Krajina v okolí Proudnického rybníka. Foto L. Kadava
Od roku 2012 každoročně si na těchto stránkách můžete přečíst, co nejzajímavějšího přinesla právě uplynulá sezóna na Proudnickém rybníku u Žiželic (okres Kolín). Nejinak je tomu i letos, kdy se ohlédneme za rokem 2016. Rybník leží zemědělské krajině v blízkosti cidlinské nivy, z jižní strany je dominantní hradba převážně listnatého lesa, ze severu je dominantou těleso dálnice D11 a intravilán obce Žiželice.
Portrét krkavce velkého. Foto Libor Šejna
Již druhým rokem VČP ČSO vyhlásila „svého“ ptáka roku. Důvody jsou ryze praktické. Jedná se o druhy, u nichž pobočce citelně chybí konkrétní data o současném, ale i historickém rozšíření v regionu východních Čech. Fundovaná a odborná role pobočky je tak v případných správních řízení oslabena a omezena. V roce 2016 byl vybrán krkavec velký (Corvus corax), druh, který (nejen) ve východních Čechách zvyšuje svoji početnost. Ruku v ruce s tímto faktem přichází i zvyšování počtu konfliktů mezi ochranou přírody a hospodářským využitím krajiny. Co tedy víme o krkavci v našem regionu?
Cvrčilka zelená. Foto J. Bartoš
V České republice vodní toky ve zcela přirozeném stavu nacházíme jen zřídka. Většina řek i drobnějších potoků byla v minulosti (od počátku průmyslové revoluce) postupně cíleně upravována, především napřímením, prohloubením, rozšířením a opevněním koryt. S těmito technickými úpravami docházelo i k likvidaci břehových porostů, mokřadů a podmáčených stanovišť, byly nevratně zničeny říční biotopy. V současnosti je snaha o přiblížení modifikovaných vodních ekosystémů přírodě blízkým podmínkám, ať už pomocí jejich revitalizace či renaturace. Tento příspěvek je ukázkou, že citlivě provedená revitalizace, byť drobné bezejmenné vodoteče v polích, může mít již první sezónu po provedení prací významný pozitivní vliv na místní avifaunu.
Rorýs obecný na hnízdě. Foto L. Petrilák
V květnu letošního roku jsem požádal v rámci interního grantového řízení VČP ČSO o poskytnutí finančních prostředků na nákup 5 ks rorýsích budek. Důvodem bylo, že v minulých letech došlo k likvidaci nejdůležitějšího hnízdiště rorýsů v Hořicích (desítky hnízdících párů) v bytových domech v Pelikánově ulici, které se nacházejí v blízkosti sídla společnosti Swell, a.s.
Nalezený luňák červený v typické pozici naznačující možnost otravy jedem. Foto Dušan Rak
Problematika trávení vzácných druhů ptáků, zejm. dravců, je v posledních letech stále velmi aktuální. Jednou z doposud posledních známých obětí se stal kriticky ohrožený luňák červený, který byl nalezen 14.4. 2016 přímo na hnízdní lokalitě nedaleko Nového Bydžova. V Královehradeckém kraji jde o velmi vzácný druh hnízdící řídce jen v počtu jednotlivých známých párů. Celorepublikový počet prokázaných hnízdících párů pak aktuálně nepřesahuje 100.
Čápi bílí na hnízdě. Foto R. Waldhauser
Migrační vzory ptáků se mění v reakci na globální změny životního prostředí. Řada ptačích druhů se na tyto změny adaptuje např. častějším zimováním v místech, která doposud obývaly striktně tažné populace. Mezi tyto druhy lze jistě zařadit i čápy bílé (Ciconia ciconia), u nichž lze fenomén relativně již častého a pravidelného zimování v našich zeměpisných šířkách vysvětlit mírnými průběhy zim a tím dostupnějšími potravními zdroji. Přesto však stále můžeme řadit záznamy zimujících čápů u nás jako neobvyklá pozorování. Jinak je tomu v jižní Evropě, zejm. ve Španělsku.
Časopis Panurus, který vydává Východočeská pobočka České společnosti ornitologické (VČP ČSO) ve spolupráci s Východočeským muzeem v Pardubicích, stále patří mezi nejkvalitnější tuzemské odborné ornitologické tiskoviny, které dlouhodobě plní obecně prospěšnou roli recenzovaných přírodovědných periodik, a to i v době rychlejších a atraktivnějších (ale ne vždy dostatečně důvěryhodných) způsobů prezentace výsledků na internetu.
Nicméně existence časopisu bude i nadále závislá především na publikační aktivitě členů VČP ČSO
a dalších českých ornitologů. Rukopisy do letošního čísla je možné posílat až do počátku června 2016 na e-mail libor.praus(at)gmail.com. Pokud se nechystáte psát dlouhý, např. faunistický článek, je tu také možnost zaslat až do poloviny července krátké sdělení, nebo nějakou stručnou zajímavost z terénu. Inspirovat se můžete články v předchozích číslech. Všem přispěvatelům předem děkuji. Pokud váháte nebo si s něčím nevíte rady, neváhejte mě kontaktovat s žádostí o pomoc. Vaše data jsou cenná a jsou potřeba – podělte se o ně! Pokyny pro autory ZDE
S nadějí na budoucí spolupráci
Libor Praus, šéfredaktor
Sýček obecný na Chlumecku v roce 2014. Foto L. Kadava
Druhým a závěrečným rokem probíhá celostátní mapování sýčka obecného (Athene noctua, blíže ZDE), ještě v druhé polovině 20. století byl sýček naší nejhojnější sovičkou, nyní je jednou z nejvzácnějších. To se týká i regionu východních Čech, kde lze v současnosti považovat populaci sýčka na hranici vyhynutí. Monitoring sýčků navíc probíhá v době mapování ptáků pro nově připravovaný atlas a tak lze očekávat zvýšené úsilí mapovatelů i o tento druh. Přineslo již tedy mapování sýčků nějaká překvapení v našem regionu?
Břehouš černoocasý islanddský (L.L. islandica) je na Islandu předmětem intenzivního výzkumu. Foto T. Gunnarson
Nedávno publikovaná zpráva Igora Popova a Dmitrije Starikova, uveřejněná v časopise Wader Study, přináší záblesk optimismu v době, kdy se ornitologové obávají poklesu početnosti nominátního poddruhu břehouše černoocasého Limosa limosa limosa v převážné části jeho hnízdního areálu až na kritickou mez. Ve stejné době, kdy početnost břehouše v západní části jeho rozšíření klesá v průměru o 5% ročně, došlo ke kolonizaci nových území v těch oblastech Ruska, které jsou situovány již mimo doposud obecně přijímané hranice severního okraje hnízdního areálu tohoto poddruhu. Prakticky v téže době je zdokumentována také expanze poddruhu L. limosa islandica na Islandu.
Upozornění:
Výbor VČPČSO se dohodl individuálně posoudit a příp. fin. podpořit členské aktivity v ochraně a výzkumu ptáků. V případě zájmu vyplňte prosím formulář a zašlete jej na pobočkový mail: vcpcso@centrum.cz
Za podporu děkujeme:
