuálně posoudit a příp. fin. podpořit členské aktivity v ochraně a výzkumu ptáků. V případě zájmu vyplňte prosím formulář a zašlete jej na pobočkový mail: vcpcso@centrum.cz
Za podporu děkujeme:
© 2025 Východočeská pobočka ČSO
Šablonu vytvořil Anders Noren — Nahoru ↑