Olomoucko a Svitavsko – V prvni polovine dubna letosniho roku doslo k uhynu vice nez 1500 racku chechtavych (Larus ridibundus) v prirodni rezervaci Chomoutovske jezero u Olomouce. I medialne jiz znamy pripad setrila ve spolupraci s Policii CR, Spravou CHKO Litovelske Pomoravi a Statni rostlinolekarskou spravou (SRS) take Ceska inspekce zivotniho prostredi. Jejim verdiktem bylo zjisteni otravy racku pouzitim rodenticidu na okolnich zemedelskych pozemcich.
Články autora: Jiří Mach
Letošní otrava racků rodenticidy u Olomouce nemusí být výjimkou
Květnová exkurze ČSO do NP Hortobágy v Maďarsku
V jedne z nejnavstevovanejsich ornitologickych lokalit ve stredni Evrope jsem uz nekolikrat byl. Od me posledni navstevy je to ale skoro deset let, a navic to bylo vzdy v suchem letnim obdobi. Kdyz se tedy na webu CSO rozhodovalo o cili jarni exkurze, kliknul jsem na NP Hortobagy. Po zverejneni vysledku hlasovani jsem ani chvili nevahal. Prihlasil na dny 13. – 16. kvetna 2010 sebe i sestileteho syna Ondrase na jeho prvni zahranicni „expedici“. Na ni, doufam, uvidi nektere druhy, ktere zna doposud jen z atlasu. Stali jsme se tak cleny prvniho ze dvou zajezdu, ktere pro CSO poradala CK Primaroute, nebot zajem byl pochopitelne docela velky. Sestavu cestovatelu v autobuse bych rozdelil do tri skupin. Zkusenejsi pozorovatele-birdwatcheri ptaku, jejich fotografove, a ti, kteri se do teto oblasti prijeli s mirne exotictejsimi ptacimi druhy teprve seznamovat.
Jaký bude osud svitavského Dolního rybníka?
Svitavy – Dolni rybnik ve Svitavach patri ve vychodnich Cechach mezi ornitology a milovniky ptaku ke znamejsim a take nejnavstevovanejsim lokalitam. Zpravy o pozorovani zejmena zajimavejsich ptacich druhu pronikaji diky prakticky kazdodennim kontrolam pozorovatelu mezi odbornou verejnost ruznymi zpusoby. Peclive proto sledujme, jaky je nyni zamer zdejsich hospodaru, kteri mohou vyrazne zmenit charakter zdejsich ptacich spolecenstev.
Jarní návštěva polské Doliny Baryczy
Skupina labutí malých v Dolině Baryczy. Foto – Jerzy Bartuzi.
Polsko, Dolina Baryczy – Inspirací k víkendovému jarnímu výjezdu do této polské oblasti mně byla loňská pozvánka od Pawła T. Dolaty, kterou prezentoval na těchto webových stránkách. K ještě většímu nažhavení pak jistě přispěla úspěšná cesta za labutěmi malými (Cygnus columbianus), kterou právě na jaře loňského roku do této krajiny uskutečnili Kuba Vrána s Petrem Suvorovovem. A tak už v zimě jsem plánoval jarní návštěvu do této zajímavé Ptačí oblasti NATURA 2000 k rybníkům u Milicze a Przygodzic.
Čimčarání u svitavské pekárny
Svitavy – V posledních letech se na různých úrovních diskutuje o ubývání vrabců domácích (Passer domesticus). O příčinách se vedou debaty a probíhají i určité odbornější iniciativy, které mají osvětlit příčiny toho stavu, projevujícího se především v západní Evropě. Mnohé příčiny úbytku jsou patrné „na první pohled“, k jiným se budeme muset vyjádřit až na základě skutečně doložených výsledků vědeckých studií. Pozorování synantropních druhů ptáků se věnuje poměrně široké spektrum osob, včetně těch, které neholdují ornitologii nebo birdwatchingu. Setkání s vrabcem domácím tak u nás stále ještě při troše snahy a pozornosti není ničím výjimečným.
Brochure ‘‘Birds of Landscape Park Kretinka valley’’ was published
Svitavsko – Member of our local branch MSc Jiri Mach published brochure about birds of ‘‘Landscape Park Kretinka valley’’ in fall 2009. This protected area is situated nearby Svitavy town. Author recorded occurence of 126 bird species, including 104 breeding species.
Vyšla brožura „Ptactvo přírodního parku Údolí Křetínky“
Svitavsko – Na severovýchodním okraji malebné Českomoravské vrchoviny, v trojmezí krajů Pardubického, Jihomoravského a Vysočiny, se nachází čtyři přírodní parky. Jde o poměrně rozsáhlou komplexní oblast, kde předmětem ochrany je typický ráz prostředí s mozaikovitým střídáním lesů, polí, luk, pastvin a sídel člověka. Romantická kopcovitá krajina zde nabízí nepříliš kvapný způsob života bez přílišného vlivu lidské civilizace.
Reliéf jednoho z parků je výrazně ovlivněn řekou Křetínkou, zahlubenou do prastarých geologických vrstev. Mezi Poličskem a Svitavskem se tak na ploše 5570 hektarů rozprostírá na jihu Pardubického kraje přírodní park Údolí Křetínky.
Jeho intenzivnější poznávání v rámci nově vymezeného území nastalo od roku 1996, kdy byl park tehdejším Okresním úřadem ve Svitavách vyhlášen. K tomu měly sloužit mapovací průzkumy Libora Dvořáka a Zdeňka Vermouzka, provedené v roce 1997 se zaměřením na druhy ptáků v území hnízdící. Ze stejného důvodu jsem v letech 2006 a 2007 pak uskutečnil orientační monitoring jako zřejmě dosud nejkomplexnější poznávání místního ptactva. Znalosti jsem však čerpal i z let předešlých a následných, a do brožury tak zapracoval i pozorování z mimohnízdní doby.
Dodnes se do prostředí parku velmi rád vracím sám i se svými kolegy, nejen při průzkumech a sčítání ptáků pod patronací České společnosti ornitologické. Cesty to mnohdy nejsou jen ornitologické, neboť krajina přitahuje i z dalších důvodů. Výskyt živých organizmů, o to víc značně pohyblivých ptáků, je třeba chápat a posuzovat v širší oblasti, než jen v uměle vymezených hranicích. Proto je v komentáři ke každému druhu připojena i krátká zmínka o znalostech z blízkého regionu a stav poznání v naší republice.
K objektivnějšímu hodnocení společenstva ptáků v poměrně rozsáhlém území je zapotřebí více terénních i odbornějších kontrol nejen v době hnízdění. Proto nemůže jít v této publikaci o úplný a dokonalý souhrn poznatků o avifauny přírodního parku. Již nyní ale lze předložit poměrně zajímavé výsledky, které je možné různými způsoby využít. I to je cíl této brožury, jejíž vznik podnítilo oddělení ochrany přírody odboru životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Pardubického kraje. OŽPZ mi dvouletý monitoring hnízdních populací nejen zadal, ale později jsem u něho i uspěl při účasti v grantovém řízení na vydání samotné brožury, která má 76 stran.
Naprostá většina získaných ornitologických pozorování je výsledkem mé terénní práce od roku 1994, zejména však z období let 2006-2009. Ojediněle byly některé údaje získány od Luboše Nováka, Josefa Zeleného, Dušana Rossiho nebo Ivy Rambouskové, prostřednictvím osobního kontaktu nebo internetových zpráv. Na mapování (zejména sov v jarním období) se pak podíleli Milan Janoušek, Petr Mach a Jakub Vrána. V červnu 2006 se v území parku konal „Víkendový výzkumný tábor“, zaměřený na sledování hnízdících ptačích druhů, který pořádala naše pobočka.
Souhrn o hnízdících druzích ptáků přírodního parku Údolí Křetínky v roce předkládají citované práce Zdeňka Vermouzka a Libora Dvořáka z roku 1997. Další srovnávací a doplňovací informace pocházejí z mé osobní databáze ornitologických záznamů a pozorování, která jsem prováděl především v oblasti Stašova a Jedlové na tamních vodních plochách v letech 1994-2009. Jiné dříve publikované zprávy jsou spíše výjimkou, a pocházejí pak z již starších ornitologických souborů pozorování nebo z ústního a písemného podání (Lubor Urbánek z Litomyšle a Jakub Mach z Poličky). Některé údaje se podařilo získat od členů místních sdružení ČMMJ (oblast Stašova, Jedlové nebo Svojanova), které jsem oslovil písemným dotazníkem v roce 2004. Všem výše uvedeným patří poděkování za ochotu a spolupráci, jako rovněž těm, kteří ochotně poskytli své fotografie – Jakub Mach, Zdeněk Musil a Marián Polák.
Celkem tak dnes známe údaje a pozorování o výskytu 126 druhů ptáků v území přírodního parku Údolí Křetínky. Jde i o druhy zastižené v těsné blízkosti hranic parku. Za hnízdící můžeme označit 104 druhy. Jen v době jarního nebo podzimního tahu bylo zaznamenáno 18 druhů a v zimním období pak 3 druhy. Jeden druh (tetřívek obecný Tetrao tetrix) je považován za druh v parku trvale vymizelý.
Nejvíce jde o ptáky, kteří osídlují nejrůznější lesní prostředí, zemědělskou krajinu, lidská sídla a říční toky. Méně pak o druhy, vyhledávající mokřady a vodní plochy. Za v parku nehnízdící bylo označeno 19 druhů. Jedná se buď o zimní hosty ze severu, jako jsou brkoslav severní (Bombycilla garrulus), pěnkava jikavec (Fringilla montigringilla), drozd cvrčala (Turdus iliacus), protahující druhy – např. dudek chocholatý (Upupa epops) nebo vodní ptáci a dravci, a dále o druhy, které park buď natrvalo opustily (tetřívek), či pro hnízdění momentálně nenacházejí vhodné podmínky, ale v okolních oblastech se mohou rozmnožovat – břehule říční (Riparia riparia), ledňáček říční (Alcedo atthis), čáp bílý (Ciconia ciconia). Hodnocení četnosti výskytu je do jisté míry zatíženo subjektivitou, ale přesto byla významná část druhů ptáků zařazena do kategorie ojediněle se vyskytujících druhů. Čtrnáct druhů potom lze označit za druhy svým výskytem velmi běžné. Jedná se o skřivana polního (Alauda arvensis), vlaštovku obecnou (Hirundo rustica), konipase bílého (Motacilla alba), střízlíka obecného (Troglodytes troglodytes), červenku obecnou (Erithacus rubecula), rehka domácího (Phoenicurus ochruros), drozda zpěvného (Turdus philomelos), kosa černého (Turdus merula), pěnici černohlavou (Sylvia atricapilla), budníčka menšího (Phylloscopus collybita), sýkoru koňadru (Parus major), špačka obecného (Sturnus vulgaris), pěnkavu obecnou (Fringilla coelebs) a strnada obecného (Emberiza citrinella). Potom lze hovořit i o druzích, které nejsou příliš běžné, ale patřily by, společně s některými výše uvedenými, mezi určité typické ptačí obyvatele. Například čáp černý (Ciconia nigra), holub hřivnáč (Columba palumbus), puštík obecný (Strix aluco), ťuhýk obecný (Lanius collurio), rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus), skorec vodní (Cinclus cinclus), konipas horský (Motacilla cinerea), linduška lesní (Anthus trivialis), pěnice vlašská (Sylvia nisoria) nebo cvrčilka říční (Locustella fluviatilis).
Čím je avifauna přírodního parku zcela jistě zajímavá, je její různorodost. Díky charakteru i poloze zdejší krajiny a jejích prvků se v území vyskytují v době hnízdění jak druhy podhorské až horské – např. kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), sýc rousný (Aegolius funereus), linduška luční (Anthus pratensis) nebo ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), tak zároveň do parku z jihu pronikají ptačí druhy hojnější spíše v níže u nás položených oblastech, např. lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) nebo pěnice vlašská (Sylvia nisoria).
Jiří Mach
Zimní ptactvo Svitavska v historii i dnes
Svitavsko – Při mém pravidelném sledování webových stránek maďarských pozorovatelů ptáků (http://birding.hu) a určitého obdivu například nad počty zde zimujících bernešek rudokrkých (Branta ruficollis) nebo záznamu o potáplici lední (Gavia immer), jsem si vzpomněl, že jsem před časem vytvářel určitou databázi ornitologických pozorování ptačích druhů, o jejichž přítomnosti v období zimy na Svitavsku máme určité doklady.
Všeobecně je známo, že vymezit „zimní období“ je vzhledem k nejrůznějším okolnostem (zejména klimatické a potravní aktuální podmínky) poněkud ošemetné, ale já se držel kalendářního období měsíců prosinec, leden a únor. V konkrétní podobě dat je pak nutný komentář k jednotlivým záznamům.
Přesto lze nahlédnout s nastávající zimou jaké výsledky tak máme v době, kdy byla zmiňovaná databáze naposled aktualizovaná před rokem. Použité jsou v ní nejrůznější zdroje, od pravidelně mnou shromažďovaných údajů od mých kolegů, kteří v regionu působí a svá pozorování ochotně poskytují, až po nejrůzněji prezentovaná data na internetu, ale třeba i získané zprávy z akce „Co dělají ptáci v zimě?“, kterou pořádáme pro školní mládež a veřejnost. V ní pak najdeme zmínku o 115 druzích ptáků.
Zajímavé je poohlédnutí se po již značně „zaprášených“ záznamech, ze kterých bych uvedl např. labuť zpěvnou (Cygnus cygnus) – Opatov, 1934, husici liščí (Tadorna tadorna) – Opatov, 1972, chocholouše obecného (Galerida cristata) – Svitavy, 1949 nebo potáplici lední (Gavia immer) – Opatov, 1903 a 1910. Známá i z literatury jsou tisícihlavá hejna skřivanů ouškatých (Eremophila alpestris) – Svitavy, 1954 a 1966 nebo stovky sněhulí severních (Plectrophenas nivalis) – Svitavy, 1962-1963 i léta 50. a 60. Zhruba v poslední dekádě je to pak doklad např. o bukači velkém (Botaurus stellaris) – Svitavy, 2002, kolize velké (Numenius arquata) – Opatov, 2006, slučce malé (Lymnocryptes minimus) – Opatov, 2003 a 2005, moudivláčkovi lužním (Remiz pendulinus) – Opatovec, 1997, skřivanovi ouškatém (Eremophila alpestris) – Svitavy, 2005, konopce žlutozobé (Carduelis flavirostris) – Svitavy, 1996 a 1988, kalousovi pustovce (Asio flammeus) – Svitavy, 2005 nebo rarohovi velkém (Falco cherrug) – Svitavy, 2007. Přitom je třeba konstatovat, že Svitavsko není žádné typické území, kde by trvaleji a ve větších počtech ptáci přečkávali zimní období.
Znatelné jsou také určité změny, které avifauna nejen naší republiky prodělává. Dokladem jsou třeba stále četnější pozorování volavek bílých (Egretta alba), orla mořského (Haliaeetus albicilla) či špačka obecného (Sturnus vulgaris) nebo rehka domácího (Phoenicurus ochruros), popřípadě spíše raritní záznamy o čejce chocholaté (Vanellus vanellus) – Svitavy, konec ledna 2007. Pochopitelně se mění (spíše osciluje) počet pozorování i množství jedinců např. u brkoslavů severních (Bombycilla garrulus) a dalších zimních hostů naší oblasti.
Zmínka nepadla o relativně běžnějších či naopak méně často vídaných druzích zejména vodních ptáků (hohol, husy, morčáci a další), které lze v zimním období za určitých podmínek sledovat při tahu nebo potulkách územím Svitavska. Podobně i o ptácích spíše stálých. Zkrátka i v zimním období není o zážitky (často velmi překvapivé) při pátrání po ptácích nouze. A komu „nestačí“ ptactvo v jeho „rajonu“, pak neváhá za „špeky“ nebo jenom pro zpestření jezdit nejen na jižní Moravu, ale třeba i do zmiňovaného Maďarska. Při troše štěstí se to jistě vyplatí.
Jiří Mach
Výjimečné pozorování bukače velkého (Botaurus stellaris) ve Svitavách
Svitavy – Ptactvo svitavského Dolního rybníka sleduji pravidelně již třináct let. Pátrat sem po zajímavých druzích přijíždím na kole nejčastěji v měsíci říjnu. Příčinou je samozřejmě v tento čas snížená hladina při výlovu rybníka a dosud příhodné prostředí rozsáhlých porostů rákosin, orobince a zblochanu. Při jedné z letošních podzimních kontrol se mi podařilo skutečně neobvyklé pozorování bukačů velkých (Botaurus stellaris), které bych zařadil mezi mé nejzajímavější ornitologické zážitky nejen ze Svitavska.
Zde bukače zastihneme během posledních let v nejrůznějších částech roku nepravidelně, ponejvíce na rybnících Nový u Opatova, Velký Košíř u Litomyšle a právě na Dolním rybníku. Tady jsem jej překvapil i letos 26. března při brodění v podmáčených litorálech. V roce 2001 jsme prokázali na tomto rybníku i jeho zimní pobyt (3x počátkem února) a potěšil nás tehdy také svým dlouhodobějším setrváním v říjnu a listopadu.
V sobotu 24. října 2009 jsem prohlížel zmenšenou hladinu Dolního rybníka z jeho přední pravé části. Počítal jsem kachny divoké (Anas platyrhynchos), zjistil hvízdáka euroasijského (Anas penelope) a několik lysek černých (Fulica atra). Při pohledu do zadních partií rybníka jsem si nemohl nevšimnout v kontrastu s tmavými stonky orobince, které jsou jinak ponořené pod vodou, světlého těla kráčejícího bukače velkého. Okamžitě vyrážím rychlou jízdou k lepšímu místu pro pozorování. Odtud právě odchází pan Pěnička, na kterého volám. Když se tak jako já raduje z objevení tohoto u nás stále poměrně vzácného ptáka, oznamuji mu, že v přítoku vidím ještě další dva jedince. Zprávu rychle přenáším přes sms svým svitavským kolegům, z nichž rychlým krokem zanedlouho přichází Luboš Novák se stativovým dalekohledem. Vládne bohužel nepříliš dobré počasí, a viditelnost tak není ideální. Vadí nám to především proto, že digiscopingová fotodokumentace nebude moc kvalitní. I tak si ale „lebedíme“, protože je nám jasné, jak výjimečné okamžiky prožíváme. Podobné počty bukačů by nám jistě „záviděli“ i ornitologové a birdwatcheři z daleko věhlasnějších lokalit u nás, třeba na jižní a střední Moravě nebo v Polabí a v jižních Čechách. A to vychází za chvíli z rákosiny nejblíže od nás čtvrtý bukač, který nám parádně předvádí sbírání potravy ze stébel rákosu i z malých kaluží na bahně. Všichni čtyři bukači (patrně jen dospělci) jsou v rozvážném pohybu. Jeden i krátce přeletí část rybníka. Pokouším se litorál kontrolovat ještě pozorováním z úplné zadní části rybníka, ale nejlepší pozici máme u tabule č. 4 naučné stezky. Od 12:45 hod. do 16:00 hodin si užíváme tento zážitek. Mezitím přemýšlíme, odkud se bukači vzali a jestli se tu zdrží déle. A také o tom, jak by to bylo s jejich zájmem o lokalitu, pokud by Rybářství Litomyšl „odbahnilo“ (lépe řečeno „umrtvilo“) rybník tak, jak to má v záměru. Druhý den potom sledujeme už jen jednoho bukače, znovu u rákosin v přítokové části rybníka.
Doma pochopitelně zkouším zjistit, nakolik je pozorování čtyř bukačů ojedinělé. Web ČSO, různé regionální zpravodaje, sborníky, mapovací atlasy a práce mě utvrzují, že jde o raritní počet najednou sledovaných ptáků. Musílek (1946) např. uvádí přelet několika jedinců 25. března 1925 nad rybníkem Šmatlán. Druhý vyšší počet bukačů pochází rovněž z Pardubicka – 23. dubna 1995 na Bohdanečském rybníku zaznamenal P. Bergmann také čtyři ptáky. „Vede“ však Žehuňský rybník, odkud M. Jelínek uvádí z 25. 5. 1991 čtyři bukající samce, z 20.6.1992 a 4.6.1994 rovněž čtyři bukače. Rekordní je 20. červen 1993, kdy se podařilo zjistit i pět jedinců. Věřím tomu, že ve většině případů však šlo spíše o registraci hlasů nebo pozorování bukačů z větší dálky. Náš Dolní rybník má jednu unikátní výhodu. Pokud už se tu vyskytne nějaký vzácnější ptačí druh, pak si ho zde obvykle prohlédneme velmi dobře. V tom mi dají zapravdu i mí svitavští kolegové.
Vlastní někdo z čtenářů tohoto příspěvku i další záznamy o podobně výjimečném počtu pozorovaných bukačů?
Jiří Mach
Co jsou podzimní lovy ptactva ?
Pokaždé, když se od konce léta začíná ozývat v krajině střelba od rybníků, přeji ptákům mnoho štěstí při kličkování mezi broky našich myslivců. Každoročně mám pocit, že se vracíme o několik století nazpět. Zastánci halali jistě budou tuto kratochvíli a touhu vystřelit si na živý terč vyvracet tisíciletou mysliveckou „tradicí a kulturou“. K tomu má ale sloužit sportovní střelba na oficiálních střelnicích.
