Choceňsko – Možná si řeknete: „Co je na kukačce?“. A přece, dnes je to jeden ze vzácných a ubývajících druhů naší přírody. Ovšem nemám na mysli ptáka kukačku obecnou, ale divoce rostoucí orchidej s ornitologickým názvem vstavač kukačka (též vstavač obecný Orchis morio). Když jsem se dozvěděl o poměrně bohaté populaci u Dvořiska na Choceňsku, začal jsem spřádat plány, jak a kdy se tam vypravit. Před několika lety jsem fotil 4 kukačky na Hadovně u Potštejna 22. května (loni už jsem tam nenašel ani jednu), tak mě poněkud zaskočilo, když mi David Číp počátkem května hlásil, že už jsou v plném květu.
Co teď? Času málo, povinností mnoho. Nakonec jsem to vymyslel tak, že jako učitel biologie uspořádám odbornou exkurzi pro několik gymnazistů, zájemců o biologii. Použil jsem i drobnou fintu a naší paní ředitelce, která je z Vysokého Mýta, jsem to podal jako „pátrání po vzácných orchidejích na Vysokomýtsku“. A bylo schváleno.
13. května 2009 jsme z Litomyšle vyrazili vlakem v 6:41, přestoupili v Chocni a z železného oře sesedli v Zámrsku před osmou ranní. Naše kroky směřovaly okolo Rzů k Dobříkovu. Hned za nádražím v Zámrsku se představil svým tlukotem slavík obecný, zajódlovala žluva hajní a od Dobříkova se hlásila kukačka obecná (no vida, i na tu se dostalo). Když jsme našli místo, kde bychom překonali řeku Loučnou, zamířili jsme k železnici, za níž nás čekal „ptačí ráj“ v podobě mokřiny a bývalého rybníka u Rzů. Ještě před tratí se nám na rákosu ukázal ťuhýk obecný, pod ním zpívala cvrčilka zelená.
Z tisícovek racků chechtavých byli někteří studenti úplně nadšení. V touze po co nejlepším záběru a zdařilém snímku toho skřehotavého mračna chtěli dojít až mezi hnízda do zblochanu. Naštěstí měli jen lehké letní obutí a někteří i kraťasy, a tak strach z vody, klíšťat, kopřiv a zápach nějaké zdechliny je od záměru odradily. Krom toho jsem jim to důrazně zakázal. Snad pochopili, že rackům taková návštěva vetřelců škodí a že bohatě stačí, když jim tam v červnu lezou kroužkovatelé. I tak jsme se tu kochali půl druhé hodiny. Nad hladinou manévrovali 2 rybáci černí, na hladině dominovali lysky černé, poláci velcí a chocholačky. Potápek černokrkých jsem napočítal 16, dále 2 potápky roháče, 2 samce lžičáka pestrého, nejméně 3 samce čírky modré a dále kopřivky a pár labutí, který vodil dvě šedá mláďata (ta si po chvíli vlezla mamince na záda). Do rákosí hned u cesty přistál samec motáka pochopa se stavebním materiálem pro hnízdo, v pobřežní vegetaci se překřikovali rákosníci proužkovaní, rákosníci obecní, bramborníčci hnědí a strnadi rákosní. Na louce za rybníkem jsme vyplašili skupinu 7 jespáků bojovných, kteří dosedli asi 50 m od nás a chodili v trávě jako nějaké malé slepice. A abych ten výčet uzavřel, na trase Rzy – Dobříkov – Sruby – Dvořisko nás téměř na každém poli doprovázely čejky chocholaté, nejvíc jich ale bylo právě na Rzech.
Prošli jsme Dobříkovem a za obcí zatočili vpravo ke Končinskému rybníku, kde hladinu ovládly 4 labutě. Jinak byla hladina prázdná, jen v koutě se krčili 2 roháči a lysky. Zato na konci hráze (na okraji pole) na nás pokřikoval párek kulíků říčních a z břehu rybníka se postupně zvedli 2 pisíci obecní a 2 jespáci bojovní. Po kraji pestrobarevné louky plné kohoutků (zase ornitologické jméno), kopretin a pryskyřníků jsme došli na poněkud zamokřenou luční enklávu mezi rybníky Končinský a Podedvorní. Zde upoutaly žlutě kvetoucí kosatce a mě taky žluťuchy (snad lesklé), které rovněž začínaly kvést. Po dřevěné lávce jsme přešli přes vodní kanál na pole, kde se opět proháněly 2 čejky, a taky zajíci.
Už poměrně svěžím tempem jsme prošli kolem rybníka Rutník, kde jsem si zapsal jen rákosníka velkého, rákosníka obecného, 2 samce pochopa a další 2 čejky. Hladinu jsem prohlédnul jen přes rákosí, ale i tak se jevila prázdná. Pro mě to byl nezvyklý pohled, neboť kdykoli jsem na Rutník v minulých letech přijel, bylo tu nacpáno lyskami, mezi nimiž se tlačili (když to přeženu) kachny divoké, kopřivky, potápky malé, černokrké i roháči, labutě, někdy lžičáci, čírky nebo husy velké, v rákosí se ukrývaly volavky popelavé, někdy i bílé, nad rákosím vytrvale přeletovali pochopové. To vše podbarveno neutuchajícím, jemným hlasovým doprovodem kuněk ohnivých a při jedné dubnové návštěvě i pravidelným zaduněním bukače velkého. Jenže kde jsou ty časy! Rybáři zřejmě pochopili, že z rybníka mohou vytřískat ještě větší zisk, zvýšit rybní obsádku… Však to znáte.
Na sousedním rybníku Netušil (stále téměř bez vody) chodili 2 rackové, čejka, vrána. V severním cípu rybníka se za rákosím skrývalo 8 jespáků bojovných – dnes měli asi nějaký sraz, mejdan, letecký den, anebo že by se účastnili manévrů NATO? Za rybníkem u trati o sobě dávala vědět vytrvalým „dze, dze, dze, dze“ cvrčilka říční, letos moje první. To už jsme ale spěchali ke Dvořisku pátrat po kukačkách. Nakonec jsme se do louky vydali jen čtyři. Ostatní, zjevně unavení, ulehli na asfaltku a z povzdálí nás sledovali (a zřejmě si o nás mysleli svoje). Po chvíli hlásím první vstavač, a když se rozhlédnu kolem sebe, jsou jich tu skutečně desítky, možná stovky. Bohužel, všechny už jsou odkvetlé, takže jsme se moc nepokochali. I tak jsem ale spokojen, je vidět, že vstavačům kukačkám se tu daří.
Filip Jetmar
{mxc}
