Články autora: Lukáš Kadava

   Novobydžovsko – Řeky a jejich nivy představují širokou škálu biotopů, které poskytují životní podmínky pro řadu druhů rostlin a živočichů, včetně ptáků. Řeky v přírodním stavu se na území ČR vyskytují již zřídka. Úpravy řek a jejich niv s cílem tlumit povodně nebo zlepšit odvodnění krajiny mohou mít velmi nepříznivý vliv – mohou značně snížit ekologickou hodnotu toku i přilehlých nivních lokalit. Výsledkem takových zásahů jsou sice povodně méně časté a kratší, ale úpravy způsobují také hydrologickou izolovanost mnoha řek od jejich niv. Důsledkem toho je pak úbytek biotopů a snížení schopnosti nivy plnit mnoho svých přirozených funkcí (např. ovlivňovat povodně či zadržovat sedimenty a živiny). Hydrologické a ekologické propojení řek s jejich nivami je základem fungování řek.

   
Regulačních úprav nebyla ušetřena ani řeka Cidlina na Novobydžovsku a Chlumecku. Dnešní tok řeky je napřímený a okolní niva byla odvodněna a z větší části přeměněna na zemědělskou půdu. Zachovalé luční porosty jsou hnojeny a koseny několikrát ročně. Z původních druhově bohatých aluviálních luk tak zůstaly pouze unifikované travní porosty s několika málo dominantními druhy.

   
I přes drastické změny, kterými řeka a její niva prošly, zůstala zde stále zachována některá místa s vysokou diverzitou v jinak zemědělsky intenzivně využívané krajině. Podstatnou část z druhové pestrosti tvoří právě ptáci. Řeka Cidlina je ornitologicky zajímavá na mnoha místech. Ponechám-li stranou Žehuňský rybník, pozoruhodný úsek toku nabízí řeka na Chlumecku mezi obcemi Lučice a Loukonosy. Toto území je známé především shromaždišti husy polní (Anser fabalis) a husy velké (Anser anser) v zimním a předjarním období (více než tisíc exemplářů), či zimovištěm dřemlíka tundrového (Falco columbarius).

   
Jednou z ornitologicky nejpozoruhodnějších částí cidlinské nivy je úsek toku řeky od obce Luková po Chlumec nad Cidlinou na rozhraní Novobydžovska a Chlumecka. Ačkoli návštěvy lokality byly a jsou víceméně náhodné a nepravidelné, bylo zde zjištěno přes 115 druhů ptáků, přičemž většinu tvoří druhy územím migrující. Na tahu zde byly pozorovány mj. všechny tři druhy našich hus (Anser sp.), jeřábi popelaví (Grus grus), orlovec říční (Pandion haliaeetus), orel mořský (Haliaeetus albicilla) či racek bělohlavý (Larus cachinnans). Nejatraktivnější jsou jarní rozlivy Cidliny, kdy se dle rozsahu povodně vytváří souvislé jezero sahající od Nového Bydžova až k Chlumci nad Cidlinou. Může být až deset kilometrů dlouhé a v nejširším místě až dva kilometry široké. Na hladině takového dočasného jezera se zastavují ostralky štíhlé (Anas acuta), hoholi severní (Bucephala clangula), hvízdáci euroasijští (Anas penelope) či morčáci velcí (Mergus meganser). V mělkých partiích se pak shromaždují čejky chocholaté (Vanellus vanellus), kulíci zlatí (Pluvialis apricaria), břehouši černoocasí (Limosa limosa), kolihy velké (Numenius arquata) a řada druhů vodoušů (Tringa sp.).

   
V hnízdní době početnost druhů přirozeně klesá. Cidlinská niva již dávno není kdysi tradičním hnízdištěm břehoušů či bekasin otavních (Gallinago gallinago). Zbytky tvrdého luhu dávno postrádají staleté duby, které byly domovem dudků chocholatých (Upupa epops) a jednou z posledních výsp mandelíka hajního (Coracias garullus) v Polabí. V současnosti zde lze zaslechnout hlas strnada lučního (Miliaria calandra) či křepelky polní (Coturnix coturnix). V polích hnízdí čejka chocholatá – letos na lokalitě jedenáct párů (jistě ne náhodou bylo poslední prokázané hnízdění břehouše černoocasého na Hradecku zjištěno v roce 1994 právě na této lokalitě), kulík říční (Charadrius dubius), konipas luční (Motacilla flava), v keřích podél drobných vodotečí a polních cest ťuhýk obecný (Lanius collurio). Louky využívají jako potravní stanoviště čápi černí (Ciconia nigra) a oba druhy luňáků (Milvus sp.).

   
V zimním období využívají Cidlinskou nivu zimující či migrující kormoráni velcí (Phalacrocorax carbo), motáci pilichové (Circus cyaneus), káně rousné (Buteo lagopus) či ťuhýci šedí (Lanius excubitor).

   
Luční porosty u Lukové mají z hlediska ochrany přírody ještě jednu výhodu: patří vícero vlastníkům, a tak jsou v jarním a letním období sečeny mozaikovitě (což má příznivý vliv zejména pro hmyz) a rovněž některé jejich části nejsou hnojeny (pozitivní vliv na druhovou skladbu rostlin). Obraz o tom, že právě tyto louky patří k těm nejzdravějším v oblasti, si lze udělat zejména v průběhu dubna – kde jinde si již dnes poslechnete koncert více než třiceti zpívajících skřivanů polních (Alauda arvensis) najednou?
Lukáš Kadava

{mxc}