První den v Hradci Králové.
Akce Labutě 2008 začala velmi úspěšně. Polská skupina (7 osob pod vedením Pawla Dolaty) přijela přesně ve 13.00. Na Labi nás čekalo asi 40 labutí a mezi kachnami se proháněly také 2 husy běločelé. Česká strana byla zastoupena hojně – celkem nás tam v různých chvílích bylo 12!
Chytání začalo rozhazováním chleba na břeh. Labutě vylézaly docela ochotně.
Na Pawlův povel se chytači vrhli každý „na tu svou“ a během chvíle leželo na břehu prvních 7 ptáků. Svázání nohou a křídel prováděli Poláci a bylo to rychlé. Po svázání labutě vcelku klidně ležely a čekaly na další zážitky. Každá dostala samozřejmě kroužek. Kromě toho ale proběhla celá řada měření (zobák délka, šířka, hrbol, délka hlavy, délka předloktí, délka 2. letky, dálka plováku…) a vážení. Váhový rozptyl byl přibližně od 6 kg po 10 kg, nejtěžší samec měl 10,80. Poté nás Pawel učil určovat stáří a pohlaví. Ukázalo se, že náš způsob určování pohlaví podle hrbolu na zobáku je velmi nespolehlivý… Než proběhla včechna tato měření, chytači stále přinášeli další labutě. Nakonec jich na 1. zátah bylo rovných 10. Za bdělého dohledu České televize a regionálního vysílání Primy byly změřené a zvážené labutě vypuštěné. Odběhly do vody – ale chovaly se vcelku klidně.
Přešli jsme na druhý břeh a pokračovali jsme. Kdo lezl z vody jako první? Ty čerstvě okroužkované právě vypuštěné labutě! Daly by se klidně znova chytit! Dohromady jsme za první den v HK chytili 17 labutí. To je velmi dobrý výsledek!
Po chytání jsme zašli do hradeckého muzea umýt se a při té příležitosti jsme si prohlédli také část entomologických sbírek….zítra hurá na Bajkal.
Druhý den na Bajkale v Parubicích.
Zatímco v Hradci Králové nám svítilo sluníčko, pardubický Bajkal nás dnes po ránu přivítal zachmuřený. Po našem příchodu nás již u vody netrpělivě očekávaly dvě třídy žáků nedaleké školy a dva novináři – z Deníku a z Radničního zpravodaje. Zatímco v Hradci jsme měli mnoho českých pomocníků, v Pardubicích byla česká strana ve výrazné menšině – byli jsme pouze 4, z toho jen jeden zdatný lapač. Takže práce s chytáním zůstala jen na Polácích a 1 Čechovi – my ostatní jsme po 2 neúspěšných pokusech labuť chytnout jen krmili, přidržovali, podávali, vysvětlovali okolojdoucím a pod.
Labutí bylo na Bajkale rovných 40. Dvě už mají kroužky od někoho jiného. Jedno číslo se podařilo odečíst, druhé bohužel přes velké úsilí ne.
Labutě se vyhrnuly na břeh téměř všechny a téměř okamžitě, jak jsme začali krmit. Na první zátah jich bylo uloveno 5, později už přibývaly jen po jedné, ale do úctyhodného konečného počtu 19 kusů! Celkem tedy za první dva dny chytání máme okroužkovaných již 36 labutí. Z toho počtu jsou 4 mutace immutabilis.
Po ukončení práce na Bajkale jsme se přesunuli k Labi, kde včera na místě vhodném k chytání bylo 6 labutí. Dnes tam ovšem nebyla žádná, takže jsme labuťologickou část dne zakončili před 14.00. Navečer ještě půjdeme do muzea.
Zítra nás čeká znovu Hradec Králové a potom návštěva záchranné stanice v Jaroměři. Připomínám, že večer od 18.00 bude na pardubickém zámku Večer polské přírody – kdo nebydlíte na druhém konci republiky a můžete si to dovolit – přijďte.
Pátek opět v Hradci
Dnes máme za sebou náročný den. V 8.30 jsme na nábřeží v Hradci začali lákat labutě z vody. Česká strana byla zastoupena čtyřmi členy pobočky. Podívat se na nás přišli kolegové z Hradeckéo muzea a z AOPK, dostavila se i skupina studentů z biskupského gymnázia. Labutě vyšly z vody vcelku ochotně, ale vpředu byly ty již kroužkované. Celkově byly dnes daleko méně důvěřivé a po prvním chytání už na břeh odmítaly vylézt. Celkem se dnes podařilo okroužkovat 7 dalších ptáků, takže v Hradci je nyní celkem 24 námi označených labutí.
Jedna z odchycených labutí měla rybářský vlasec zařízlý okolo zobáku. Přeřízli jsme ho a chtěli ho sundat, ale ukázalo se, že ho má spolknutý. Vytáhnout se ho nepodařilo. Shodou okolností další z odchycených labutí měla vlasec i s háčkem namotaný na noze. Noha pod ním byla trochu odřená, ale jinak naštěstí k žádnému zranění nedosšlo.
V dnešních fotkách jsem zařadila také dvě fotografie z identifikování pohlaví – „kdo je kdo“ jistě dobře poznáte nejen z názvu fotky vidíte. Ještě se musím omluvit za dezinformaci – v první zprávě jsem napsala, že se labutím měří délka 2. letky, ale měří se letka 4.!
Z Hradce jsme jeli do záchranné stanice v Jaroměři. Pro Poláky to byla zajímavá exkurze, protože v Polsku taková síť záchranných stanic, jaká je u nás, neexistuje. V péči o handicapované živočichy tam panuje dost velký zmatek. Přes všechny nedostatky jsme na tom v této oblasti o mnoho lépe, než oni. V Jaroměři jsme se i naobědvali a pak jsme již spěchali zpět do Pardubic.
V Pardubicích jsme měli jen 1,5 hod. času do začátku večerního programu. V tom čase jsme stihli koupit perníky a podařilo se nám stihnout přílet havranů na nocoviště.
Pak již začal Večer polské přírody. K našemu překvapení se přednáškový sál muzea téměř celý zaplnil. Kromě asi 20 členů pobočky, kteří se sjeli i ze vzdálenějších koutů, nás navštívili hosté např. z Kolína či Kutné Hory, přišla i řada lidí, kteří se účastní pravidelných čtvrtečních přednášek. Prezentace byly zajímavé, ale podle mého názoru byla úroveň zejména polských přednášek negativně poznamenána časovým presem. Abychom se vešli do rozumného časového rozmezí celého večera, dostal každý přednášející 1/2 hodiny na svou prezentaci. Nicméně kladl-li si polský večer za svůj cíl ukázat, že v polské přírodě (s výjimkou Bělověže ostatní prezentované lokality jsou jen kousek od našich hranic) jsou zajímavá místa se zajímavými ptáky a pozvat posluchače k osobní návštěvě, pak si myslím, že svůj účel splnil.
Po dnešku máme okroužkovaných dohromady 43 labutí.
Sobotní repríza na pardubickém Bajkale
Na Bajkale v Pardubicích je labuť, která má obráceně nasazený cizí kroužek, který je tím pádem prakticky nečitelný. Už při první návštěvě ve čtvrtek jsme se snažili ji chytit, ale neúspěšně. Její odchycení bylo jedním z hlavních úkolů dnešního dne. Českou část týmu dnes tvořili 4 členové VČP ČSO + ještě jeden český pomocník. Kromě toho zde byl i fotograf pan Boris Medvěžov, který pořídil řadu zdařilých snímků, které nám laskavě poskytl. Všechny dnešní fotografie z chytání jsou jeho autorství. Na začátku, když jsme začali krmit, vylezla asi 1/4 labutí na břeh. Mnohé byly s kroužky, ale několik bez kroužků zde bylo také. Bylo by snadné je chytit, ale Pawel chtěl přednostně odchytnout špatně okroužkovanou labuť. Jenže ta je opatrná. Nakonec chytil jinou a ostatní se tím natolik poplašily, že znovu již na břeh jít nechtěly.
Pawel se proto rozhodl pro druhý způsob chytání – na šňůru. Na dlouhém hladkém provázku se udělá stahovací uzel, provázek se roztáhne do širokého kruhu, konec se drží v ruce, hází se chleba dovnitř kruhu a čeká se. Až některá labuť vleze do kruhu, jeden člověk rychle zatáhne za provázek, který labuť chytí za nohy, druhý rychle přiběhne a ptáka chytí.
První labuť se tímto způsobem chytila velmi rychle, téměř okamžitě. Dalším se ale už nechtělo. Dokonce se v jedné chvíli stalo, že jedna labuť (mutace immutabilis bez kroužku) chytila provázerk do zobáku a snažila se ho odtáhnout pryč. O inteligenci labutí nemám zrovna vysoké mínění, ale opravdu to vypadalo jako cílená promyšlená akce. Po dlouhém čekání jsme na provázek chytili ještě dvě další labutě. Celkem jsme dnes na Bajkale ulovili 4 kusy. Nebýt úvodního čekání na tu špatně okroužkovanou, mohlo jich být víc. Takhle jsme promrzlí (foukal silný studený vítr) v poledne skončili s nevalným výsledkem. Dohromady za všechny dny máme nyní okroužkovaných 47 labutí.
Měli jsme alespoň ale u Bajkalu zajímavé pozorování. Společnost nám tam dělal krásný strakapoud prostřední. Mohli jsme si ho prohlédnout hezky zblízka. Shodou okolností jsme na něj koukali společně všichni tři spoluautoři Ptáků Pardubic a měli jsme z něj radost – je to nový druh pro tento městský kvadrát.
Po obědě jsme jeli na Kunětickou horu a na zpáteční cestě jsme navštívili v Rábech Jirku Česáka. Měli jsme možnost chytání sněhobílých ptáků porovnat s chytáním ptáků černočerných. Jirka již 26 let chytá a kroužkuje havrany (a kavky). Kromě prohlídky odchytových vrší jsme viděli i kroužkování mladého havrana a Jirka nám předvedl i na dalším havranovi určování stáří. Byla to zajímavá zastávka, která vhodně doplnila čtyřdenní lapání labutí.
Od havranů ve voliéře jsme se rychle přesunuli do Pardubic za havrany volně létajícími. Přelet tisíců ptáků na finální nocoviště v tuto dobu probíhá v 17.10. Vychutnali jsme si nádhené podvečerní divadlo, které havrani předvádějí.
Zítra po ránu se ještě pokusíme v Hradci vykroužkovat poslední 3 zbylé kroužky, krátce proběhneme město a pak již naši přátelé pojedou domů.
Labutě po páté a naposledy.
V neděli v polské výpravě zapanovala nejednota. Zatímco Pawel chtěl pokračovat v kroužkování, většina ostatních už se chtěla jen rychle podívat na Hradec a jet domů. Deštivé nepřívětivé počasí nenahrávalo ani chytání labutí, ani prohlídce města. Pawel je ale paličák a rozhodl se, že půjde chytat labutě sám. No, sám… – to znamená se mnou, protože on tu kroužkova nemůže. Vyšli jsme tedy ve dvojici – a ostatním to nedalo a nakonec jsme stejně šli všichni. Tedy Poláci a já, z Čechů už nikdo další nebyl, protože jsme dopředu nevěděli, co vlastně dnes bude. Chytli jsme 1 labuť, pak už se nedařilo, navzdory velké snaze. Dva kroužky nám zbyly… Pak jsme chodili mokrým zamračeným Hradcem. Na Malém náměstí nás dohnal Karel Bejček a udělal nám krátkou improvizovanou exkurzi po starém městě. To bylo moc fajn, Poláci byli spokojení (já taky :-)) Pod hradbami jsme se rozdělili, část Poláků už měla dost mokré procházky a šla čekat do auta, část se šla s Karlem ještě podívat na bývalou synagogu. Když jsme se pak vraceli po nábřeží k autům, labutě byly na břehu a nechávaly se krmit od skupinky lidí. Promočený Pawel ožil. Poslal mě vyjednat s krmícími lidmi spolupráci – a za chvíli nám přinesl mladou labuť. Strčil ji Karlovi Bejčkovi a mně, ať ji držíme – a šel pro další. Mezitím jedna Polka došla do auta pro provázky a po chvíli boje jsme labuť svázali. To už ale Pawel nesl druhou labuť… Takže jsme kroužky přece jen vykroužkovali všechny.
Ve 12.45 se promočení polští přátelé začali soukat do aut. Rozloučili jsme se a než stihli nastarovat, udělal symbolickou tečku za celou akcí telefonát od redaktora z pardubického Deníku. Ptal se, jak dopadla akce Labutě 2008. Sdělila jsem mu, že právě jsme pustili padesátou labuť a kolegové odjíždějí…
Ve 13.45 jsem dorazila domů. Tak promočená jsem nebyla už dlouho… Unavená, nevyspalá, mokrá, zmrzlá – ale spokojená. Nakonec se to podařilo: během pěti dnů jsme okroužkovali přesně 50 labutí. Jako Pardubačku mě trochu „žere“, že v Hradci jich je okroužkovaných víc (27:23), ale je pravda, že jsem to čekala (a přeji vám to, milí Hradečáci, fakt :-). Hradecké nábřeží je pro pro takovéto akce podstatně vhodnější, než Bajkal nebo jiná lokalita v Pardubicích.
Na závěr chci poděkovat všem vám, kteří jste se nějakou formou akce zúčastnili. Bez vás bychom toho tolik nezvládli. Během několika následujících dní (až to od Pawla dostanu) vám pošlu a na web pobočky vyvěsím podrobné výsledky – tedy čísla kroužků a k nim údaje o labutích, pošlu i klíč k určování stáří a pohlaví, podle kterého Poláci pracují.
Skončila akce kroužkovací – ale akce Labutě 2008 pokračuje. Nyní bude třeba ptáky sledovat – odečítat kroužky na zimovišti, dokud tam ptáci budou a pak hlídat hnízdiště, příští rok zimoviště… Ale to už je jiná kapitola.
Kvůli počasí jsem dnes nefotila. Posílám jen čtyři fotky – dve jsou moje z dnešního posledního dne a dvě od Ivana Tláskala z prvního dne. Na první pohled zaujme rozíl v počtu zúčastněných. Na Ivanových fotkách jsou i redaktoři z televize.
