hrdlička karolínská (Zenaida macroura) – Kuba; foto: J. Vaněk
26.1.2008
Ráno balíme věci, loučíme se s rodinou Gustáva , ještě se zastavujeme pro Lojzu a pak již vyrážíme směr Havana. Cesta plyne celkem nerušeně, pouze na jednom místě poblíž Cienfuegos náhle na okraji silnice zaregistrujeme dva dravce, živící se na nějaké mršině. Není pochyb – jsou to karančové chocholatí (Caracara cheriway). Okamžitě brzdíme, bereme fotoaparáty a hrabeme se z auta. Než se nám to podaří, karančové se již vznášejí někde v dáli. No, alespoň si můžeme připsat nový druh. Před Havanou zastavujeme na jedné z pláží Playas del Este a poklidný Karibik, měníme za mnohem bouřlivější Atlantik. Docela příjemná změna. Pak již bez jediného zaváhání přijíždíme do Havany k paní Heleně. Všichni, až na Lojzu jdeme na večeři do jedné pouliční pizzérie. Lojza má svůj program. Teprve druhý den se ke svému úžasu dozvídám, že Lojza navštívil místní kino, kde prý dávali nějaký španělský film, pochopitelně ve španělštině. Kolik toho z filmu Lojza měl, ví jen on sám, protože na mé dotazy na děj, odpovídal dost neurčitě.
27.1.2008
Ráno projevila dámská část výpravy přání, prohlédnout si muzeum E. Hemigwaye, takže vyrážíme hledat muzeum. Snažíme se řídit mapou Havany, ale opět si ověřujeme, že podle mapy se po Havaně zkrátka jezdit nedá. Takže se zkoušíme ptát domorodců, ale také to k ničemu nevede. Většinou vůbec netuší na co se ptáme, a nebo nás posílají úplně jinam, jenom ne k muzeu. Asi po dvou hodinách bloudění začíná atmosféra v autě houstnout. Preventivně to řešíme tak, že odstavujeme auta na okraji Staré Havany (Habana Vieja) a děvčata si berou taxíka. Já a Petr jdeme do centra pořizovat záběry ze života Havany, Lojzu centrum neláká a míří na pobřežní promenádu Malecón. Odpoledne se scházíme v pizzerii, odkud Petr s děvčaty vyrážejí zpět do centra, poznávat noční život města. Já a Lojza už máme rušných ulic dost, takže volíme výrazně poklidnější program a jdeme si prohlédnou Kolumbův hřbitov, kde odpočívá před milion osob, včetně řady známých osobností. Pokud se týká pozorování ptáků, tak za celé dva poslední dny jsme nezaznamenali žádný nový druh, takže fotodokumentace je v tomto směru prakticky nulová.
jespák drobný (Calidris minutilla) – Kuba; foto: J. Vaněk
28.1.2008
I když jsou ptáci k vidění i v centru Havany, tak přece jen to není to pravé. S Petrem a Lojzou to řešíme tak, že odjíždíme na nám již známé pobřeží na okraji Havany, kde jsme byli krátce po našem příjezdu (viz. 1. díl). Tato lokalita opět nezklamala. Druhově je to prakticky totožné druhové, jako při první návštěvě, ale přesto to stojí za to. Novým druhem se stává pouze jespák obecný (Calidris alpina), které objevil Lojza Holub svým ostřížím zrakem mezi stovkami jiných bahňáků. Paradoxně je tento druh pravděpodobně tím nejvzácnějším bahňákem, tady na místní poměry, kterého jsme na Kubě pozorovali. Podle literatury, kterou máme sebou, byl na Kubě pozorován teprve 6x. Byl by to určitě případ pro místní faunistickou komisi, pokud zde nějakou mají. S Petrem samozřejmě pilně fotografujeme a využíváme těžce nabytých zkušeností s místními světelnými podmínkami, takže naše výsledky jsou lepší než při první návštěvě. Uvádět zde výčet pozorovaných druhů mi připadá zbytečné, protože tyto jsem uvedl již v prvním díle. Poté, co jsme se s Petrem nabažili místní fauny, odjíždíme ještě do města dokumentovat Havanu. Lojza ještě nemá dost, a tak vyráží dál pátrat po pobřeží. Pozdě odpoledne jej pak vyzvedáváme na smluveném místě a odjíždíme domů. Cestou ještě kupujeme několik lahví skvělého kubánského rumu a také koly, abychom ho trochu ředili. Musíme trochu zapít naši poslední kubánskou noc.
holoubek vrabčí (Columbina passerina) – foto: J. Vaněk
29.1.2008
Dnešek je naším posledním dnem na Kubě a od samého rána se nevyvíjí nijak dobře. Lojza těžce doplatil na svou včerejší prodlouženou vycházku po pobřeží, ze které se vrátil značně dehydrovaný a tekutiny doplnit tím, co jsme včera zakoupili. Podrobný popis jeho stavu raději vynechám. Okamžitě bylo jasné, že dnešní vycházku do města vynechá. Poté, co jsme zajistili Lojzovy základní životní funkce, jsme se odjeli do města loučit s Havanou. V centru jsem kromě pamětihodností pořídil i závěrečné fotografie dvou ptačích druh – hrdliček karolínských (Zenaida macroura) a holoubků vrabčích (Columbina passerina). Po návratu z vycházky jsem šel zkontrolovat Lojzu a jeho stav mě dost vystrašil, protože bylo jasné, že zatím není schopen transportu na letiště a tím méně mnohahodinového letu. Tím však problémy dnešního neskončily. Právě naopak. Pár hodin před odjezdem na letiště, při finální kontrole dokladů dcera zjistila, že se jí ztratilo kubánské povolení k pobytu (jde v podstatě o vízum), bez kterého nelze ze země vycestovat. Podezíral jsem ji z nepořádnosti, a to až do chvíle, kdy jsem zjistil, že tento doklad nemá ani Lojza. To už začalo být podezřelé. Ten mezi tím spolykal nějaké léky od místního lékaře, kterého zajistila paní Helena a pomalu se začínal dávat jakž takž dohromady. Ztrátu dokladů však přijat dost apaticky, na rozdíl od dcery, která začínala propadat zoufalství. Pátrání po dokladech nikam nevedlo až do chvíle, kdy se v domě ozval telefon. Volajícími byli další čeští turisté, kteří byli ubytováni u paní Heleny a oznamovali, že mají doklady dcery a Lojzy. Ty jim omylem dal manžel paní Heleny Cézar, který nás zapisoval k pobytu. Takže to se vysvětlilo, ale drobný problém spočíval v tom, že turisté s našimi doklady byli ve Viňáles, což je nějakých 200 km od Havany. Z následné porady s paní Helenou vyšel závěr, že na letišti musíme nahlásit ztrátu povolení, jinak by úředníci určitě požadovali, abychom si je přivezli, což by znamenalo zmeškání letadla. V tomto směru paní Helena přislíbila, že s oběma postiženými vše na letišti zařídí, což také splnila a v tomto směru vše dopadlo dobře. Na letišti jsem pak dostal důvěru kolektivu k vrácení auta do půjčovny. Tato důvěra mě ani trochu netěšil, ale nevděčný úkol jsem přijal, neboť mi nic jiného nezbývalo. Při předávání auta pracovník autopůjčovny pochopitelně okamžitě zaregistroval poškozený nárazník a začal vyžadovat písemné potvrzení od policie o nahlášení škody. Přesně jak jsem předpokládal, tak odmítl na policii sám volat a oznámil mě, že kauce ve výši 100,- CUC propadá půjčovně. Díky paní Heleně se nám nakonec podařilo usmlouvat, že půjčovně zůstala jen polovina kauce a zbytek mě vrátili, což byl za dané situace skvělý úspěch. Další problémy nastaly při vážení zavazadel, když u kufrů Petra a dcery odbavující úředník oznámil, že mají přes povoleny limit. Přesný poplatek za nadváhu si již nepamatuji, ale byl hodně vysoký. Způsob kompromisního řešení mi kubánský úředník nakonec sdělil perfektní ruštinou, protože ve španělštině mě to nějak nedocházelo. V ruštině jsem to pochopil hned a za dané situace nezbylo, než na kompromis přistoupit. Podrobnosti raději vynechám a bystrý čtenář vše jistě pochopí sám. Upřímně řečeno, po dnešním dnu už jsem se těšil, až budu sedět v letadle, nebo ještě lépe až budu sedět doma. Tím už naštěstí všechny problémy skončily, dokonce i Lojza na letišti nebývale ožil a byl schopen transportu do vlasti. Další cesta již proběhla bez rušivých momentů a domů jsme dorazili všichni živí a zdraví.
Jsem si plně vědom, že tento poslední díl Kubánského deníku již o ptácích příliš nepojednával, za což se trpělivému čtenáři omlouvám, ale považoval jsem za vhodné naše putování popsat až do konce i za tuto cenu.
Za dobu našeho pobytu na Kubě pozorovala ornitologická část výpravy (já, Petr a Lojza) celkem 128 druhů ptáků a podařilo se nám pořídit poměrně bohatou fotografickou dokumentaci řady druhů. Fotografování bylo prováděno výhradně při pohybu terénem, nebylo využíváno žádných speciálních krytů. Všechny mé fotografie jsou pořízeny digitálním kompaktním fotoaparátem Sony DSC H-2, ve většině případů s telekonvertorem Canon 1,5x. Další fotografie je možné si prohlédnout na www.pidi.ic.cz a fotografie Petra Švejdy na jeho stránkách www.jacafoto.cz .
Jaroslav Vaněk
racek kanadaký (Larus smithsonianus) – 1. zima – Kuba; foto: J. Vaněk
racci kanadští (Larus smithsonianus) – adult – Kuba; foto: J. Vaněk
lesňáček bažinný (Dendroica palmarum) – Kuba; foto: J. Vaněk
racek delawarský (Larus delawarensis) – šat 1. zimy – Kuba; foto: J. Vaněk
Poděkování
Jako redaktor odpovědný za chod rubriky „Za ptáky“ bych rád poděkoval panu Jaroslavu Vaňkovi za jeho rozsáhlou, zajímavou a skvěle napsanou sérii cestopisů o Kubě.
Jakub Vrána
