Velkopolsko: Za velkou krásou malé labutě

labuť malá (Cygnus columbianus bewickii); Debnica dolní; 21.03.09 (foto: P.Suvorov)

Za chvíli bude poledne a naše „mezinárodní“ Česko-Polská výprava se už pomalu blíží k rybníku Debnica dolní, kde se na svém tahu z Britských ostrovů na sibiřská hnízdiště zastavily v našich krajích vzácné labuťě malé (Cygnus columbianus bewickii). Velké očekávání zbavilo naši dvoučlennou českou „menšinu“ posledních zbytků únavy z úmorné cesty. S radostí i napětím pozorujeme husy velké (Anser anser) a kormorány velké (Pharacrocorax carbo) na prvních rybnících zdejší soustavy, ležící u vesnic Debnica a Przygodice v „přírodním parku“ Dolina Baryczy. Po chvíli nám nad hlavami prolétá i trojice morčáků velkých (Mergus merganser). To nejlepší nás ale teprve čeká.

Labuť velká (Cygnus olor); Debnica dolní; 21.03.09 (foto: P.Suvorov)

Už při příjezdu k polovypuštěné Debnici-dolní vidíme z auta mnoho sněhově bílých siluet – první labutě malé. Celkem jich tu pozorujeme šedesát tři. Klidně si plavou po celém rybníce, volají po sobě a zvolna začínají i tokat. Teprve teď člověk chápe, proč Angličané nazývají naši labuť velkou mute – němá. U dvou blízko stojících labutí malých nacházíme na nohou velké plastové kroužky. Jeden se nám podaří odečíst – je na něm ASH. Snad v touze
nenechat se zahanbit, odněkud připlouvají také dvě labutě velké (Cygnus olor) a trojlístek všech evropských druhů doplňuje šestice labutí zpěvných (Cygnus cygnus), nenápadně schovaných mezi tucty svých menších příbuzných. Iluzi bílého ptačího ráje dotváří ještě tři volavky bílé (Egretta alba). Velkou pozornost budí rovněž smíšené hejno hus, ve kterém vedle hus velkých nalézáme také husy polní (Anser fabalis) a běločelé (Anser albifrons). Vedle nich a racků chechtavých (Larus ridibundus) se zde pohybuje i mnoho velkých racků. Jeden mladý racek stříbřitý (Larus argentatus) se, jistě nechtě, může pochlubit velkým, křivým zobákem. Dlouhý čas se kocháme a počítáme labutě malé, ale pak přece jen balíme své dalekohledy a vyrážíme k rybníku v rezervaci Velký Wydymacz.

Hohol severní (Bucephala clangula); Wydymacz; 21.03.09 (foto: P.Suvorov)

Poměrně malý „wydýmaczský“ rybník je významným hnízdištěm potápek rudokrkých (na 10 hektarech tu hnízdí 10 párů) a je nenápadně ukryt v malebných lesích. Cestou k němu potkáváme mimo jiné několik datlů černých (Dryocopus martius) a přímo na něm hejno poláků velkých (Aythia ferina) a chocholaček (Aythia fuligula). Na „rudokrčky“ je ještě brzy, zato nám tu své svatební tance předvádí jeden z pěti samečků hohola severního (Bucephala clangula), snažící se tím imponovat trojici barevně chudších samiček.

Ještě na chvíli se vracíme k Debnici dolní. Její obnažené břehy jsou ideálním místem
pro bahňáky. Na většinu z nich je ale teď, na začátku třetí březnové dekády, příliš brzy. Jejich vlajku tak hrdě drží jen malé hejno čejek chocholatých (Vanellus vanellus). Mezi desítkami kachen divokých (Anas platyrhynchos) nacházíme i několik samečků ostralky štíhlé (Anas acuta). A zatímco naši polští kolegové sčítají ještě jednou všechny labutě, my se dnes naposledy kocháme tím zvláštním půvabem těchto sibiřských krásek a přemýšlíme, jestli je někdy potkáme u nás doma. Nejspíš ne, i když, proč se vzdávat snů?

Petra Suvorov