Břehouš černoocasý islanddský (L.L. islandica) je na Islandu předmětem intenzivního výzkumu. Foto T. Gunnarson
Nedávno publikovaná zpráva Igora Popova a Dmitrije Starikova, uveřejněná v časopise Wader Study, přináší záblesk optimismu v době, kdy se ornitologové obávají poklesu početnosti nominátního poddruhu břehouše černoocasého Limosa limosa limosa v převážné části jeho hnízdního areálu až na kritickou mez. Ve stejné době, kdy početnost břehouše v západní části jeho rozšíření klesá v průměru o 5% ročně, došlo ke kolonizaci nových území v těch oblastech Ruska, které jsou situovány již mimo doposud obecně přijímané hranice severního okraje hnízdního areálu tohoto poddruhu. Prakticky v téže době je zdokumentována také expanze poddruhu L. limosa islandica na Islandu.
Břehouš černoocasý je klasifikován jako „téměř ohrožený“ dle kat. IUCN / BirdLife, v důsledku rozsáhlého a rychlého poklesu početnosti v řadě evropských zemí, vč. České republiky. Snižování stavů těchto půvabných bahňáků je nejčastěji zdůvodňováno intenzifikací zemědělství a změnami v načasování zemědělských prací na travních porostech v době rozmnožování, změnami stanovišť a úbytku mokřadů v Evropě a západní Africe, kde břehuli zimují. Možný vliv může mít i lov.
Tómas Gunnarson s odchyceným kuřetem břehouše černoocasého. Foto www.scoiliosaefnaofa.com
Kontrastem k těmto skutečnostem je narůst početnosti islandského poddruhu L. L. islandica. Tómas Gunnarsson a jeho kolegové zpracovali dlouhodobé soubory dat, které poskytli místní zemědělci islandskému Natural History Institute. Na základě těchto zpráv a dat dokázali, že početní stavy poddruhu L.L islandica se v průběhu minulého století výrazně zvýšily. Nyní Igor Popov a Dmitrij Starikov podobnou detektivní prácí ukázali, že severní okraj hnízdního areálu nominátního poddruhu břehouše černoocasého se posunuje na sever.
Rusko
Na rozdíl od Islandu byla data a podklady sebrána vědci a birdwatchery a týkají se oblastí okolo Petrohradu, kde první zprávy o výskytu břehoušů pocházejí již z konce 19. století. Většina těchto záznamů je uchována v knihovně Ruské akademie věd, v Ruské národní knihovně a také knihovnách různých místních institucí. Autoři tak byli schopni doplnit znalosti o výskytu v místech, která doposud nebyla uváděna v jiných současných publikacích.
Početní stavy nominátního poddruhu břehouše černoocasého poklesly v řadě zemí. U nás se můžeme nejčastěji setkat s jednotlivými ptáky během jarního i podzimního tahu. Foto J. Havránek
Centrem studované plochy je Nizhnesvirsky Reserve, kde byla prováděna systematická pozorování po dobu padesáti let. Po roce 1980 byly zjištěny 4 páry břehoušů, další záznamy pocházejí z let 1997 a 2003. Ve stejné době se zvyšoval počet pozorování v širším okolí studovaného území a taktéž za jeho hranicemi, kde lze první zprávy datovat od konce devatenáctého století až do roku 1940 a 1950, s prvním prokázaným hnízděním v roce 1970. V této části Ruska se v současnosti nachází malá, ale zřejmě stabilní populace. Nutno podotknout, že v této oblasti vzrostly v období mezi lety 1880 až 2015 průměrné dubnové teploty z + 2,2 ° C na + 4,8 ° C. Popov & Starikov předpokládají, že existuje určitá pravděpodobnost, že k obdobné kolonizaci mohlo dojít i na jiných místech, neboť ptáci byli zjišťováni v malém množství v rozptýlených oblastech. Jedním z faktorů, které mohou přispět ke schopnosti břehoušů rozšířit svůj areál dále na sever, je v posledních letech zaznamenávané nahrazování původních oblastí tajgového lesa v celém severním Rusku plochami více otevřených stanovišť, které druhu vyhovují.
Island
Odchycený a barevně značený břehouš černoocasý. Foto M. Camody
Za dokumentaci šíření poddruhu L. limosa islandica na Islandu je třeba poděkovat spíše zvídavé nátuře islandských zemědělců, než sběru dat ornitologů či milovníků ptactva. Svůj vliv na tuto skutečnost měl fakt, že zemědělci působí na celém Islandu, zatímco zdejších birdwatcherů či ornitologů je podstatně méně. V období zvyšování početnosti břehoušů zaznamenávali zemědělci tento výrazně zbarvený poddruh břehouše na polích, popř. ptáci sedali na sloupky plotů a v neposlední řadě bylo nepřehlédnutelné jejich výrazné epigamní chování. Jako klíčovou událostí se jeví to, že zemědělci svá pozorování předávali odborným institucím. Mnoho z jejich pozorování je archivováno na Icelandic Institute of Natural History v Reykjavíku. Tento institut podporuje a sbírá obdobné záznamy z celého Islandu. V posledních letech jsou tito krásní a nápadní bahňáci předmětem výzkumu formou barevného značení, na němž se do značné míry podílejí i islandské školní děti (blíže viz ZDE).
Břehouš černoocasý je studijním objektem i pro školní děti na Islandu. Foto www.scoiliosaefnaofa.com
Tómas Gunnarsson vyhodnotil tato data společně s ostatními dostupnými údaji s cílem sestavit co nejpřesnější zachycení průběhu kolonizace břehoušů černoocasých. Z výše uvedených zdrojů bylo získáno celkem 118 záznamů, z nichž 65 se týkalo hnízdění v rámci 39 jednotlivých povodí na celém Islandu. Každý nejstarší záznam o hnízdění v těchto konkrétních povodích byl označen za první rok, kdy břehouši kolonizovali danou oblast.
Početní stavy břehouše černoocasého L. l. islandica se pravděpodobně stále zvyšují, avšak jejich evropští bratranci (L. l. limosa) jsou ve vážném ohrožení, a to zejména v Nizozemsku. Nedávné kolonizace nových oblastí v Rusku však ještě nemusí nutně znamenat, že břehouš bude hojný v severovýchodních oblastech svého areálu. V současné době se jedná o vzácný druh a místní početnost roste jen pomalu. Ve Finsku, které leží v podobných zeměpisných šířkách, byla populace odhadována v roce 1980 na pouhých 20 párů, 25-35 párů v roce 1990 (Väisänen et al., 1998) a 70-90 párů v letech 2006 – 2010. Podobné srovnání ve zmiňovaných oblastech Ruska nebylo možné vytvořit. Popov a Starikov se nicméně domnívají, že nelze hovořit o žádném rychlém populačním nárůstu. Bohužel je pravděpodobné, že přes obsazení nových území v severnějších oblastech, nelze výše zmíněným lokálním nárůstem početnosti nahradit či kompenzovat drastický úbytek nominálního poddruhu břehouše černoocasého v převážné části jeho dosavadního areálu v západní Evropě.
Lukáš Kadava
Břehouši černoocasí při jarním návratu na Island. Foto J. Wilson
Literatura:
Gill J.A., Langston R.H.W., Alves J.A., Atkinson P.W., Bocher P., Cidraes Vieira N., Crockford N.J., Gélinaud G., Groen N., Gunnarsson T.G., Hayhow B., Hooijmeijer J., Kentie R., Kleijn D., Lourenço P.M., Masero J.A., Meunier, F., Potts P.M., Roodbergen M., Schekkerman H., Schröder J., Wymenga E. & Piersma T. 2007: Contrasting trends in two Black-tailed Godwit populations: a review of causes and recommendations. Wader Study Group Bulletin 114: 43 – 50.
Gunnarson T.G., Sutherland W.J., Alves J.A., Potts P.M. & Gill. J. A. 2016: Rapid changes in phenotype distribution during range expansion in a migratory bird. Proceedings of the Royal Society B 283: issue 1822: 1 – 6.
Popov I. & Starikov D. 2015: Recent northward expansion of breeding Black-tailed Godwits Limosa limosain NW Russia. Wader Study 122(3): 173–183.
Väisänen R. A., Hario M. & Saurola P. 2011: Population estimates of Finnish birds. In: Valkama J., Vepsäläinen V. & Lehikoinen A. 2011: The Third Finnish Breeding Bird Atlas. Finnish Museum of Natural History and Ministry of Environment. Helsinki.
Webové zdroje: Waderetales.wordpress.com
