Kněžmost – Srdce ornitologa zaplesá, vidí-li už druhým rokem klíčit mezi ohromnými a v zimě polomrtvými polními komplexy Kněžmostska ptačí ráj. Od rána do večera se tu hemží čečetkami zimními (Carduelis flammea), konopkami obecnými (C. cannabina), stehlíky obecnými (C. carduelis), zvonky zelenými (C. chloris), pěnkavami obecnými (Fringilla coelebs), pěnkavami jikavci (F. montifringilla), úpolníky (vrabec polní – Passer montanus) a strnady rákosními (Emberiza schoeniclus). Druhů v rozlehlé a těžko přehledné buřeni bude zřejmě ještě víc i jejich skladba je týden od týdne proměnlivá.
Krom těchto drobných ptáků je možno zjistit bažanty obecné (Phasianus colchicus) a dokonce i koroptve polní (Perdix perdix). Na drátech vysokého napětí sedí šedý ťuhýk (Lanius excubitor), tak trochu nechápu společnost drozdů kvíčal (Turdus pilaris) a tří dlasků tlustozobých (Coccothraustes coccothraustes). Poštolky obecné (Falco tinnunculus) a káně lesní (Buteo buteo) sem patří, zem je doslova rozvrtána spokojenými hlodavci.
Porost byl založen před dvěma lety a jde zřejmě o řádky rychle rostoucích dřevin s výhledem brzké a opakované sklizně palivového dřeva. Deformován svým výzkumem, už si v hlavě rýsuji kolik ona „produktivní topolová pařezovina“ jen pro Kněžmost získá mladých slavičích párů.
Nyní ono prostředí budoucího lesa dotváří velké množství plevelů, nízkých i vyšších, od rmenu přes pelyněk až k nejvyšší řepce, které nabízí dostatek atraktivní potravy, ale i dokonalý úkryt. Proto se celá řada opeřenců ráda zdrží i přes noc. Pro ostatní to je coby kamenem dohodil k lesům při úpatí Českého ráje, nebo opačně do rákosin rybníku Ohrada či Kněžského, známého zimováním vodoušů kropenatých na lysých bahnech se stružkou.
V loňské zimě jsem si pleveliště mnoho nevšímal, porost byl nenápadný a řídký, letos mne lednový výjev nad polem přinutil zastavit a dokonce se vrátit s dalekohledem. Pro sítě ale nepůjdu, pozemek je soukromý a také schází čas. Budu se ale chodit dívat, je určitě na co.
Můj kamarád zoolog Prácheňského muzea ve výslužbě, ornitolog s značnými zkušenostmi a rozhledem, pod jihočeským nebem často říkával: „v přírodě je všechno o žrádle!“. Jak často Karlu Peclovi dávám za pravdu!
Jak jsem již psal na těchto stránkách o Štědrém dnu, mám dávno zkušenosti s tímto prostředím a vím, že jde vždy o veliké divadlo a dobrou školu poznávání života pěvců. Zatímco čečetky s konopkami i stehlíky spatříme hned, jak co chvíli spontánně vyletují a usedají po vršcích bylin, strnadi rákosní se chovají zcela opačně po způsobu myší. Dovedu si představit v tak obrovském komplexu i zimující pěvušku modrou (Prunella modularit) či střízlíka obecného (Troglodytes troglodytes).
O vzácnějších hostech ze severu lze s trochou fantazie uvažovat též, navíc tato nápadná zimní společenství pěnkavovitých ptáků vytváří svým pohybem „efekt spontánnosti“ a mnozí jiní přeletující na to rádi „slyší“.
Je škoda, že naše krajina ztratila dávno svoji mozaiku, sny o porevolučním návratu tohoto fenoménu se alespoň na Kněžmostsku, přes mnohá očekávání nenaplnily. Jsem rád, že plevelné rostliny v tomto komplexu přežily a přežívají, jsou mi potěšením když kvetou i když spí.
Pavel Kverek
