Polsko, Poznaň – Potravu poštolky obecné (Falco tinnunculus) tvoří zejména drobní savci, velký hmyz nebo ještěrky, někdy se jim podaří ulovit i nějakého ptáka. Bylo prokázáno, že poštolky žijící ve městech se ve značné míře živí vrabci domácími (Passer domesticus) a polními (P. montanus). Pozorovány ale byly i útoky poštolek na další ptačí druhy – sýkory, špačky, kosy, skřivany.
Poštolka ovšem není přizpůsobená k pronásledování a lovení ptáků ve vzduchu, jak to dělají některé jiné druhy sokolů, např. stěhovavý (Falco peregrinus) nebo ostříž lesní (Falco subbuteo). Znemožňuje jí to tělesná stavba –
příliš krátké a slabé nohy a dlouhý ocas. Její kořistí jsou proto zejména ptáci sedící a takoví, kteří nemohou létat (např. s promoklým peřím), případně ptáci shromáždění ve větších hejnech.
Pro létající rorýse obecné (Apus apus) poštolka rozhodně žádné nebezpečí nepředstavuje. Tito ptáci v letu mohou dosáhnout výšky 4000 m a rychlosti i více než 200 km/hod! Tak dokonalí letci, rychlí a pohotově manévrující, nemají opravdové nepřátele, schopné je ohrozit ve vzduchu. Dostihnout je dokáží jen některé druhy sokolů. Ukázalo se ale, že jeden samec poštolky nalezl způsob, jak rorýse obelstít.
Na jaře roku 2008 bylo na sídlišti Jana III. Sobieskiego v Poznani provedeno zateplení domů. Naštěstí zde bylo pamatováno i na ptáky. Do zateplovací vrstvy byly umístěny speciální hnízdní budky. Ty byly brzy obsazeny rorýsy, kteří do té doby hnízdili ve spárách domů.
Dne 29. května 2008 se mi podařilo pozorovat samce poštolky, sedícího na zdi domu těsně u vletového otvoru jedné z budek. Navzdory dorážejícím rorýsům se poštolka urputně dobývala do otvoru a nakonec se jí po více než pětiminutovém úsilí podařilo vytáhnout rorýse z jeho úkrytu ve zdi domu. S kořistí v pařátech přeletěla na střechu, kde rorýse chvíli škubala a pak s ním odletěla směrem k sousednímu paneláku. Další pozorování mi znemožnily stromy, zaclánějící výhled. Jelikož ale na sousedním domě ve speciálně vyvěšené budce hnízdily poštolky, je pravděpodobné, že to byl samec z tohoto hnízda a že odnesl kořist svým mláďatům.
Celou tuto neobvyklou událost se mi podařilo fotograficky zdokumentovat. Přináší to nový pohled na biologii a potravní zvyky poštolky. Při výzkumu potravy poštolek v městském prostředí byl ve Varšavě nalezen ve zbytcích kořisti i rorýs. Nebylo ale možné zjistit, jakým způsobem se stal poštolčinou obětí. Vypadalo to, že se jednalo o zcela výjimečnou situaci. Jak je ale vidět, je možné, že takové netypické chování se děje častěji, než by se mohlo zdát. Každopádně uvedené pozorování svědčí o přizpůsobení poštolek k novému městskému prostředí.
Zbigniew Urbańczyk
Překlad a úpravy Svě
Článek byl autorem na vyžádání redakce poskytnut pro publikaci na webu VČP ČSO.
