Jedním z nejnavštěvovanějších řeckých ostrovů je turisticky velmi vyhledávaná Kerkyra, česky Korfu. Ostrov v Jónském moři má rozlohu 520 km2 , cca 105 tisíc obyvatel a nachází se přibližně 2,5 km od pevniny. Nejvyšším vrcholem je Pantokrator s 906 m.n.m. Na základě informací převzatých hlavně z atlasu hnízdního rozšíření ptáků Evropy jsem si vytipoval některé cílové druhy a z další publikace (Významná ptačí území Evropy) pak vybíral cílová místa, kde by se někteří ptáci dali pozorovat. Největší šanci jsem dával velkému slanému jezeru Korission ležícímu na jihozápadě ostrova, nakonec mne ale nejpříjemněji překvapila slaniska na menším poloostrově v jihovýchodní části.
Obsah rubriky: Cestopisy
Ptačí střípky z kraje bohů
Už je to tady, můj nejspíš poslední výlet s rodiči a sestrou a zároveň i první návštěva Řecka. Sedím malátně v autobuse a asi bych měl mít pověstné pocity zvláštního smutku a drobné nostalgie. Dost možná bych je teď opravdu měl, ale úmorná 18 hodinová cesta s příjezdem v pro mě nelidských 4:30 ráno, dělá své. Pomalu vylézám z autobusu a náladu mi naštěstí ihned spravuje jedna malá sovička, lovící u bývalé drůbežárny, vedle které jsme zastavili. Jak asi všichni tušíte, jde o sýčka obecného (Athene noctua). Rozhoduji se, zatímco ostatní mrzutě pospávají na svých kufrech a čekají na ubytování, jít na ranní procházku po pláži. Nelituji, za úsvitu tu místo opalujících se turistů hledá potravu několik racků černohlavých (Larus melanphogon). Na otevřeném moři zase loví racci středomořští (Larus michahellis) a kormoráni velcí (Phalacrocorax carbo). V porostech kousek ode mne se k životu pomalu probouzí desítky vrabců polních (Passer mountanus) a domácích (Passer domesticus). Rázem se cítím svěží a těším se, co příjde dál.
Jarní návštěva ostrova Elba
Jiří MACH
V roce 2003 jsem se rozhodl využít nabídky katedry ekologie Lesnické fakulty České zemědělské univerzity v Praze, která na přelomu března a dubna pořádala přírodovědnou exkurzi do oblasti italského Toskánska. Cílem poznání nejen studentů, ale i dalších 7 ornitologů (mezi nimi i členů naší pobočky), se měla stát zejména středomořská fauna a flóra ostrova Elba.
Col de Jaman
Švýcarsko, Col de Jaman – Přenesme se alespoň na chvíli z východních Čech do zahraničí, do místa zvaného Col de Jaman.
Hlavním lákadlem je zde ale ornitologická stanice v tom „pravém švýcarském stylu“, tzn. se špičkovým vybavením a kvalitním zázemím, ale i s příjemnou a pohostinnou společností, jak jsem se přesvědčil na vlastní kůži. Zpátky ale ke stanici a k její pracovní náplni.
Tunisko: Ptačí ráj i prokletí
Tunisko: Ptačí ráj i prokletí
aneb cestopis o jedné ornitologicko-etnografické výpravě
Jakub VRÁNA
Dne 8. února 2008 krátce před pátou hodinou ráno vyráží ze Svitav rychlík směrem na Prahu a v něm sedí naše tříčlenná výprava. Naším cílem je prohlédnout si jak zajímavá místa Tuniska, tak i místní avifaunu a přírodu jako takovou vůbec. Cestou do Prahy většinou všichni ještě pospáváme a smskami se loučíme s našimi blízkými. V této činnosti vesměs pokračujeme až do chvíle, kdy letadlo tuniských aerolinií vzlétá z Ruzyně a míří do Tuniska. Mělo by přistát na malém letišti v Monastiru. „Mělo by“ je správný výraz, protože asi po 2 hodinách letu přistáváme na Djerbě. Nám třem to ani moc nevadí, konec konců v Tunisku už jsme. A tak, zatím co se ostatní nervují, my přímo v letištní hale pozorujeme první vrabce pokřovní (Passer hispaniolensis) – ptáky, se kterými se budeme v Tunisku setkávat opravdu na každém kroku. Asi po hodině jsme letištní službou nacpáni do menšího letadla, které nás za pár minut dopraví do kýženého Monastiru. Odtud rychle odjíždíme autobusem do města Souss, ze kterého budeme vyrážet na naše cesty.