Ve dnech 19. 8. a 21. 8. 2013 byly v k. u. obce Kamenna Horka (Svitavy) pri kontrole migrace dravcu a capu nelezeny tri uhynule exemplare dvou druhu dravych ptaku, a to lunaka cerveneho (Milvus milvus, kriticky ohrozeny druh, 2 ex.) a kane lesni (Buteo buteo, 1 ex.). Uvedeni ptaci byli zabiti vybojem elektrickeho proudu pri dosedani na sloupy elektrickeho vedeni nizsiho radu. Tuto skutecnost dovozujeme z toho, ze u dvou ze tri uhynulych dravcu byla ve sparech nalezena ulovena korist (konkretne hrabos polni Microtus arvalis).
Články autora: Milan Janouek
Hromadné úhyny ptáků – mohou za něj bujaré novoroční oslavy?
V minulych dnech probehla ve sdelovacich prostredcich rada informaci, tykajicich se neobvykleho uhynu vysokeho poctu ptaku na ruznych mistech Zeme. Nejsledovanejsim je pravdepodobne hromadny uhyn mnoha ptaku ve Spojenych statech americkych, konkretne ve state Arkansas, kde uhynulo na tri tisice (podle jinych zprav az pet tisic) ptaku, kteri doslova popadali na zem z nebe.
Nová šance pro ibise skalní
V dobach faraonu byl ibis skalni (Geronticus eremita) siroce uctivan a byl dokonce jednim z hieroglyfickych symbolu. Ty doby jsou vsak davno pryc a dnes je ibis nejvzacnejsim ptacim druhem stredniho vychodu – zde jeho volne zijici populaci tvori pouze tri dospeli ptaci a jedno letosni mlade. Jeste donedavna se melo za to, ze volne zijici populace vymizela, ale v roce 2002 byla nalezena mala populace sedmi ibisu pobliz starovekeho mesta Palmyry v Syrii, zrejme poslednim utocisti techto krasnych ptaku.
Husice nilská – pravidelná ozdoba našich rybníků ?
Mnozí pozorovatelé ptáků a milovníci přírody se v posledních letech na našich vodách, zejména rybnících, setkali jednou či vícekrát s relativně novým členem české avifauny, totiž s husicí nilskou (Alopochen aegypticus). Pamatuji, že poprvé jsem se s ní setkal na rybníce Hvězda u Opatova v roce 2006, kdy jsme ji zastihli (tedy vlastně byli dvě) společne s kolegou Petrem Moutelíkem. Nebýt stativového dalekohledu, možná bychom však dodnes přemýšleli o tom, nač se vlastně díváme. Odkud se zde ale vlastně husice nilské nebo též husice egyptské vzaly ?
Radarová stanice na ostrově Madeira ohrožuje endemické buřňáky
Po několika letech nejistoty a nečinnosti započala portugalská vláda definitivně výstavbu vojenské radarové stanice na vrcholu hory Pico de Areeiro, jednoho z nejpopulárnějších turistických cílů na ostrově a také jediné hnízdní lokality buřňáka madeirského (Pterodroma madeira), vzácného a endemického mořského druhu.
Hora Pico de Areeiro je součástí území NATURA 2000 a jako významnému ptačímu území (SPA) jí náleží daný stupeň ochrany dle evropské legislativy.
Tlak na táhnoucí ptáky ve Středomoří pokračuje ……
Středomoří – Lov táhnoucích ptáků v severní Africe a v zemích blízkého východu na pobřeží Středozemního moře je významnou kulturní a ekonomickou činností. Mezinárodní organizace Birdlife International (BI) ve spolupráci s dalšími partnery vytvořila v minulých letech projekt zaměřený na prosazování udržitelnějšího využívání přírodních zdrojů v souvislosti s lovem ptáků.
Velké množství ptactva hnízdícího v Evropě nebo ve střední a západní Asii přelétá každoročně Středozemní moře napříč nebo táhne podél jeho břehů. Někteří z ptáků zimují již na území severoafrických států, zpravidla při pobřeží,
jiní táhnou až do subsaharské Afriky. Ptáci používají v průběhu tahu různé strategie. Využívají vhodných lokalit (např. mokřin) podél svých migračních tras, čápi, pelikáni nebo dravci využívají vrstvy teplého vzduchu pro delší klouzavý let, jiní ptáci např. někteří pěvci využívají zastávek na ostrovech ve Středomoří pro doplnění energie potřebné k přeletu. Významné a notoricky známé jsou z tohoto pohledu rovněž úzké úžiny, kde dochází někdy k velkému shromáždění táhnoucích ptáků (Gibraltarský nebo Messinský průliv tzv. „Bottleneck sites“).
Vzhledem k tomu, že ptáci táhnou ve velkých počtech předvídatelnými místy, každoročně ve stejném období, jsou na místech svého výskytu již očekáváni místními, ale i zahraničními lovci. Lov táhnoucích ptáků je velkým problémem prakticky ve všech zemích na pobřeží Středozemního moře, a bohužel je nutné konstatovat, že přes veškeré proklamace a snahu, ani některé země Evropské unie (Itálie, Řecko) nelze z této skupiny vyjmout. U některých členů EU (Kypr, Malta) lze hovořit dokonce o nemožnosti oficiálního prosazení zásad EU ve vztahu k lovu táhnoucích ptáků. Obdobná je situace i v dalších zemích regionu, kde lze lov ptáků označit za důležitou společensko-hospodářskou aktivitu, které se navíc účastní stovky tisíc lidí, a to zejména ve venkovských oblastech. Postupnému rozšiřování nežádoucí aktivity napomáhá snadnější přístup ke zbraním, levnější střelivo nebo snazší dostupnost terénních vozidel.
Cílem projektu BI bylo redukovat nadměrný ilegální lov stěhovavých ptáků, podporovat více udržitelnou praxi a zvýšit účinnost mezinárodních dohod o ochraně migrujícího ptactva. Jako cílové země byly v rámci projektu vybrány Tunisko a Libanon. Získání přehledu o skutečném rozsahu ilegálního lovu nebylo z mnoha důvodů jednoduché. Výzkumníci tak odhadují např., že ve čtyřměsíčním období roku 2005 bylo jen na území Libanonu střeleno nebo chyceno na 1780 čápů, jeřábů a pelikánů a 3640 dravých ptáků. Jedním z problémů, se kterými se při potírání nelegální činnosti lovců ochranářské organizace a státní instituce potýkají, je často nejasná hranice mezi „zákonnými“ a ilegálními lovci. O tlaku na divokou přírodu svědčí i některé odhady počtu lovců ptáků – tak například v Tunisku je to 11.400 registrovaných lovců, v Maroku přes 40.000, v Alžírsku 92.000, v Libanonu 60.000, v Sýrii dokonce 500.000 (u toho asi 300.000 registrovaných) atp. Z různých zdrojů zjistili ochranáři rovněž, že Libanon je centrem pro nezákonný obchod s ptáky mezi Sýrií, Tureckem, Egyptem, Maltou a Kyprem. Významný je mezinárodní nelegální lov – ve státech severní Afriky působí lovci ze států Perského zálivu, podobně španělští lovci střílejí koroptve v Maroku, francouzští nebo italští lovci střílejí drozdy v Tunisku a také v egyptských mokřadech působí lovci ze zemí EU i odjinud. „Turistický lov je významná aktivita v regionu“, říká Jonathan Barnard, jeden z realizátorů projektu. Při lovu využívají pytláci různé metody odchytu či zabíjení ptáků, nechybí ani používání moderních metod jako CD přehrávačů jakožto vábniček.
Výsledkem projektu bylo mimo jiné vytvoření řady směrnic pro politiky a instituce dotčených zemí a zásad pro zodpovědnější lov stěhovavých ptáků v oblasti. Tento materiál byl poté zveřejněn v angličtině a arabštině. Zvláštní zřetel byl v této souvislosti věnován mladým lidem a dětem, aby byla ovlivněna další generace potenciálních lovců. Doufejme, že vlády dotčených zemí společně s některými organizacemi lovců a dalšími institucemi podniknou alespoň částečné kroky ke zlepšení situace tak, aby evropští ptáci nenacházeli v oblasti Středomoří smrt v takové míře jako dosud.
Zdroj: www.birdlife.org, volně přeložil M. Janoušek
_________________________________________________________________
K problematice bych si dovolil uvést vlastní názor na nevymahatelnost dodržování předpisů, různých dohod či konvencí na ochranu migrujícího ptactva zejména v zemích EU. Zdá se mi, že mnoho dobrého, co bylo zamýšleno v této části tzv. „zelené politiky“ EU nepadlo na úrodnou zem a zůstává pouze na papíře, nadto se velmi málo využívá represí při porušování výše uváděných předpisů. M.J.
Budeme se setkávat s kormoránem malým pravidelně i ve východních Čechách?
Východní Čechy – Otepluje se. Na politické scéně jistě ne, ale termín globální oteplení (jak se nyní módně ujalo, výstižněji však určitě klimatické změny) postřehnou jako jedni z prvních přírodovědci. Markantnější příznaky dokládajících změny podnebí zjišťují již delší dobu například botanici či entomologové. Tyto příznaky spočívají především ve změnách a posunech geografického rozšíření některých druhů rostlin a hmyzu. V případě savců, a ještě více ptáků, jejichž akční rádius je obecně vysoký, nemusí být takové změny zpočátku nápadné a mohou být přikládány rovněž jiným vlivům. Ať tak či onak, pomalu si zvykáme, že v přírodě zastihujeme některé dříve nevídané druhy ptactva a poznenáhlu se naopak loučíme s těmi, které u nás bývaly třebas pravidelnými hosty.
Koliha malá podruhé na Lánském rybníce u Svitav
Svitavy – Mezi vzácnější, ale velmi zajímavé bahňáky patří koliha malá (Numenius phaeopus). Na území České republiky se jedná o pravidelně protahujícího, avšak nepříliš početného zástupce čeledi slukovitých. Hlavní hnízdní populace kolihy malé leží v Evropě na Islandu, v oblasti Skandinávie a Ruska. Celosvětová populace je odhadována na 1-2 miliony exemplářů (Wetlands International 2002).
Ve východních Čechách bývá koliha malá zaznamenávána nepravidelně na více lokalitách. Za jediné místo s pravidelným výskytem lze ale označit snad jen vodní nádrž Rozkoš, kde byla pozorována i početnější hejna (např. 22 ex. v roce 1981 nebo 32 ex. v roce 1976 – P. Ždárek 1987).
Na Svitavsku nebyla koliha malá zaznamenána do roku 2008, ačkoliv i do té doby došlo k několika pozorováním, při nichž prolétající kolihy nebyly jednoznačně určeny. Osobně si například pamatuji květnové pozorování menší skupiny kolih, které jsem před několika lety vyplašil na poli nad rybníkem Hvězda a Nový u Opatova, a které odletěly severním směrem bez jakýchkoliv hlasových projevů. Jejich přesné určení se mi tehdy nezdařilo, ale mohlo jít právě o kolihy malé. Výskyt kolihy malé ale neuvádí ani F. Jetmar (2000) ve své práci Výskyt a změny početnosti ptáků na soustavě rybníků u Opatova nebo J. Vrána v Avifauně svitavského Dolního a Horního rybníka v letech 2004-2007 (práce SOČ, 2008). Zkrátka koliha malá patří na Svitavsku, přestože jde o území s více rybníky, ke vzácným druhům.
Proto jsme byli potěšeni pozorováním této kolihy, kdy z druhý z autorů zaznamenal její let a následné přistání na bahnech vypuštěného Lánského rybníka dne 1.5.2008. Situace se opakovala i v letošním dubnu, kdy 22.4. Luboš Novák informoval ostatní ornitology o kolize malé opět na Lánském rybníku. Ptáka sedícího ve vegetaci vypuštěného rybníka pozoroval poprvé v 10:30 hod. Při námi pozorovaném odletu se koliha ozvala typickým opakovaným a krátkým hlasem.
K opakovanému výskytu kolihy lze dodat, že Lánský rybník patří k rybníkům pravidelně loveným v jarním období a protože kolihy malé mají výraznější jarní, nežli podzimní tah, vytváří tak uvedená lokalita jedno z mála vhodných míst k odpočinku táhnoucích bahňáků při jarní migraci.
Milan Janoušek a Luboš Novák
{mxc}
Početnost některých druhů ptáků
Kvantitativní výzkumy ptačích druhů jsou jednou z mnoha ornitologických disciplín. Ve své podstatě se zabývají početností ptáků v určitém území (může jít o výzkumy hnízdních populací nebo např. shromažďujících se ptáků na tahových zastávkách, pelichaništích či zimovištích) . Tyto výzkumy se zpravidla vztahují k menším územím, u větších ploch (např. na úrovni zemí) je vždy stanovení početnosti složitější. Proto ornitologie užívá různých odborných metod výzkumů, kde se bohatě využívá mj. statistiky. U větších území jsou však výsledky většinou zatíženy chybou, dá se říci, že jde pouze o odhady.