Východní Čechy – Přestože si zima svůj příchod rozmyslela, zimní hosté už tady jsou. Z mnoha míst republiky jsou hlášeny skupinky invazních brkoslavů severních (Bombycilla garrulus). Ornitologové se radují, veřejnost žasne! V lesích, sadech i alejích propukl kolosální raut, protože krajina s hosty počítala.
Voskové kuličky jmelí i opadavého ochmetu jsou aperitivem, předcházejícím „nášup“ jeřabin. Než se hejna posunou kontinentem dál, „spasou“ vše, od hložin – přes šípky – až k jablkům. V předjaří pak vyletují z větví stromů za hmyzem, ta doba je však daleko – končí listopad a hosté od polárního kruhu sotva přilétají.
Potrava jejich zažívacím ústrojím doslova proletí, výsledkem je pak množství ovocného pyré, odkapávajícího z přeplněných televizních antén, kam po vyplašení spontánně poodlétli. Netrvá však dlouho a „špaččí formace“ za klasického cvrčení slétá nad chodník, nalákána odleskem jeřabin. Lidé žasnou nad krotkostí, barvou peří, zejména však nad jejich apetitem. Stejně hltaví jsou ptáci kolem poledne o kus dál u potoka, kde se i rádi koupou.
Zimní kroužkování brkoslavů u nás odhalilo původ hostů i rychlost dalších přesunů za potravou. Původně se soudilo, že jde (jako u mladých ledňáčků) o tzv. cestu bez návratu. Dnes je dokázáno, že tomu tak není.
V oblasti Mladoboleslavska jsou brkoslavi k zastižení většinou až v konci invaze, kdy jsou nuceni zaletovat k jabloním podél cest, když o tradiční potravu (bobule) je s předstihem připravili kosi a kvíčaly. Brkoslavi pak oblast často přeletí. Hlášeni však bývají ze sousedního Jičínska, zejména od Ostroměře, kde jsou podél silnic s oblibou vysazovány právě jeřáby. Na zcela holých prostranstvích totiž jeřabiny před bojácnými kosy obstojí.
Vzpomínám na kněžmostské setkání s brkoslavy v sousední zahradě, kde jsme tehdy pod obtěžkanými jabloněmi byli s odchytem úspěšní. Využili jsme poznatku, že ptáci se k jednou nalezené potravě vrací do úplného sklizení úrody. Zážitkem navíc byly trusem zcela slepené přepravní pytlíky, z kterých jsme brkoslavy vybírali. Přestože se tehdy živili na jablkách, jejich trus obsahoval i semínka ochmetu, za kterým si zřejmě „odskočili“, aby cizopasné dřevině tradičně posloužili.
S brkoslavy mám spojenu i vzpomínku na nedávno zesnulého Jana Součka z Šumperku – úžasného vypravěče a poctivého kolegu. Nepřekonatelně se zapsal do vzpomínek odchyty brkoslavů v tamní Lidické ulici, kde za plného provozu kroužkoval a chytal ptáky do sítí, ukotvených na pojízdných kontejnerech. Na dámu z vymrzlého balkónu a její soucit nad chytačem, přeměněný posléze v upečený koláč; na spontánní pouliční kampaň, osvětlující počínání i možné výsledky jeho mediálně vděčného výzkumu.
Brkoslavi nám svou vzácnou společností nabízí možnost zakončit ornitologický rok zcela exklusivně.
Pavel Kverek
