Racek stříbřitý (Larus argentatus). Foto: Jakub Vrána
Skotsko může zvídavému návštěvníkovi nabídnout spoustu laskomin. Ať už jde o historická města jako Edinburg nebo St. Andrew, tajemná jezera Loch Ness a Loch Lomon, malebnou vrchovinu či třeba rozsáhlé zelené pláně. Když je turista navíc ornitologem, může si pobyt v této krásné krajinš zpříjemnit i pozorováním různých zástupců ptačí říše.
Když pomineme dronte mauricijského (Raphus cucullatus) a holuba stěhovavého (Ectopistes migratorius), vystvané ve zdejším národním muzeu, je na místě zmínit například orla skalního (Aquila chrysaetos), bělokura skotského (Lagopus lagopus scoticus), rybáka rajského (Sterna dougallii) či kavče červenozobé (Pyrrhocorax pyrrhocorax).
Tento článek se bude týkat především útesů ležících u města Arboroath (odtud jejich název) nedaleko sto padesátitisícového Dundee. Krásné městečko vás může zaujmout už dechberoucím torzem katedrály z 12. století, nemluvě o poetickém švitoření větru v obilí a samotných útesech, majestátně odolávajících mořským vlnám. Už jen cestou k nim se dají pozorovat hejna labutí velkých (Cygnus olor) a kajek mořských (Somateria mollissima), stejně jako všudypřítomní racci žlutonozí (Larus fuscus) a stříbřití (Larus argentatus). U jednoho z nich se mi navic povedlo přečíst žlutý, plastikový kroužek s číslem T524. Jinak se dá s trochou štěstí v moři zahlédnout také tuleň a na trávníku u cesty pak kontrastně černobílý konipas bílý anglický (Motacilla alba yarrellii), často hledající potravu i přímo na chodnících nebo mezi lavičkami.
Mladý racek žlutonohý (Larus fuscus). Foto: Jakub Vrána
Díky odlivu se na kamenitém pobřeží v době mé návštěvy zdržovalo hejno kolih velkých (Numenius arquata) s několika vodouši rudonohými (Tringa totanus), střídavě pospávajícími a hledajícími potravu mezi kameny. Chybět nemohli ani hojní, poněkud posmutněle se ozývajíci ústřičníci velcí (Haematopus ostralegus). Kromě nich se mi na okraji útesu povedlo najít několik malých, tmavých, hustě kropenatých pěvců – šlo o u nás prakticky neznámé lindušky skalní (Anthus petrosus).
Samotná procházka po Arboroarth Cliffs nadchne asi každého, ať už se zajímá o opeřence nebo ne. Malá stezka jde přímo po okraji útesů a mnohde se dá sestoupit i níž. Kromě úchvatného pohledu na narudlé skály se zde můžete setkat s racky mořskými (Larus marinus) a tříprstými (Rissa tridactyla; v jednu chvíli jdete jen kousek od jejich hnízdiště). Na kamenech se tu sluní kormoráni chocholatí (Phalacrocorax aristotelis), a když se zadiváte dál do oceánu, uvidíte hned několik lovících terejů bílých (Sula bassana). Jste-li dostatečně rychlí, stihnete také proléající alkouny úzkozobé (Uria aalge), kteří občas sedí i ve vodě blízko pobřeží. Největší zážitek přišel však v mém případě o něco později, když se přede mnou objevili tři papuchalci bělobradí (Fratercula arctica) a postupně asi pět alek malých (Alca torda) se silnými, černými zobáky, na nichž při dobré vzdálenosti bylo možné zahlédnout i typický bílý proužek.
Další den přinesl ještě o kousek dál v St. Andrew jednoho buřňáka ledního (Fulmarus glacialis), ale tím mé krátké ptačí dobrodružství ve Skotsku skončilo. Nebylo sice dlouhé, ale díky krásným útesům a jeho zajímavým obyvatelům stálo za to. Takze Good bye and See you latter …
Jakub Vrána
Kajka mořská (Somateria mollissima). Foto: Jakub Vrána
