Tak už je to tady. Druhá půlka července a my vyrážíme směr Maďarsko. Naším cílem je NP Kiskunsagi, nakonec se nám ale (teď trochu předběhnu děj) podaří dostat i do druhého na ptáky vyhlášeného parku Hortobágy. Všichni ostatní členové této výpravy (Filip Jetmar, Milan Janoušek a manželé Novákovi) už obě oblasti dobře znají, pro mě jde však o premiéru. Přemýšlím, jestli nejsem náhodou jediný český ornitolog, který dřív navštívil Island než Hortobágy a cesta zatím plyne. U Břeclavi nám snad jako rozloučení nad autem přelétá luňák hnědý (Milvus migrans).
Obsah rubriky: Cestopisy
Další birdwatcherské zkušenosti ze zimní návštěvy severního Holandska
Jistě i pod vlivem úspěšné zimní výpravy v loňském roce kolegů A. Holuba, L. Jassa, P. Švejdy a J. Vaňka, která byla podrobně popsána v rubrice cestopisy (třídílný „Únorový birdwatching v Holandsku“), jsme začali již na podzim spřádat plány k zájezdu do přibližně stejných končin, s cílem poznat zde zimující ptačí druhy stejně, jako při naší předešlé návštěvě severního Polska. Věděli jsme, ze oproti ní můžeme očekávat lákavou změnu v druhovém složení i početnosti „cílových“ druhů, hlavně vodního ptactva.
Ptactvo Kanady II. část : Britská Kolumbie
Můj kanadský souputník Honza má starostlivou manželku. Každý večer jí odesílá sms zprávu, že je vše v pořádku a na jakém místě se chystáme přenocovat, aby si mohla zde v Čechach na Googlu najít, kde se přesně nacházíme. Minuli jsme mnoho překrásných zákoutí u řeky, s vyhlídkou na hory, nad vodopádem. Žádné z míst ale není pro naše nocování dost dobré. Po 600 kilometrech ujetých dnešního odpoledne, stále nemáme signál mobilní sítě.
Za endemity na Kanárské ostrovy
Při každém listování v atlasech ptáků Evropy a severní Afriky jsem se zastavil u nezvykle zbarveného ptáka – modré pěnkavy. Pěnkava kanárská (Fringilla teydea) žije pouze na dvou ostrovech Kanárského souostroví. Na Gran Canarii žijicí rasa F. t. polatzeki je dnes velmi vzácná (pouze 250 ex.) a je na pokraji vyhynutí. Na Tenerife žije nominátní F. t. teydea. Sameček je celý břidlicově modrý, jenom spodní ocasní krovky má bílé. Hnízdí pouze v horských lesích, tvořených endemickou borovicí kanárskou (Pinus canariensis) ve výšce 1 200 – 1 800 m n. m. Je stálá. Její populace je odhadnuta na 1 800 – 4 500 ptáků. Vzhledem k omezenému hnízdnímu aráalu (440 km2) patří k nejvzácnějším ptákům světa. A právě modrá pěnkava byla důvodem mého putování za endemity Kanárských ostrovů.
Ptactvo Kanady I. část: Alberta
Ptáci? „Tady žádní nejsou. Jenom medvědi a pumy,“ dozvídám se od našeho hostitele, Čecha, který zde v Canmore na úpatí Skalistých hor žije již přes dvacet let. Není žádný ornitolog, ale o přírodě toho ví dost. Koneckonců jako každý, kdo tady žije. Divočina je zde všudypřítomná. Kousek od verandy jeho domu stojí nevzhledná bílá krabice. „To je můj včelín,“ říká pyšně. „To je uz druhý. Ten první mi v zimě odnesl medvěd!“ Poněkud zpozorníme. Medvěd? Vždyť jsme ve městě, které má dvacet tisíc obyvatel! „No jo,medvěd. Ale to nic není. Sousedovi,“ ukázal na dům vedle, „ulovila předloni jeho psa puma přímo tady na zahradě. Už ho nenašli.“
Podzimní návštěva NP Hortobágy, tentokrát kvůli jeřábům
Kdo by neslyšel o jednom z evropských ornitologických fenoménů v území maďarské puszty a rybníků, kde každoročně dochází ke shromažďování desetitisíců jeřábů popelavých (Grus grus) na jejich cestě ze severu a severovýchodu Evropy do zimovišť. Kdo by také nechtěl někdy vidět toto „přírodní divadlo“, kde vystupuje jeden jediný ptačí druh, a být tak užaslým divákem nevšedních okamžiků a zážitků.
Za ptáky krajinou sopek a ledu – 2. část: Island
Před pár měsíci jsem zde publikoval první ze dvou částí cestopisu o Islandu a jeho ptačích obyvatelích. Ironií osudu mi ve stejný den, kdy jsem vložil svůj příspěvek na web, začal Jarda Vaněk posílat své čtyřdílné zážitky z Nizozemí, za něž mu moc děkuji. Rozhodl jsem se tedy s druhým dílem o Islandském putování počkat a přijít s ním až po Jardově opusu. A tak Vám nyní s delší odmlkou, za kterou se omlouvám, předkládám po Westmanských ostrovech své zážitky i ze samotného Islandu.
Únorový birdwatching v Holandsku – část. 4
Prozatím každý den našeho pobytu v Holandsku měl svůj zlatý hřeb, někdy jich bylo i více. Pravdou je, že člověk nalezení takového zlatého hřebu musí často trochu napomoci. Ve středu 23.2. jsme si v navigaci označili souřadnice lokality, na které byla v tomto týdnu pozorována husa sněžní (Anser caerulescens). Ráno tedy vyrážíme do provincie Flevoland, kde se má náš cílový druh pro tento den nacházet kdesi u obce Herxen.
Únorový birdwatching v Holandsku – 3. část
Ráno 21.2.2011 vyrážíme směrem k přístavu v Den Helderu. Trajekt na Texel nám ujíždí před nosem, takže máme skoro hodinu čas do odjezdu dalšího. Z dlouhé chvíle fotíme alespoň racky stříbřité (Larus argentatus), kteří se promenádují kolem auta.
Konečně je trajekt tady, parkujeme na něm auto a už se hrneme nedočkavě na palubu. Tady s námi lomcuje silný vítr, ostatně jako téměř po celý náš pobyt v Holandsku.
Únorový birdwatching v Holandsku – 2. část
Jak jsme naplánovali, tak také činíme a míříme na lokalitu poblíž městečka Petten, vzdáleného jen 20 km od Anny Paulowny. Jedná se oblast pastvin a polí, která je pochopitelně hustě protkána sítí vodních kanálů a cest. Od moře dělí tuto lokalitu jen vysoká umělá hráz a silnice. Hned za posledními staveními obce se popásají velká hejna hus velkých (Anser anser) a běločelých (Anser albifrons). Vjíždíme na úzké asfaltové cesty mezi pastvinami a poli. K mému překvapení mají i tyto v podstatě polní cesty své názvy. Hned na počátku upoutává naši pozornost nevelká volní plocha hned vedle cesty.