Články autora: Lubo� Nov�k

Svitavy – Na Štědrý den jsem se jako každoročně vypravil do přírody přilepšit ptákům. Štědrodenní zásyp slunečnicí, napíchnutí jablek na kraje větví a zavěšení kousku loje vždy přiláká jako první sýkory parukářky (Parus cristatus), uhelníčky (Parus ater), koňadry (Parus major), modřinky (Parus caeruleus), přiletí i brhlík lesní (Sitta europaea) a další opeřenci, kteří si sami vyberou co je pro ně vhodné. Osobně se mně naskytne krásná podívaná na přiletující druhy. Po chvíli však odcházím, abych svoji přítomností nerušil.

Na zpáteční cestě jsem se zastavil u svitavských rybníků. U Horního rybníku zůstalo ještě malé oko, které umožnilo ranní očistu pro asi desítku kachen divokých (Anas platyrhynchos), ojediněle bylo slyšet hlasy hýlů obecných „trumpeťáků“ (Pyrrhula pyrrhula), z olšin za drsného skřehotání vylétla volavka popelavá (Ardea cinerea) a ukryla se do rákosin na Dolním rybníku a hejno čížků lesních (Carduelis spinus) nalétalo do korun olší. Dolní rybník byl pokryt ledovým příkrovem jen v jeho horní části a na jeho okraji jsem v mlhavém oparu zahlédl většího racka, kterého jsem nebyl schopen určit. Následujícího dne mně známý fotograf Zdenek Musil podal zprávu o racku , který se prochází na zcela zamrzlém rybníku.

Nemeškal jsem a zašel jsem našeho vánočního racka zdokumentovat digiscopingem, ale ani přesto jsem si netroufl jednoznačně určit druh. Domněnky mé i některých kolegů se rozcházely mezi juvenilním rackem stříbřitým (Larus argentatus), rackem středomořským (Larus michahellis) a rackem bělohlavým (Larus cachinans). Když jsme se nemohli stoprocentně rozhodnout ani pomocí dostupné dokumentace, rozhodl jsem se obrátit na významné ornitology pány Martina Vavříka a Jiřího Šírka a poprosil je o určení. Dostalo se mi odpovědi, že se pro tuto dobu rozhodně jedná o netypicky vybarveného ptáka. V rozsáhlé a podrobné zprávě mi popsali jednotlivé znaky vedené k co nejpřesnějšímu určení druhu.

I pro ně to asi nebylo zpočátku jednoznačné určení , ale konečný verdikt zněl Larus argentatus. Tímto se nám situace vyjasnila. Protože hladiny okolních rybníků, vzdálené vzdušnou čarou 1,5 – 7 km, jsou zamrzlé, racek se po sporadických odletech vrací nanejvýš do půldruhé hodiny a od Štědrého dne tu zůstává. Rád přijímá krmení pro kachny, které sem nosí zahrádkáři a kolemjdoucí. Zjevné poškození tento pták nejeví, což usuzuji z jeho chování. Aktivně se prochází po zamrzlé hladině a nebojí se přijít až ke břehu. Setrvání tohoto ptáka snad souvisí s přepeřováním a dá se přirovnat k pobytu potáplice severní (Gavia arctica) na poldru u Žichlínku v prosinci 2008.

Kromě toho, že tohoto racka zhlédli všichni svitavští pozorovatelé ptáků, stal se i zájmem široké veřejnosti a lidé se na nás obracejí s otázkami, o který druh se jedná, čím se živí a proč je právě na našem rybníku.

Luboš Novák

Dne 14. 1. 2010 byl opraven druh racka – podle nejnovějších komentářů odborníků se jedná o racka stříbřitého. Deternimace proběhla na základě doplňujících fotografií ptáka v letu, které  přikládáme. Komentář k determinaci naleznete v diskusi. Racek byl na Dolním rybníce naposledy pozorován 13. 1. 2010.

Opatov – Hoholka lední (Clangula hyemalis) je monotypický druh s arktickým rozšířením a její areál na severu zasahuje až přes 82^° s.š., na jih jen ojediněle do boreální zóny. Početnost v celé Evropě se v tomto století snižuje. Jedná se o tažný druh, který zimuje jižně od hranice ledu na mořských pobřežích, zřídka jižněji než 40^° s.š. Zatoulaní jedinci byli zastiženi až po Azory, Madeiru, Pyrenejský poloostrov a ve Středomoří a v severní Indii. Českou republikou zřídka protahuje a stávají se případy, že přezimuje. V malém množství přilétá skoro každou zimu. Byla zjištěna ve všech částech ČR a SR, na podzim hlavně na rybnících, později na nezamrzajících řekách, kde jednotlivci i přezimují. Většinou je zjištěna jednotlivě, vzácně v malých hejnkách do 10 ex. (HUDEC a kol.,1994).

Při jedné ze svých podzimních návštěv opatovských rybníků jsem měl to štěstí, že jsem mohl pozorovat právě tento tažný druh. Stalo se tak 17.10.2009 na Novém rybníku u Opatova, když jsem kolem 13.hodiny poblíž skupinky poláků velkých (Aythya ferina) zahlédl 1 ex. hoholky lední při očistě peří a po celkové kontrole druhů na hladině jsem zahlédl ještě jednoho potápějícího se exempláře tohoto druhu. Příčinou výskytu vzácnějšího druhu mohlo být období po ustupující studené frontě, kdy teplota dosahovala asi 4^° C. V průběhu více jak hodinového pozorování se jeden z exemplářů dvakrát ozval, prolétl se krátce nad hladinou, mimoto se hoholky často společně potápěly. O přítomnosti hoholek ledních jsem informoval ornitology v blízkém okolí a po chvíli jsem tuto lokalitu opustil. Druhého dne jsem se opět vypravil ke kontrole lokality, když hlavním důvodem bylo zdokumentování hoholek. Jednoho z exemplářů jsem opět zahlédl u skupinky poláků velkých, po provedené fotodokumentaci tento jedinec odlétl severovýchodním směrem. Začal jsem hledat druhou hoholku, která po chvíli vyplula z rákosin, poté vzlétla a následovala prvně odlétající. Dokumentaci výskytu hoholek jsem tak pořídil za minutu dvanáct a zbyly mě jen krásné vzpomínky.

Z dalších dostupných zpráv kdo pozoroval hoholku lední na Novém rybníku byl Moutelík Petr.

Hoholka lední je patrně nově zjištěným druhem na Opatovských rybnících. Ve své práci o výskytu a změnách početnosti ptáků na soustavě rybníků u Opatova uvedené v publikaci SYLVIA (2000) ji neuvádí ani F. JETMAR. Jsem rád, že tímto pozorováním mohou být hoholky zapsány do seznamu pozorovaných druhů na soustavě Opatovských rybníků.

Luboš Novák