Články autora: Pavel Kverek

Slavíci (už zase) odlétají…

20090824.jpg

Slavík obecný – portrét. Foto – Pavel Kverek.

Výzkum slavíků – Zhruba čtyři měsíce mohu v našich podmínkách chytat a kroužkovat slavíky obecné (Luscinia megarhynchos). V čase od poloviny dubna do poloviny srpna musím zajistit nový studijní materiál, který po zbytek roku ze všech stran prohledávám a posuzuji. V čase „poodletového“ klidu také stanovuji úkoly příštího „slavičího roku“. Ten letošní ještě , stejně jako tři předchozí, patřil tajemnému procesu pelichání a s ním spojených příprav k odletu do zimovišť. Problematika je to natolik zajímavá, neprobádaná a vzrušující, že 28. rok specializace mne zcela jistě znovu ještě protáhne po zaječích stezkách letně žhnoucími trnkovými keři Mladoboleslavska, abych v jejich přítmí s motyčkou v ruce znovu nalíčil sklapovací síťové i pytlíkové pastičky. A často pak, ve chvíli ornitologického štěstí, znovu přepočítával rostoucí i chybějící letky tloustnoucích slavíků.                                                                                                              

Celý článek →

Ubývá strakapoudů malých (Dendrocopos minor)

                                                                                                                                                    s 
   Mladoboleslavsko – Nejmenší z našich strakapoudů, stejně jako řada jiných dutinohnízdičů, to nemá v současnosti vůbec lehké. Doslova hitem doby se stalo v domácnostech topení dřevem a nevyhlášený „boj o polínko“ likviduje jeden „nebezpečný“ strom za druhým. Jako místní zastupitel a předseda Výboru pro životní prostředí vím, o čem mluvím. Oponujeme stále častěji útokům na stromořadí podél silnic i vodotečí, na místa, která jsou jedním z útočišť také pro strakapoudy malé.

   I na Mladoboleslavsku jsou však ještě místa, kam pily nedorazily, šplhavci mají kde šplhat a hloubit v kmenech dutiny. A právě tam nalezneme i úsměvně „zmenšeného“ strakapouda. Kdo zná jeho hlas i „bubnování“, má hledání snazší. Obojí je zcela poplatné velikosti ptačího aktéra.

   Z výprav za slavíky znám tento druh především od Jizery, z jejího záplavového území, kde stromy zatím nikomu nevadí a k vylačnělým kamnům je to přeci jen daleko. Jizera má – stejně jako Váh „Važiny“ nebo Labe „Labišťata“ – území, kde voda z jarních rozlivů vydrží po zbytek roku. Tyto „komáří líhně“ jsou pak rájem všeho živého. V bizarní spleti lián psího vína a chmele, šplhajícího do výšek po mnohdy dávno mrtvých tělech listnáčů, objevíme nejednoho „stráčka“- jak se strakapoudu malému přezdívá. Budeme-li pozorní, najdeme jich zde hned několik, zejména pak v čase námluv, kdy plápolavým letem provázejí vyhlédnutou samičku. V zimním období je zase nalezneme na stvolech pelyňku, kde hledají larvy hmyzu, zavrtané v dužnině. Přijdeme-li na místo pozdě, upoutají naší pozornost už jen rozštípané stvoly a prázdné chodbičky škůdců.

   Protože tito ptáci nikam daleko v krajině necestují, můžeme si nejlépe právě v zimě udělat představu, kolik stráčků v oblasti přežívá.

   Likvidace starých sadů, alejí podél cest i dnes nepochopených větrolamů, připravily krajinu Polabí nejen o kdysi zcela běžného sýčka. Smutnou cestu k záhubě v tichosti nastoupil i náš nejmenší strakapoud. A nezachrání jej ani mediálně vděčné „odpustky“ v podobě „náhradních výsadeb“ dřevin, často nevhodných, hlavně však dlouhodobě prostých jakýchkoliv možností hnízdění či jen přespávání našich šplhavců.
Pavel Kverek

bca 

Další léto s nejmenší naší „vlaštovkou“

a   Obruby u Mladé Boleslavi – V roce 2003 byly zahájeny odchyty břehulí říčních (Riparia riparia) v pískovně u Obrub v severovýchodní části Mladoboleslavska. Tehdy se zdálo, že těžba bude v nejbližší době ukončena a označení hnízdní populace tak dopomůže k následnému zjištění vynuceného přesídlení jinam. Štěrkopísky se v ložisku na severozápad od Dolního Bousova těží dodnes a břehule tam v kolísajících počtech hnízdí nepřetržitě. A každoročně se i kroužkují.

Chytání je vedeno do jediné nárazové sítě v čase, kdy již některá mláďata vyletují sama za potravou a do stěny se vrací odpočívat. Síť je ve chvíli, kdy se odchycení ptáci kroužkují, sesoukána, aby zbytek kolonie mohl fungovat dál. Místo je několikrát během chytání změněno, přestože se břehule dokáží k síti přivolat a nachytat společně i z okolí.

Krom kroužkování a určování ptáků probíhá i sběr klíšťat pro kolegu I. Literáka z Brna, který se před lety s dcerou přijel do pískovny osobně podívat. Během dvou až tří letních návštěv lokality jsou sledovány i faktory ohrožující hnízdění a některé z nich eliminovány. Zejména hnízdní stěna bývá zbavována písčitých výstupků a teras, aby nedocházelo k početnému vyhrabávání nor predátory. Mláďata, kterým se nepodaří napoprvé vzlétnout z důvodů obalení konců velkých per směsí trusu a jílu, nebo jsou zamotána do materiálu z výstelky (peří drůbeže), jsou ve vodě omývána a následně vypouštěna. Příležitostně je sledována i potrava, kterou ptáci loví nad pískovnou. Mezi další vlivy, omezující hnízdění břehulí patří vodní eroze, trhající po lijácích stěny zbavené ornice a zčásti i draví ptáci, lovící adultní ptáky (ostříž lesní), ale i po hromadách písku posedávající čerstvě vzletná mláďata (káně lesní, krahujec obecný).

Za sedm let, v nichž se uskutečnily odchyty, bylo označeno téměř 2500 jedinců a z tohoto počtu¨byla získána řada zajímavých výsledků, ať už v podobě kontrolních odchytů v místě kroužkování či jinde. Potvrdilo se – o břehulích známé – že výsledky kroužkování nejsou nijak časté vzhledem k vysokému počtu označených ptáků. Ze zahraničí byly získány dva: mladý pták s maďarským kroužkem z podzimu, chycený následujícího roku jako sameček v Obrubech a místní samička, kontrolovaná v pískovně i v roce následujícím a dalšího jara pak zastižená při návratu v Itálii. 

Ostatní výsledky napověděly třeba úzké sepětí s nedalekým Červenským rybníkem, který slouží za chladného počasí jako náhradní zdroj potravy, po příletu i koncem hnízdění pak jako nocoviště. Byla odhalena shromaždiště i nocoviště dále na cestě od hnízdiště, jako jsou rybníky Ostruženský a Zrcadlo na Jičínsku, na Nymbursku pak rybník Žehuňský. Dále na cestě středočeských břehulí mocné moravské shromaždiště na rybníku Nesyt před cestou k maďarskému Balatonu. Krom informací z cest boleslavských břehulí bylo zjištěno například i to, že návratnost do míst narození či předchozího hnízdění není (narozdíl od „mých“ slavíků obecných) nijak výrazná, což však může být způsobeno i větší mortalitou ptáků, závislých na nárazovitě těžko dostupné potravě. Zjištěna byla také vazba na východočeská hnízdiště břehulí, dokonce se ukázalo, že mladý pták, okroužkovaný v kolonii u Dvora Králové ještě tentýž rok pomáhal krmit mladé v pískovně u Obrub! 

To, že břehule stejně jako ostatní naše „vlaštovky“ to v životě nemají lehké, ukázal i letošní rok. Přestože v pískovně u Obrub vznikla se zpožděním ještě podružná kolonie na protilehlém konci (ptáci, nemající kroužky), přílet na hnízdiště byl časově rozkolísaný. Přesto i letos v některých případech dochází k druhému hnízdění časnějších párů. Pískovna v Obrubech hostí vždy zhruba tisícovku ptáků, pro nedostatek času není kroužkovatelem hnízdění důsledněji monitorováno, pozornost je věnována zejména „prokroužkování“ populace.
Pavel Kverek

b

cdef

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

{mxc}

Slavičích hnízdišť na Mladoboleslavsku nápadně ubývá

c

Slavík obecný. Foto – Přemysl Vanek.

Bezmála tři desítky let sleduji na Mladoboleslavsku hnízdní úspěšnost slavíka obecného (Luscinia megarhynchos) a současně s tím i proměny této oblasti, mající k druhu efekt jednou příznivý, jindy dočista likvidační.

Přestože se slavíci dokáží na menší změny adaptovat, biotop definitivně zbavený podrostu opouští. V takovém případě pak záleží na dalším nakládání s prostředím, pokud byl zásah pouze jednorázový, křoviny „zmladí“ novými výhony a posléze zhoustnou, slavíci se již třetím rokem na místo vrátí. Kroužkování hnízdní populace ukázalo, že samci v čase takovéto „krize“ obsadí místa sousední, s nižší atraktivitou a dosud přehlížená. Největší posun „starousedlíka“ byl zaznamenán do vzdálenosti pěti kilometrů.

Celý článek →

Na Mladoboleslavsku chycen dosud nejzajímavější kříženec slavíků!

Umělé prostředí pro ptactvo – protierozní výsadby podél silnic (okraj Mladé Boleslavi) – foto: P. Kverek

 Mladá Boleslav – Při kontrole jednoho z tradičních hnízdišť slavíka obecného na okraji Mladé Boleslavi byl 3. června chycen adultní jedinec slavíka, vykazující známky křížení. Přestože se nejedná o první případ odchycení hybridního jedince během osmadvacetiletého výzkumu v oblasti, tento (v pořadí již čtvrtý) je bezesporu nejzajímavější.

Pokud by se všechna podezření potvrdila, byl by konečně zaplněn prostor v otázce křížení příbuzných slavíků, kde si vědci kladli otázku, jak to je s hybridními samicemi, jež na rozdíl od plodných samců, se buď vůbec ze snůšky nevylíhnou a pokud žijí, pak jsou zřejmě sterilní.

Celý článek →

VVT 2009 – chladno, déšť i zajímavá setkání

Část pracovní skupiny s průvodcem F. Štanclem – foto: P. Kverek

Víkendový výzkumný (vzdělávací) tábor v okolí Přelouče, přestože počasí mnoho nepřálo, navštívilo přes dvě desítky účastníků. A protože profil této ornitologické akce bude připraven pořadateli později (v tuto chvíli setkání ještě probíhá), omezím se pouze na jakési „vyjádření pocitů přespolního účastníka“.
Hezkých pár let jsem na tomto „prohledávání“ východočeské přírody chyběl. Čekal jsem, až operační prostor „spadne“ z kopců a nekončících lesů do otevřené krajiny k řece.

Celý článek →

Slavíci urychlili návrat na hnízdiště Mladoboleslavska

a

Slavík obecný. Foto – Přemysl Vaněk.

Sledování příletu slavíka obecného (Luscinia megarhynchos) probíhá v SV části Mladoboleslavska letos po osmadvacáté. Každoročně jsou od začátku dubna namátkově navštěvována tradiční hnízdiště, protože však jejich počet dosahuje téměř padesátky, není možné z časových důvodů pravidelně sledovat všechna. Zjišťování probíhá pomocí provokace „konkurenčním“ zpěvem slavíka obecného z MP3 přehrávače a rovněž i vizuálně, protože křoviny jsou v té době ještě přehledné. Přestože se dosud nejčasnější datum snížilo v roce 2007 na hodnotu 17. dubna, pod polovinu měsíce se nedostalo.

Celý článek →

A sovy hynou dál…..

a   Mladoboleslavsko – Zejména u sov se úhyny zjišťují obtížně. Ještě během noci, nebo těsně po ránu jejich mrtvá těla často poslouží za potravu jiným predátorům či divokým prasatům. Navíc těla, ležící na frekventované vozovce, auta v krátké chvíli rozjezdí natolik, že nelze za jízdy ani zjistit, co uhynulo a případně zastavit.

   Za desítky let, co se ornitologii věnuji, jsem se setkal s množstvím sovích tragédií, mnohdy kuriózními. Vzpomínám, jak ještě v 80.letech minulého století byl například sýček obecný (Athene noctua) natolik běžný, že nejčastější sovou, bezvládně ležící na silnici, po předchozím nalákání světly, byl právě on. Dokonce jediný můj ptačí preparát, který spolu se mnou v kabinetu posedává, je sýček z uvedené doby, nalezený v Sobotce. Dnes sýčkové v oblasti téměř chybí, hnízdišť je pouze několik.

   V komínech, zejména hájoven, končili svůj život puštíci obecní (Strix aluco), kteří po pádu do sopouchu již nedokázali k otvoru vystoupat a hynuli vysílením. Kalousi ušatí (Asio otus) byli nejčastěji nalezeni pochůzkářem na železnici, když je v noci do kolejiště srazil rychle jedoucí svítící vlak. Výři velcí (Bubo bubo), hynuli nejčastěji na „stožárech smrti“ – sloupech vysokého napětí, s nebezpečnými konzoly. Často vůbec nespadli a zůstali po výboji elektrického proudu zaklíněni mezi izolátory převaděče. Kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) přinesl kdysi hajný z Žehrovských lesů. sovu našel utopenou v sudu u hájenky. Šlo tehdy o první důkaz výskytu tohoto druhu v oblasti.

   Sovu pálenou (Tyto alba) přivezl onehdy domů řidič náklaďáku z cesty po Slovensku. Po nárazu zůstala ležet v rohu nákladní korby. Kroužek na její noze vypověděl o nočním dravci vše zbývající. Sova pálená byla před několika dny rovněž nalezena ve Veselé u Mnichova Hradiště, bez hnutí ležící poblíž stodoly. Podle ohledání se lze domnívat, že uhynula po zimě vysílením. Označena byla na Mělnicku, jako mládě v předchozích letech.

   Z nočních lovců však nehynou pouze sovy, doručena k nám byla samice lelka lesního (Caprimulgus europaeus), záměrně sražená na silnici u Kněžmostu rychle jedoucím autem.

   Vzhledem ke skutečnosti, že právě sovy jsou lákány reflektory dopravních prostředků a následně při střetu zabíjeny, ztráty na populacích mohou být lokálně velmi vysoké. Navíc, jak již bylo zmíněno, monitorování jejich úhynů je velmi obtížné.
Pavel Kverek

b

a

{mxc}

Čekáme je každým dnem – jarní tah slavíků modráčků

a

Tah slavíka modráčka začne již co nevidět. Foto – Tomáš Bělka.

   Mladoboleslavsko – Otužilý slavík modráček středoevropský (Luscinia svecica cyanecula) je prvním z kvarteta našich slavíků, kterého můžeme po zimě spatřit. Chytání na jarním tahu bývalo populárním už v čase, kdy se ještě kroužky razily ručně po garážích a sklopky ohýbaly z „drátů“ do kola. Kolik jen nadšenců vyhlíželo koncem března v náplavech řek k severu postupující modráky, aby na chvíle setkání po zbytek života nadšeně vzpomínali!
Časy se ale změnily. Nezapomenu, jak jsem byl od samého začátku posedlý touhou po setkání s vysněným ptačím parádníkem. I proto jsem od poloviny 80. let chodil k Jizeře a modráčky vyhlížel. Červi mezitím mizeli v nenasytných hrdlech všudypřítomných červenek a každé mihnutí pod břehy i v houští, jak posléze ukázaly sklopky, patřilo právě jim.

Celý článek →

Vítejte v roce vodního skorce!

sv

Skorec vodní – Pták roku 2009. Foto – Tomáš Bělka.

Klášter nad Jizerou – Mnohé obdivovatele ptactva nepochybně potěšila zpráva, že vyvoleným druhem pro rok 2009 je houževnatý a vlastenecky založený skorec vodní (Cinclus cinclus), opeřenec v mnoha ohledech zajímavý a dodnes značně tajemný. Rovněž také velký nedočkavec ve vztahu k blížícímu se jaru.

Celý článek →