Tentokrate jsem vyjimecne nechal Karin doma, protoze po nasem turne uz nemohla nemecke zoologicke zahrady ani videt, a vydal jsem se sam navstivit park v Gelsenkirchenu. Jedna se o nove a stale rostouci zarizeni. V dobe, kdy jsem jej navstivil, byla otevrena pouze expozice Severni Ameriky a Afriky. I tak je to ale projekt docela ambiciozni. Nejde o zoologickou zahradu ve smyslu ochrany zvirat, ale spis o snahu vytvorit kombinaci zabavniho parku a zobrazit biotopy takove, jake jsou v realnych podminkach na danych kontinentech.
Hned na zacatku jsem prosel docela verohodnou simulaci afrotropicke vesnice kolem cedule “Beware of Lions” (ve vybehu chrapali tri macati lvi kocouri). Prvnim ptakem byl v male volierce dytik skvrnity (Burhinus capensis). Kolem vybehu hyen a dikobrazu jsem se dostal k vetsi voliere, kterou perlicky supi (Acryllium vulturinum) sdilely spolu se zoborozci Deckenovymi (Tockus deckeni). Ve vedlejsi voliere jsem objevil frankoliny dvouostruhe (Francolinus bicalcaratus; chovani jen v 5 zoo v Evrope) a agapornise hnedohlave (Agapornis nigrigenis).
Prede mnou se rozprostrelo obrovske africke panorama stepi, slozene z nekolika mensich, vzajemne propojenych podvybehu. S kopytniky prostor spolecne sdileli pstrosi dvouprsti (Struthio camelus) a udajne i supi belohlavi (Gyps fulvus), ktere jsem ovsem nezahledl. Panorama bylo protkane lagunou, po ktere turisty vozily samoovladatelne elektricke lodky. Prestoze se jednalo o turisticky kyc, neodolal jsem a do jedne naskocil. Lodka nas provezla kolem hroziveho ostrova plneho pavianu do rozlehle mokradni plochy. Na volne vode nas nasledovalo nekolik pelikanu rudohrbetych (Pelecanus rufescens). Mezi nimi jsem zahledl jednoho velmi podivneho. Jednalo se zjevne o krizence dvou ruznych druhu, ale nebyl jsem schopen urcit, jakeho. Mozna rudohrbeteho s bilym (P. onocrotalus). Pomalu jsme se blizili k dvema mensim ostruvkum, kolem nichz se pohybovalo cetne hejno plamenaku malych (Phoeniconaias minor) a kormoranu velkych (Phalacrocorax carbo). Nekteri ptaci meli jeste po hnizdni sezone parici choutky. Ve skupine jsem zahledl dva osamocene plamenaky starosvetske (Phoenicopterus roseus). Pribrezni vegetaci se propletaly lysky cerne (Fulica atra) a husicky vdovky (Dendrocygna viduata). Na brehu jsme minuli dva ospale nosorozce a nez jsem se stacil otocit, koukal na mne z vody kus od lodi dospely hroch. Za nim na palouku jsem v dalce zahledl dvojici capu sedlatych (Ephippiorhynchus senegalensis). Vylezl jsem z lodicky a pokracoval pres pavilon pro hrochy a simpanzy a jejich rozlehly vybeh. Uvnitr pavilonu jsem zahledl jednu klec s zaky sedymi (Psittacus erithacus).
Pres lemuri ostrov jsem se dostal do severoamericke casti parku. Stylovy domecek s losim parozim poskytoval luxusni vyhled na veliky vybeh rysa ostrovida (Lynx lynx). Vedle vybehu myvalu byl v prehledne voliere umisten par sovic sneznych (Bubo scandiacus) a v jednom z okolnich vybehu jsem zahledl osamocenou husu cisarskou (Chen canagica). Pokracoval jsem dal kolem naprosto luxusniho vybehu pro urzony (Erethizon dorsatus) a bobry kanadske (Castor canadensis) ke staremu autobusu, z jehoz oken byl bezpecny a pritom paradni vyhled na skunka pruhovaneho (Mephitis mephitis). Dosel jsem postupne az k ponekud kycovite simulaci vesnice Divokeho Zapadu. V postrannim vodnim vybehu sdilela skupina sobu (Rangifer tarandus) prostor s morcaky chocholatymi (Lophodytes cucculatus), kajkami morskymi (Somateria mollissima), berneskami velkymi (Branta canadensis) a mene casto chovanymi tmavymi kanadskymi (Branta bernicla nigricans) a ponekud nestylove husami tibetskymi (Anser indicus). Podel potoka, na kterem jsem zastihl ostralku stihlou (Anas acuta), lzicaka pestreho (Anas clypeata) a hohola severniho (Bucephala clangula). To uz se ale prede mnou otevira rozervane udoli aljasske reky, kteremu vevodi par lisek polarnich (Alopex lagopus) v prvnim a par mohutnych medvedu kodiak (Ursus arctos middendorffi) v druhem nekolika hektarovem vybehu. Vse je skutecne realisticky pojato. Prochazim dulnim tunelem a ocitam se na druhe strane v morskem svete lachtanu a lednich medvedu. Na zpatecni ceste prochazim opet pres westernove mestecko, ale davam se lesni odbockou kolem vybehu vyder, losu a vlku. To je ale konec cele vypravy.
I kdyz neni biodiverzitni hodnota tohoto parku prilis vysoka vzhledem k spektru vetsinou bezne chovanych druhu, jedna se bezesporu o prijemne misto a stoji za to jej videt. Pokud mate deti, je to idealni misto, kam s nimi zamirit, abyste od nich meli pokoj 🙂 Z webovych stranek zjistuji, ze otevreli dodatecne jeste expozici Asie.
Nechte se inspirovat dalsimi fotografiemi zde:
Nashledanou za mesic!
Petr Suvorov
