Jizni Cechy, Dedovice – Byl sobotni vecer sedmnacteho cervence. V dalce bourilo a obloha hrozive temnela. Dusno nasvedcovalo blizici se bource. Vraceli jsme se na kanoi po rece Otave. Mijeli jsme na brehu sedici rybare, na vode vracejici se lodky a obdivne sledovali skalni utesy tycici se nad rekou.
Nahle jsme nedaleko obce Dedovice (pod PR Dedovicke strane) par metru nad vodou na skale zahledli velikeho ptaka. Z dalky vypadal majestatne, ale cim vice jsme se blizili, tim bylo zretelnejsi, ze neco neni v poradku. Poranene mlade vyra velkeho (Bubo bubo) se marne snazilo vydrapat se zpet nahoru do skal. Mavalo kridly a velkymi paraty se snazilo zachytit kameniteho okraje skalniho vybezku. Na hlave melo rozsahlou ranu.
Stocili jsme lod ke brehu. Mlady vyr nas zpozoroval jednim okem, ktere nebylo zasazeno a zintenzivnil snahu o svoji zachranu. Mozna to nebyla jen snaha o unik, ale i touha po vyskach a volnem letani nad skalami…
Nebyli jsme jedini, kdo zpozoroval tento boj o holy zivot. Ke brehu jsme dorazili spolecne se dvojici rybaru. Po kratke porade jsme se rozhodli, ze mlade chytime. Nebylo to ale tak snadne, jak se zdalo. V plavkach a sandalech jsme se snazili v trnitem krovi podberakem chytit uporne se braniciho, prekvapive silneho ptaka. Po oboustranne vysilujicim boji zmatene, unavene a poranene zvire zustalo viset v trni a konecne se nam podarilo ho chytit.
S chycenym vyrem jsme nasedli zpet do lodi. To uz se ale rozjizdela druha cast zachranne operace na druhem konci republiky: „pritelkyne na telefonu“ se az v dalekych Pardubicich snazila zjistit kontakty na nam nejblizsi zachrannou stanici. Uprostred telefonovani se mlade jeste jednou pokusilo o navrat ke svobode. Zatalo sve ostre paraty do paze rybare, ktery jej drzel v naruci. Statny chlap po necekanem utoku povolil sevreni a vyr se mu vysmekl. Jenze misto na svobode se ocitnul – ve vode. Zustal bezmocne lezet s roztazenymi kridly na klidne hladine reky Otavy. Museli jsme do vody a zopakovat odchyt.
Mezitim uz se ale blizila pomoc ze zachranne stanice v Makove, na kterou nam Svetlana v Pardubicich nasla kontakt. Diky mistne znalym rybarum jsme obetavym „zachranarum“ mohli presne popsat, kde zrovna jsme a ti pak dorazili na misto pouhych dvacet minut po zavolani! Byla uz skoro tma, kdyz si tezce poranene, zmachane, ale velmi statecne a bojovne mlade vyra odvazeli. Jaky ale bude jeho osud si v tu chvili nikdo netroufl odhadovat.
Dobrodruzna zachranna akce skoncila. Bylo ticho a na klidnou hladinu reky zacaly dopadat prvni kapky deste….
Po tydnu jsem dotazem v zachranne stanici zjistila, ze se vyra podarilo zachranit. Ackoliv poraneni jeho hlavy byla rozsahla, temer na hranici preziti, projevoval tolik vule zit, ze se rozhodli dat mu sanci. Zatim ma novy domov v zachranne stanici v Makove. Na jedno oko zustane slepy a do prirody se bohuzel uz nebude moci vratit. Nebude letat nad skalami a majestatne pohlizet dolu. Ale lide by meli zdvihnout oci a s obdivem pohlizet nahoru na nej. Myslim, ze je vys, nez kam se chtel vratit…
Zuzana Ruzickova, AOPK CR, str. Pardubice
Zachranne stanici v Makove patri velke diky za ochotnou a velmi rychlou pomoc. Webove stranky stanice naleznete zde.
