Pár husic nilských na Rozkoši. Foto J. Vaněk
Husice nilská (Alopochen aegyptiacus) je v posledních letech nepřehlédnutelným a přibývajícím druhem. Někteří autoři poukazují na možnost, že invazní druhy mohou mít negativní dopad na lokální biodiverzitu. Jedním z těchto invazních druhů je i husice nilská, která byla vysazena v již v 17. století ve Velké Británii a její šíření v západní Evropě je pozorováno zejm. od 60. do 80. let 20. století. Početnost řady ptačích druhů mění je ovlivněna v důsledku působení antropogenních vlivů, u vrubozobých je jedním z faktorů tzv. chov „na volno“ či cílená introdukce. U husic tak došlo k vytvoření životaschopných divokých populací v nepůvodních areálech. Dynamika změn ptačích společenstev v přírodě bývá občas rychlá a fascinující. I proto je důležité proces kolonizace zaznamenat co nejpřesněji.
Husice nilská s mláďaty na Netřebském rybníku na Orlickoústecku v roce 2016. Foto J. Bartoš
V České republice byla poprvé zjištěna v roce 1979 a první hnízdění v roce 2008. V regionu východních Čech byla poprvé pozorována 28. 8. 1999 na Plačickém písníku u Hradce Králové (A. Holub). V současnosti ji lze označit za druh během migrace poměrně běžný a již pravidelně, avšak v malém počtu hnízdící. V letech 2012–2017 byla odhadována velikost východočeské populace na 1–4 páry a proces kolonizace regionu byl spíše v počáteční fázi obsazování. Přestože přibývá počet lokalit s hnízdícími husicemi, její početnost je ve východních Čechách doposud malá a stále se pohybuje kolem pěti párů. V Pardubickém kraji hnízdí od roku 2012, v Královéhradeckém kraji začala pravidelně hnízdit od roku 2017. Pokusit se zmapovat lokality, na nichž se husice vyskytují, na nichž hnízdí a udělat si obraz o současné početnosti tohoto zajímavého ptačího druhu ve východních Čechách, je cílem letošního Pobočkového ptáka roku.
Na rozdíl od labutí je u husic období vodění mláďat mnohem delší a zasahuje až do září. Získat informace o lokalitách, na nichž husice hnízdí, lze tedy získat pouze sezónní cílené pozornosti tomuto druhu a vložení údajů do ornitologické databáze, či zaslání údaje přímo pobočce. Husice provází pověst problematického druhu. Nejen ve své původní domovině, ale například i ve Velké Británii, její vliv na ekosystémy a hospodářské plodiny je ale povětšině hypotetický. Husice mají stejné nároky na prostředí jako kachny divoké a lysky, které pak mohou vytlačovat. Z východních Čech informace o jejím vlivu na místní ptáky nemáme.
Vzácný doklad agresivního chování husic vůči „domácím“ druhům. Bohdanečský rybník, 2019. Foto M. Randáček
Husice nilská obývá široké spektrum mokřadních biotopů. Preferuje vodní plochy s otevřenými břehy a snadným přístupem k okolním lučním biotopům. Obecně se vyhýbá zalesněným oblastem a pouštím. Hnízdo tvoří malá kotlinka v lučním porostu nedaleko vody, avšak v mnoha případech je okolí variabilní (v rákosinách, na zemi pod keři nebo stromy, nory v březích, dutiny ve stromech či skalní výklenky). Samice snáší 5-12 vajec. Po dvou měsících jsou mláďata plně vzletná. Hlavní složkou potravy husice nilské je rostlinná hmota (semena, listy, stonky, vodní řasy). V potravě se objevují i živočichové (červi a kobylky).
Pamatujte:
– Velice cenné jsou i záznamy nehnízdících ptáků. Právě zjištěný výskyt na konkrétní lokalitě může predikovat hnízdění v následující sezóně.
– Opomíjené lokality mohou poskytnout zajímavé údaje. Husice jsou schopny zahnízdit i na obecním návesním rybníku, pískovně nebo na řekách.
– Cenné jsou údaje o hnízdní biologii a chování vůči ostatním druhům ptákům na lokalitě. Rovněž údajů o přežívání mláďat máme velmi málo.
Chcete nám pomoci?
Všímejte si husic a každé vaše pozorování zaznamenejte do ornitologické databáze birds.cz/avif. Popř. můžete svá pozorování a poznatky posílat na mailovou adresu pobočky: vcpcso@centrum.cz. Děkujeme.
Husice nilské můžeme podobně jako ostatní druhy hus nezřídka zastihnout i mimo vodní hladinu. Foto J. Bartoš
Lukáš Kadava
