Kulík písečný (Charadrius hiaticula) je druhem bahňáka s palearktickým typem rozšíření. Zasahuje až do Grónska a na východ Severní Ameriky. Geografická variabilita je málo výrazná, komplikovaná individuální variabilitou. Většinou jsou rozlišovány dvě subspecie – kulík písečný evropský (Charadrius hiaticula hiaticula), který obývá západní část areálu a kulík písečný sibiřský (Charadrius hiaticula tundrae) z Laponska a tunder severního Ruska a Sibiře.
Rozlišení obou subspecií v terénu podle zbarvení však není prakticky možné.Kulík písečný evropský, který přes naši republiku pravidelně protahuje, hnízdí při pobřeží západní Evropy, Pobaltí, k východu po Bílé moře, poloostrov Kola, pravděpodobně až po Novou zemi. Už od pobaltských státu k východu na poloostrov Kola se vyskytují smíšené populace s kulíkem písečným sibiřským. Evropská subspecie hnízdí také na Islandu, Faerských ostrovech, Špicberkách, v Grónsku a na pobřeží Baffinova a Ellesmerova ostrova, místy i ve vnitrozemí, zejména na velkých řekách. Hnízdní populace se nacházejí i ve státech, sousedících s Českou republikou: Německo 1900 – 2600 párů, Polsko asi 450 párů.
V České republice byly vícekrát pozorovány páry, jejichž chování nasvědčovalo možnému hnízdění. To však bylo zatím prokázáno jen jednou, když v roce 1952 bylo nalezeno hnízdo se snůškou na břehu rybníka Velká Kuš u Blatné. Hnízdění však nebylo úspěšné, neboť stoupající hladina by snůšku zničila, takže byla odebrána a uchována jako doklad.
Zimoviště kulíka písečného leží na pobřeží Francie a Středomoří, dále v pobřežních oblastech Perského zálivu po západní Indii a Afriku. Zimuje rovněž na britských ostrovech.
Z bahňáků, které se na našem území běžně vyskytují lze kulíka písečného zaměnit pouze s kulíkem říčním (Charadrius dubius). Proti tomuto druhu má kulík písečný zavalitější postavu, postrádá oční kroužek, má světlou oční pásku, táhnoucí se za oko, má kratší a silnější zobák, který je dospělých u kořene nápadně oranžový. Také nohy má výrazně oranžové, u mladých a v prostém šatu spíš žluté. Nejlépe viditelným rozlišovacím znakem je nápadná bílá páska v křídle viditelná v letu. Také hlas je u obou druhů naprosto odlišný.
Na přehradě Rozkoš patří kulík písečný mezi pravidelně protahující druhy. Jako u ostatních bahňáků, jsou jeho počty na lokalitě každoročně ovlivňovány manipulací s výší hladiny na přehradě. I za příznivých podmínek se však počty protahujících ptáků v jednotlivých letech poměrně dost liší.
Jarní tah, který je co do počtu protahujících jedinců méně výrazný, začíná již poměrně brzy. První ptáci se v některých letech objevují již v polovině března. Nejčasnější záznam uvádí A. Holub z 9.3.1999, kdy pozoroval 3 ex. Já jsem jej nejčasněji pozoroval 14.3., a to ve dvou letech – 1981 a 1983 (vždy 1 ex). V roce 2009 jsem pozoroval 4 ex dne 15.3. Jarní tah vrcholí ve druhé polovině května. Nejvyšší počet pozorovaný na jaře je 12 ex ze 14.5.2000 (Holub).
Podzimní tah dospělých ptáků začíná ve druhé polovině července. Nejčasněji na podzimním tahu jsem zastihl 2 ex dne 10.7.1983. Dospělí ptáci bývají na lokalitě zastiženi až do druhé poloviny září. Nejpozdnější pozorování dospělého jedince uvádí Holub z 23.9.2001.
Průtah mladých ptáků začíná koncem července. Nejčasnější datum – 19.7.2003 uvádí Holub, kdy pozoroval 1 ex. Začátek tahu mladých ptáků však převážně spadá až do měsíce srpna, maxima dosahují počty v průběhu září, kdy bývá na lokalitě pozorováno až několik desítek kulíků písečných, např. 20.9.2008 nejméně 45 ex. Holub uvádí až 50 ex, které opakovaně pozoroval v průběhu první a druhé dekády září 1998.
Většina ptáků lokalitu opouští ve druhé dekádě října, poslední jsou výjimečně ještě pozorováni v první dekádě listopadu, např. 4.11.2010 jsem pozoroval 1 ex, 6.11.1976 pozoroval 3 ex Hromádko a 7.11.2010 1 ex Holub.
Jaroslav Vaněk
Použitá literatura:
Fauna ČR, Ptáci 2/1, Academia 2005
Sborník VČP ČSO č. 9/1987