Mladoboleslavsko – Slavik modracek stredoevropsky (Luscinia svecica cyanecula) je slavikem s nejdelsi dobou pobytu u nas. Vzdyt prvni samci se mohou objevit uz ve druhe dekade brezna! Protoze mam v evidenci kontrolu jineho az z 5. listopadu, prodleva na nasem uzemi muze vyrazne prekrocit i sedm mesicu! Dnes vsak upreme pozornost na dobu jarniho navratu a zamyslime se tez nad ptaky, v case prutaznymi.
Dvojí hnízdění slavíků v našich zeměpisných šířkách není pravděpodobné. Foto – Kryštof Chmel.
Výzkumem hnízdní populace slavíka obecného (Luscinia megarhynchos) v SV části Mladoboleslavska byly pro druh zjištěny některé nové poznatky a řada známých byla ověřována a i zde potvrzena. Zkoumány byly i další názory, podezření či zjištění ornitologů – předchůdců, které se potvrdit nepodařilo. K nim patří i zmínka o dvojím uskutečněném hnízdění v jedné sezóně od dnes již nežijícího kolegy Pavla Čtyrokého z pražské ZOO.
Věnovali jsme tomuto tématu kdysi mnoho času. Úkol ověřit možnost druhého hnízdění slavíka obecného v tomtéž roce jsem si vzal tehdy za své a po téměř třiceti letech sledování problematiky jsem došel k závěru, že v podmínkách naší republiky je taková možnost velmi nepravděpodobná.
Byvalo to snadnejsi! Pred ctvrtstoletim stacilo v cervenci prehodit ruksak v kabinetu pres klandr a od „vedy“ byl pokoj. Zbytek casu do jara jsem vyckaval, odkud ze z Afriky se moji slavici „zahranicnim hlasenim“ pripomenou.
Cas projel krajinou jako nuz maslem. Konec stoleti, ktery se dlouho zdal tak groteskne daleko, je davno minulym, slavici zpetne hlaseni nedorazilo ani ze sousedniho okresu, natoz z Afriky! Neco se ale preci jen zmenilo. Konicek presel v zavislost!
Portrét samce slavíka obecného po jarním příletu. Foto – Pavel Kverek.
V rámci výzkumu „boleslavské“ hnízdní populace slavíka obecného (Luscinia megarhynchos) jsou shromažďována i data, vztahující se k příletu a odletu druhu. Přestože přílety jsou sledovány již od roku 1983, teprve v novém století byl návrat prvních jarních ptáků zjišťován i s využitím přehrávky zpěvu a odchyty pro kroužkování.
O jarním návratu je obecně známo, že bývá rychlejší než podzimní odlet do zimovišť; ptáci jsou hnáni potřebou hnízdit. U slavíků, podobně jako u jiných pěvců, jsou těmi nejrychlejšími staří samečci, se zkušenostmi z předchozího hnízdění i z cesty domů. Podle mých poznatků to platí bezezbytku. Nejčasnější datum jarního návratu do zkoumané oblasti je 10. dubna 2009.
Vyprahlé hnízdiště na svazích PR Baba. Stará Studénka. Foto – Pavel Kverek.
Mladoboleslavsko – Slavík obecný (Luscinia megarhynchos) hnízdí na Mladoboleslavsku ve dvou od sebe odlišných prostředích. Jedna jsou vlhčí, druhá sušší. Nebylo zkoumáno, do jaké míry jsou tyto odlišné tváře lokalit pro druh důležité, obecně lze totiž říci, že ptáci v oblasti osidlují všechna příhodná stanoviště a mezi zmíněnými lze nalézt i varianty přechodné. Je však přinejmenším zajímavé, do jaké míry jsou slavíci směrem k nabídce tolerantní. Stačí jen postavit vedle sebe – třeba v krajině Bakovska – hnízdiště od řeky a ze svahů rezervace Baba.
Spatřit slavíka koncem léta je velmi obtížné. Foto – Pavel Kverek.
Co se děje se slavíky obecným a tmavým poté, co vyhnízdí a rodina se rozpadne? Tento otazník museli klást za svá pozorování ornitologové mnohde v Evropě. A kladli. Někteří byli dokonce přesvědčeni, že rodiče z hnízdiště nadobro zmizí. Vždyť tolik se k nim v létě badatelé nachodili, nic neslyšeli a neviděli. Nic tedy ani nechytali – když ano, viseli tam ptáci jiní.
Zhruba do konce minulého století bych s nimi souhlasil. Ten čas školních prázdnin dobře znám, lokality se zdají být opravdu pustými a času je tam škoda utrácet, zejména při vzpomínce, co dokáží ve stejném čase dobře natažené sítě u vody, přes vodu či v rákosí!
Dolni Bousov – CES (Constant Effort Sites) je monitoring hnizdnich populaci ptaku, provadeny prostrednictvim chytani do narazovych siti. Vice o teto problematice zde .
Jednim z odchytovych mist CES je i Cervensky rybnik u Dolniho Bousova na Mladoboleslavsku s rozlohou 35 ha a poradovym cislem 21. Akce zde bezi od roku 2006, tedy patym rokem, a tento bude pro nedostatek casu zaroven i rokem poslednim. Pro toto ohlednuti nejsou ale prichystany udaje o poctech nachytanych ptaku, ani souhrn kontrolnich odchytu. Prispevek – jak uz nadpis napovida – je spise pocitovy. Objevi se zde informace, ktere v CESove databazi najit nelze, protoze tam nepatri.
Pelichající slavík obecný – 7.7.2007 Kolomuty na Mladoboleslavsku. Foto – Pavel Kverek
Procesu pohnízdní výměny peří u slavíka obecného (Luscinia megarhynchos) se intenzivně věnuji od začátku tohoto století. Řada výsledků byla publikována v posledních dvou číslech a sborníku Panurus (v čísle 17 ZDE v čísle 18 ZDE), protože však výzkum jde dál, nové poznatky přibývají. Kromě ověřování způsobu zjišťovaní výskytu adultních pelichajících ptáků v lokalitě pomocí provokace druhovým varovným hlasem jsou dále například získávána data zahájení procesu pelichání. A právě tady se podařilo posunout problematiku zase o kousek dál.
Portrét hybridního samce slavíka obecného/tmavého. Foto – Pavel Kverek.
Kříženci slavíka obecného (Luscinia megarhynchos) se slavíkem tmavým (Luscinia luscinia) – důkaz o jejich příbuznosti
Skutečnost, že se mohou zmíněné druhy spolu křížit, je známa z umělých chovů v Německu již z minulého století. Tam také vzešla první podezření na samovolné křížení těchto slavíků v přírodě. Napozorovaných a kroužkováním potvrzených případů tam začalo přibývat v čase, kdy první výsledky zaznamenala i česká ornitologie. Dnes už je i u nás poznatků o tomto fenoménu, zejména díky specializaci, mnohem víc. A zdá se, že i naše podmínky jsou schopny objasnit mnoho důležitého.
Krkonošští modráčci jsou značeni barevnými kroužky. Foto – Luděk Petrilák.
Čtvrtý díl seriálu o slavících nás zavede za modráčkem tundrovým – čtvrtým z kvarteta našich slavíků.
Slavík modráček tundrový (Luscinia svecica svecica) – nejotužilejší slavík
Tento poddruh modráčka se na území republiky vyskytuje pouze v náhorních rašeliništích Krkonoš. Na dvou hnízdištích se tam objevuje s značnými výkyvy, v počtu zhruba padesáti jedinců.
Přítomnost druhu byla v místě prokázána v 60. letech minulého století a od té doby je výskyt sledován. Zejména po roce 2000 bylo odborníky dosaženo výrazných úspěchů, přesto však mnoho otázek zůstává i nadále nevyjasněných.
Upozornění:
Výbor VČPČSO se dohodl individuálně posoudit a příp. fin. podpořit členské aktivity v ochraně a výzkumu ptáků. V případě zájmu vyplňte prosím formulář a zašlete jej na pobočkový mail: vcpcso@centrum.cz
Za podporu děkujeme:
